Pracovní seminář na téma Ohrožení fyzického, psychického a mravního vývoje dětí a mládeže v televizním vysílání uspořádala ve středu 20. února 2008 ředitelka programu České televize Kateřina Fričová pro členy Rady ČT a tvůrčí pracovníky České televize. Semináře, který byl z Kavčích hor propojen systémem ROS také s brněnským a ostravským studiem, se za RRTV zúčastnili její předseda Václav Žák a její členka Pavla Gomba. Za Radu ČT vystoupila v diskusním panelu Alena Svobodová. Odbornou veřejnost zastupovali mediální specialista z FSV Univerzity Karlovy Milan Šmíd, dětský psycholog Jeroným Klimeš a soudní znalec v oboru dětského a rodinné psychologie Vladimír Fiedler.
Po úvodních slovech Kateřiny Fričové informoval Milan Šmíd o tendencích regulace obsahu televizních pořadů z hlediska ochrany dětí a mladistvých v Evropě. Vedoucí právního útvaru ČT Vladimíra Vocetková seznámila přítomné po krátkém úvodu o platné legislativě této problematiky v ČR s některými konkrétními správními řízeními, které byly v této věci s ČT vedeny. Předseda RRTV Václav Žák mj. zdůraznil, jak velice chybí pevný zákonný rámec k posuzování toho, co je pro vývoj dětí a mládeže v televizním vysílání škodlivé a co ne. RRTV se podle slov svého předsedy připojuje k názoru většiny evropských zemi, že budoucnost řešení této problematiky je v prevenci, v budování „systému určitého předběžného posouzení díla mj. i z hlediska vhodnosti pro různé kategorie diváků, které musí každý provozovatel dělat tak jako tak…“ Jeho kolegyně Pavla Gomba vysvětlila postupy RRTV při rozhodování sporných případů. Alena Svobodová vysvětlila svá stanoviska jak z pozice pedagožky, tak členky Rady ČT. Uvedla, že situace v prostředí dětí a mládeže je varující, neboť stoupají tendence ke krutosti a násilí a televizní vysílání se jeví jako jeden z faktorů, které k nim přispívají. Apelovala na odpovědnost vysílatelů a v závěru mimo jiné připomněla: „Tento seminář, který reaguje na usnesení Rady ČT ze září loňského roku, je důkazem zodpovědnosti České televize a její snahy se tímto tématem seriózně a do hloubky zabývat.“ Praktický psycholog Jeroným Klimeš varoval před tím, že sledování televize může znamenat život v náhradní realitě a upozornil, že „jestliže víme, že určitá scéna je pro děti nevhodná v reálném životě, pak důvodně předpokládáme, že tato scéna je pro ně nevhodná, i když ji vidí „jen“ prostřednictvím televize.“ Psycholog Vladimír Fiedler vyzdvihl nezastupitelnou roli rodiny a komunikace v ní. „Počítačové hry považuji za daleko nebezpečnější a návodnější než sledování televizních pořadů. Pokud je dítě pevně zakotveno v normálně fungující rodině, ve které s ním rodiče řeší jeho problémy, pak by jeho vývoj nemělo narušit ani sledování televizních pořadů.“
Ředitelka programu ČT Kateřina Fričová navázala na slova předsedy RRTV o prevenci v této oblasti. Česká televize například uvažuje o zavedení systému číselného označování pořadů, kterým by doporučovala jejich vhodnost pro určitý věk dítěte. Zdůraznila také, že nelze tyto záležitosti vyjímat z kontextu. Každý pořad je třeba posuzovat individuálně a především je nutné o této problematice trvale diskutovat jak uvnitř České televize, tak se členy mediálních rad a příslušnými odborníky. Shrnutí bohaté diskuse vyznělo v tom smyslu, že ani televize veřejné služby, ani legislativa, ani mediální rady nesejmou z rodičů odpovědnost za výchovu svých dětí.
press
0 komentářů:
Okomentovat