Dovolím si hádat, že jakmile byla environmentální výchova zařazena do Rámcového vzdělávacího programu základních škol, učitelé se nejen museli snažit o její zařazení do svých školních vzdělávacích programů, ale také hledali vhodné materiály pro výuku, neřku-li přímo učebnici. Jedna doplňková (tedy bez doložky) právě vyšla v nakladatelství Fortuna. Nese název „Environmentální výchova v příbězích“ a napsala ji dvojice autorů Svatava Janoušková – Petr Kukal. Z jejich „společné kuchyně“ připomeňme předchozí úspěšnou knížku „Znamení ďábla“ (chemické detektivky), jejíž recenzi si na stránkách České školy můžete také přečíst.
Environmentální výchova je do RVP ZV zařazena jako průřezové téma a v jejím rámci „jsou žáci vedeni k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí“. Pěkně napsáno, ale horší už je to s dosažením takového cíle. Slovo komplexní už v člověku téměř vyvolává komplex a slovo environmentální také není z nejhezčích, i když se ve stručnosti dá „přeložit“ jako týkající se životního prostředí. A učitel kromě složitosti vztahů člověka a životního prostředí už také vidí složitost při volbě metod či postupu výuky. I to měla zřejmě dvojice autorů na mysli, když připravovala tuto učebnici.
Učebnice je pojata netradičně, ale velmi vhodně. Zásadní a nejpodstatnější část útlé, šedesáti čtyř stránkové knížky tvoří sedmnáct příběhů, které mají zápletku a otevřený konec, což je tak trochu trend dneška (připomeňme matematické, fyzikální, či chemické „detektivky“). V příbězích vystupují osmáci – Katka a Robin, tedy vrstevníci těch, kterým je učebnice určena. To však nejsou jediná plus. Na rozdíl od poněkud zkostnatělého jazyka jiných učebnic jsou v povídkách voleny takové výrazové prostředky, které usnadňují čtení s pochopením, po kterém jako učitelé tak voláme. Myslím si, že už při samotném „procesu pátrání“ či řešení drobných záhad, které se dějí na malém městě, si žáci uvědomí a poznávají „o čem ta environmentální výchova vlastně je“. Psaný text navíc vhodně a mnohdy také vtipně doplňují ilustrace Ludvíka Báči.
Pochopitelně, že očekáváme, že na konci knihy bude řešení, odpovědi na otázky položené na konci jednotlivých povídek. Mezi tím ale najdeme ještě oddíl nazvaný Nápovědy, kde je ve stručnosti popsáno, na kterou část textu by se čtenář měl zaměřit, kudy by se jeho úvahy měly ubírat, aby vyřešil problém šílených koček, vypátral vraha stromů, zjistil, proč důchodkyně prožívá neklidné noci, či potvrdil, zda je zrcadlo na hradě opravdu kouzelné. Přitom obsahují témata ohrožování ovzduší, ochrany biologických druhů, nakládání s odpady a další.
Oddíl knížky zvaný Řešení neobsahuje jen a pouze odpověď na otázku v několika málo větách, ale poskytuje další informace k dané problematice. Ty už pochopitelně nemají onu čtivost a lehkost jazyka, kterým jsou psány povídky, ale to už také bude na učiteli, jakým způsobem s touto částí naloží. Kromě toho jsou zde i otázky dále rozšiřující dané téma. Na konci učebnice naleznou učitelé i metodický návod, jak s knihou pracovat včetně přehledu, jaký tematický okruh průřezového tématu daná povídka řeší.
Jedinou drobnou vadu na kráse této dobře zpracované učebnice bych viděl pouze v nezvládnutí řazení povídek, nápověd a řešení. Zřejmě až při konečném zpracování došlo k prohození některých povídek, a tak v některé povídce najdeme odkaz na příběh, který se teprve na dalších stranách stane. Sled povídek není navíc stejný jako sled jejich řešení.
Na konci recenzenti většinou neopomenou napsat, že doufají, že knížka si své čtenáře najde. Já bych byl rád, pokud by ředitelé našli peníze na zakoupení těchto učebnic do svých škol, učitelé našli zalíbení podle ní učit a jejich žáci v ní našli odpovědi na to, jak to s tím naším vztahem k přírodě vlastně, aby další generace měla to správné vychování. Environmentální, pochopitelně.
Marek Veselý
0 comments:
Post a Comment