Blížící se výročí narození J. A. Komenského a s ním spojený Den učitelů nutí každoročně k zamyšlení nad stavem současného školství. Jednou takovou aktuální otázkou je postupné vytrácení mužú z učitelských sboru, zvláště na základních školách. Co je příčinou stavu, že někteří žáci se během celé docházky na základní školu nesetkají s učitelem – mužem. Dnešní stav je právě opačný. Učitel se tak stává raritou a ve škole chráněným druhem.
Jako důvod se nabízejí špatné platové podmínky učitelů. Je veřejným tajemstvím, že z učitelského platu se jen těžko živí rodina s dětmi a manželkou na mateřské dovolené. Ale to není jediná příčina současného neutěšeného stavu. Vždyť už ke studiu učitelství se hlásí málo chlapců, podstatně méně než dívek. Smutné je že i ti co vystudují, po krátkém čase ze školství odcházejí do jiných zaměstnání. Kantořina za současných podmínek je vnímána jako náročná dřina a kdo pracuje naplno, ten nemá žádnou danou pracovní dobu a často ani neví co jsou prázdniny. Kdo bere profesi učitele vážně, ten je svým povolám natolik pohlcen že mu věnuje dobrovolně i mnoho ze svého volného času. Ale co mu je za takovou „oběť“ nabízeno? Kromě zájmu části vyučovaných žáků a vděku některých rodičů vlastně nic. Také kariéra učitele-muže ve školství nečeká. Za víc než třicet let soustavné a náročné práce mu lze slíbit jen něco málo tisícovek navíc. A ředitel bývá zpravidla na škole jen jeden. Jiné posty na žebříčku kariérního růstu nejsou k mání.
Přestože výzkumy veřejného mínění dokazují, že povolání učitele je společensky uznávané, dění praxe na školách ukazuje něco jiného. V realitě běžného školního života si učitel musí od svých žáků nechat líbit téměř všechno. Na druhé straně je od něj vyžadováno bezchybné plnění povinností a vlídný přístup k žákům. O učitelových právech se mlčí. Kapitolou hodnou zvláštní pozornosti jsou rodiče, kteří se pochopitelně staví k učitelům do pozice bojovníků za práva svých dětí. Každý projev učitele, kterým jen naznačí problémy dítěte je jimi interpretován jako útok na osobnost a důstojnost dítěte. Nechybí promyšlené a cílené útoky na učitele.
Leckde i nařčení třeba ze sexuálního obtěžování, kterými se snaží učitele zdiskreditovat a tím řešit školní problémy svých dětí. Není divu, že učitelé, kterým je často dávána za vinu tolerovaná nebo dokonce utajovaná šikana, jsou často sami šikanováni svými žáky. Přitom v této složité pozici nemají nikde zastání. Takové negativní zkušenosti a opakované stressové stavy mnozí dlouhodobě nezvládají a ze školství předčasně odcházejí do klidnějších a lépe honorovaných zaměstnání. Vysokoškolské vzdělání jim k tomu nabízí mnoho lákavých možností.
Pokud bude autorita učitele jenom deklarovaná a v praxi naopak podkopávaná, nelze čekat nějaké významné zlepšení. Naopak. Hrozí situace, že učitelské povolání přestane být pro mužskou část populace zajímavé a učitelé navzdory tradici sahající až k Učiteli národů J.A. Komenskému, vymřou po meči.
Oldřich Suchoradský
0 comments:
Post a Comment