David Hawiger: (ICT) ano, pane ministře?

Nadpis článku jsem si vypůjčil z mého oblíbeného televizního seriálu. Blíží se totiž 100 dní, kdy pan ministr Liška převzal MŠMT a tudíž měl dostatek času se seznámit, nakolik realita odpovídá duchu britského sitcomu. Nyní nastává období činů - manažerských nebo úřednických… A problematika ICT ve školství je dozajista hodna zřetele manažera v pozici resortního ministra.

Potřeby rostou, zdroje klesají

Nemusím být brilantní analytik, abych si vyhodnotil stávající stav ICT ve školství, odpovídající zvolenému nadpisu. Nuže …

Potřeby rostou:

• u hardwaru například stále rostoucím počtem PC (na žáka i pracovníka), zaváděním stále modernějších technologií (do provozu i do výuky).
• u softwaru například modernizací základního programového vybavení (OS i běžné aplikace), zaváděním nových interaktivních softwarových nástrojů, neřku-li rostoucím tlakem na dodržování zákona (především autorského).
• u netwaru například rostoucí LAN (počítač v každé učebně nebo na pracovním stole učitele), v podobě požadavků na stále náročnější komunikaci (Internet, vzdálený přístup k datům).
• u lidí především v rámci kompetencí školních informatiků (znalostní, dovednostní, komunikativní i manažerské), ale i u samotných uživatelů v rámci rozvoje jejich běžných počítačových dovedností

Jistě by se našly i další potřeby a jejich dělení (panem Maslowem počínaje a školskou reformou konče). Nicméně tvrdím, že růst potřeb je neoddiskutovatelný.

Zdroje klesají:

• ve finanční oblasti, kdy většina zátěže byla navrácena na bedra zřizovatele (nezřídka nepřipraveného).
• v personální oblasti, kdy po intermezzu v podobě snížení úvazku za metodickou činnost, přetrvává dlouhodobá (s)poušť (podporovaná nevyjasněnou odpovědí na otázku, zda údržba ICT patří do služeb=provoz nebo se jedná o profesi=mzdy).
• v dle mého soudu nejdůležitější oblasti a tou je systémová, především pak na úrovni vizí a koncepcí, dlouhodobých cílů a definování mantinelů při jejich dosahování. Zde totiž stát bez znatelné alternativy rezignoval mimo jiné ukončením SIPVZ.

I zde bychom našli další zdroje a jejich dělení, ale odpověď dle mého soudu musí být taktéž jednoznačná - celkový pokles.

Jak může pan ministr odpovědět?

Zkusme zkombinovat obsah britského seriálu s českou realitou. V zásadě bychom se mohli dočkat tří odpovědí.

1. ICT ano!
   V takovém případě získává body ministr-manažer (mimochodem mladý vysokoškolsky vzdělaný muž - statisticky tedy klasický uživatel moderních ICT). On totiž najde řešení i přes nevoli úředníka i svých ministerských kolegů. Taková odpověď však musí jednoznačně posílit zdroje - minimálně systémové (opětovným sestavením koncepce), finanční (využitím ESF) a personální (zpřístupněním OP VpK tak, aby byly uspokojeny potřeby školních informatiků především na úrovni zajištění údržby ICT).
2. ICT ano, ale …
   Tato odpověď dle mého soudu ukazuje na vítězství byrokrata, jež dokáže ústy pana ministra správně prezentovat přísloví o koze a vlku (za zvířata si dosaďte dle libosti). Příkladem může být inspekční zpráva ČŠI ("Užití ICT ve školách za uplynulé dva roky"), která rostoucí potřeby vnímá pozitivně, ale ty hlavní zdroje opomíjí. Jinak (a za použití toho správného slovníku) řečeno - "Rostoucí potřeby jsou jevem pozitivním hodným naší podpory, zdroje jsou však vždy v kompetenci někoho jiného…".
3. ICT ne!
   U takové odpovědi minimálně víme, na čem jsme. Jistě, panu ministrovi zrovna body na politickém kolbišti nepřidá, ale manažerské ostruhy neotupí (možná právě naopak). Doufám však, že je každému manažerovi jasné, že rostoucí potřeby nebudou patřičně uspokojovány díky omezeným zdrojům.

Věru tedy pane ministře, nechtěl bych být ve vaší kůži při hledání té správné odpovědi. Nicméně jste tam i proto, abyste na ni odpověděl. Předpokládám, že nejen já vám za ni poděkuji, ať je jakákoliv. Pořád lepší než současný stav …

David Hawiger