Jedním ze základních předpokladů dobrého výkonu v jakékoliv profesi je další vzdělávání. I učitelé by si měli prohlubovat znalosti a dovednosti získané v pregraduálním studiu a průběžně se seznamovat s novými trendy a poznatky ve svém oboru, v pedagogice i psychologii. V nejbližších letech bude z evropských fondů investováno do dalšího vzdělávání velké množství finančních prostředků. Pokud má být jejich využití smysluplné, je nutné odstranit překážky, které brání jejich efektivnímu využití.
Bariéry dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků spatřujeme především v následujících oblastech:
1. Motivace
V současné době chybí významnější motivace pro prohlubování vědomostí získaných v pregraduálním vzdělávání. Pedagogičtí pracovníci mají sice ze zákona povinnost dále se vzdělávat, ale úspěšné absolvování kurzů DV obvykle není nutným předpokladem profesního a kariérního růstu. Řečeno lapidárně: když se učitel dále vzdělává, tak to na jeho kariéru/finanční ohodnocení obvykle nemá významnější pozitivní vliv; když se učitel nevzdělává, žádným způsobem to jeho kariéru/finanční ohodnocení neohrožuje. Je potřeba urychleně připravit zapracování dalšího vzdělávání do systému profesního a kariérního růstu tak, aby učitelé, kteří aktivně rozvíjejí své profesní dovednosti a také je aplikují do své práce, byli náležitě finančně ohodnoceni. Je třeba zároveň vytvořit tlak na ředitele škol, aby další vzdělávání svých pedagogů podporovali a aby dokázali propojit autoevaluační zjištění s vytvořením kvalitního plánu DVPP.
2. Čas
Učitelé mají v průběhu školního roku nárok na 12 dnů určených pro samostudium. Údaje o tom, jak efektivně je tento čas využíván, nejsou k dispozici. Domníváme se, že je žádoucí údaje o efektivitě samostudia získat a zvážit, zda není vhodné délku samostudia zkrátit ve prospěch vzdělávání celých pedagogických sborů.
Pokud se ředitelé rozhodnou v době vedlejších prázdnin zajistit vzdělávání celého pedagogického sboru, narazí často na problém vytíženosti lektorů. Zajistit vzdělávání celého sboru v průběhu školního roku je obtížné, protože chybí pomocný pedagogický personál, který by v době vzdělávání pedagogů zajišťoval péči o žáky. Je proto důležité navrhnout takový systém, který umožní celým pedagogickým sborům vzdělávat se společně i v průběhu školního roku.
3. Peníze
Peníze, které dostanou školy v rámci normativu, často na úhradu dalšího vzdělávání nestačí. Ředitelé škol si sice mohou vybírat z kurzů, které jsou nabízeny »zdarma«, ale nabídka kurzů »zdarma« vede často k tomu, že jsou spíš využívány ty kurzy, které jsou k dispozici, než ty, které reagují na potřeby škol, ale jsou za úplatu. Ředitelé znají nejlépe potřeby svého pedagogického sboru. Proto je nutné zajistit, aby významnou část prostředků na další vzdělávání z ESF dostali přímo oni a mohli společně s učiteli vybírat kurzy dle plánu dalšího vzdělávání konkrétní školy, popřípadě zadat u organizací poskytujících další vzdělávání přípravu kurzu zaměřeného na potřeby konkrétního pedagogického sboru. Zároveň je důležité proceduru přidělování finančních prostředků z ESF zjednodušit takovým způsobem, aby nepřiměřené administrativní nároky nebyly překážkou při získávání podpory.
Významným problémem v oblasti nepřímých nákladů na další vzdělávání je příplatek za suplování ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku – pro řadu škol výše příplatku představuje bariéru pro vysílání pedagogů do kurzů dalšího vzdělávání. Je proto zapotřebí provést takové legislativní úpravy, které nastaví přijatelnější výši příplatku.
Efektivní formou vzdělávání celých učitelských sborů jsou i výjezdy mimo školu, což představuje také další náklady, s kterými by se mělo v rámci DVPP počítat.
4. Kvalita vzdělávání
Vzdělávací nabídka na trhu je značně různorodá. Vedle kvalitních lektorů vzdělávají pedagogické sbory i lidé, jejichž pedagogické působení je značně problematické. K »vyčištění trhu se vzdělávacími programy« bezesporu napomůže rozdělování peněz školám (podpora poptávky), místo současné náhodné podpory poskytovatelům. Zároveň je třeba podporovat aktivity, které zavádějí do systému kvalitu (různé certifikační programy, systém referencí od absolventů vzdělávacích kurzů) a zvážit přehodnocení současné podoby akreditace vzdělávacích programů MŠMT.
Z dlouhodobého hlediska je potřeba nastavit systém dalšího vzdělávání tak, aby se vzdělávání stalo nedílnou součástí běžné práce učitelů a byl pro ně vytvořen dostatečný časový prostor. Je třeba rovněž hledat formy, které učitelům umožní část vzdělávání uskutečnit přímo ve škole (pomocí koučinku, mentorinku) a zvažovat možnosti rozvíjení e-learningu.
Problematické nastavení současného systému DVPP se může stát jednou z významných překážek zlepšování kvality učitelské práce a naplňování cílů vzdělávání v souladu s RVP. Považujeme proto za nutné systematicky zmapovat nedostatky současného stavu a urychleně zahájit za účasti všech relevantních partnerů práce na vytvoření systému, který umožní efektivní vzdělávání pedagogů.
Výstup z kulatého stolu SKAV si můžete přečíst v článku Jsme schopni efektivně využít prostředků ESF na DVPP?.
Prezentaci SKAV si můžete stáhnout ze serveru Učitelské listy.
SKAV
0 komentářů:
Okomentovat