Jistě nejsem jediný učitel, který si myslí, že u nás to tedy rozhodně není. Co se trochu poučit tam, kde vzdělávání dětí nepodporují jen prázdnými sliby? I z pohledu řadového učitele mi vhodnou zemí, kde hledat inspiraci, vzory i výsledky, připadá Finsko. Nejprve si však ještě dovolím připomenout citaci z článku „Učitelé křičí SOS“ z časopisu Respekt č. 49/2007, kterou jsem na České škole uvedl v prosinci minulého roku:
„Ne bankéř, ale učitel bude nejbohatší člověk v obci,“ řekl v roce 1998 Miloš Zeman krátce po svém uvedení do úřadu premiéra a vytyčil tak jednu z priorit své jednobarevné sociálnědemokratické vlády. „Školství a dobré platy pro učitele jsou naší prioritou,“ zopakoval o čtyři roky později jeho nástupce Vladimír Špidla a po něm i další partajní pokračovatelé Stanislav Gross a Jiří Paroubek. „Společnost vzdělání,“ označil před několika týdny jednu ze svých priorit současný premiér Mirek Topolánek (ODS).
Myslím, že i dva měsíce od prosincové stávky učitelů je zřejmé, že pokud se mezitím v našem školství začalo něco dramatického dít, dolů k nám učitelům to zatím nějak nedolehlo a podpora našeho školství se stále nese v duchu uvedených hesel našich bývalých i současných politiků.
Další článek z časopisu Respekt, který bych doporučil ke čtení nejen učitelům, ale i těm, kteří jsou schopni nějaké změny v našem školství prosadit, je článek Školní duch Rakouska-Uherska (Respekt 6/2008) s podtitulem „České děti mají hodně informací, ale stále ještě nevědí, jak je používat“.
Výsledky mezinárodního výzkumu PISA 2006 se objevily v prosinci minulého roku i na České škole . Pokud by vás zajímaly úlohy z výzkumu, které museli žáci řešit, můžete si je stáhnout z webu ÚIV. Možná jste zaregistrovali i různé další zprávy, ze kterých vyplynulo, že výsledek našich žáků se dá interpretovat dosti odlišně. Co se však už dá zpochybnit dost těžko je to, že na prvních místech tohoto výzkumu se tradičně umístňuje Finsko. Čím to asi bude?
Leccos napoví už úryvek z uvedeného článku z Respektu:
Premiant ze severu
Na samé špici výzkumu PISA se už léta pohybuje Finsko. Během posledního ročníku se tamní žáci umístili v přírodovědné gramotnosti na prvním, v matematické a čtenářské gramotnosti pak na druhém místě. Jejich úspěch se podle PISA zakládá na dobrých výsledcích průměrných a nejslabších studentů. Podle odborníků je to hlavně výsledek rovného přístupu ke vzdělání, snižování vzdělanostního rozdílu a kvality finského učitelského sboru. Finský žák nastupuje po ročníku předškolní výchovy na základní školu v sedmi letech. Pokud si chce vylepšit své průměrné skóre (podle kterého je pak přijímán do dalšího stupně), může ještě nastoupit do desáté třídy. Na školách se vyučuje podle národního vzdělávacího plánu, druhým vyučovacím jazykem je švédština místní menšiny. Školy se snaží vycházet vstříc jazykovým potřebám místních Romů a používá se i znaková řeč. Základní škola nezná první ani druhý stupeň.
Mezi zvlášť ceněné schopnosti finského školství patří pečlivá pozornost věnovaná slabším žákům (do základních škol se snaží integrovat i děti s vážným zdravotním postižením, institut asistenta je ve Finsku dlouhodobou samozřejmostí). Děti mají oběd zdarma, a pokud bydlí nad pět kilometrů od školy, doprava autobusem je opět zdarma. Příslušnost k základní škole je dána bydlištěm, protože zkrátka považují všechny školy za kvalitní. Na školách si vytváří vlastní vyučovací program a školáci ho můžou ovlivnit vlastními nápady. Ve školách se vysoce dbá na čtenářskou dovednost: děti mají během výuky každý týden vyhrazeny až dvě hodiny na čtení své vlastní knihy. Studenti jsou vedeni k týmové práci a diskusi. Mezi dětmi je populární umění vyprávět vlastní příběh, který učitel zaznamená, žák z vyššího ročníku ho přeloží do angličtiny a je pak veřejně k dispozici.
Ve Finsku nefunguje školská inspekce, učitele nikdo nekontroluje, spoléhá se na jejich vysokou profesionalitu a hodnocení žáků. Všichni učitelé musí mít vysokoškolské vzdělání a ve finské společnosti patří mezi elitu. Pokud nastoupí do školy kantor nováček, má pro první čas k dispozici asistenta. A především: profese učitele na základní škole zvítězila v žebříčku vysněných povolání absolventů finských gymnázií.“
O zkušenostech z finských škol najdete informace na internetu i jinde. Uvedu jen tři odkazy. V časopise Moderní vyučování stojí za přečtení článek „Zahraniční zkušenosti: Finsko - škola zdarma pro všechny“. Osobní zkušenost s finským školstvím popisuje Ondřej Neumajer v článku „Informační technologie a vzdělávání ve Finsku“ a v Učitelských novinách je finskému školství věnován článek „Finsko: země tisíců dobrých školáků“.
Z uvedených zdrojů (popř. dalších) si udělejte obrázek sami; přidávám jen několik postřehů ovlivněných tím, že se ve škole vyskytuji už přes dvacet let:
Zrušení inspekce bych rozhodně přivítal. Má poslední zkušenost s inspekcí u nás ve škole je stará týden, a i když proběhla relativně bez problémů, žádný, byť sebemenší její přínos (ani přínos žádné z předchozích inspekcí, které jsem absolvoval) na zlepšení kvality výuky jsem nezaznamenal, ba právě naopak.
Ve Finsku je ve třídách maximálně 24 žáků. Ve svých třídách mám v posledních letech kolem 30 žáků, maximum je 32. S tímto počtem se ve většině hodin jiná než frontální výuka praktikovat nedá. Žádný ideálně vytvořený „Školní vzdělávací program“ mi s tím nepomůže. Dokud se výrazně nesníží počet dětí ve třídách i u nás, můžeme si o nějakém moderním vyučování a individuálním přístupu k žákům jako ve Finsku nechat jen zdát.
Ve Finsku se zdůrazňuje rovný přístup ke vzdělání. Možná bylo chybou, že u nás začala vznikat víceletá gymnázia, ale pochybuji, že si je někdo v dohledné době dovolí rušit.
To, že jsou ve Finsku v zahraničních filmech v kinech i v televizi místo dabingu využívány titulky, což nejenže podporuje čtenářské dovednosti v mateřském jazyce, ale ušetří náklady, které by byly vynaloženy na dabování, to lze jen pochválit. Kdyby se příslušné instituce u nás odhodlaly ke stejnému kroku, mělo by to týž efekt.
„Základ úspěchu - skvělý učitel“ – co dodat? Až se ti noví, mladí, skvělí učitelé začnou hrnout do našich škol, rád se od nich něco přiučím, případně jim své místo přenechám. Určitě to hned tak nebude – musel by je totiž někdo slušně zaplatit.
Tak se zatím snažím ze všech sil učit tak, jak nejlépe to umím, a přitom si pokud možno nevšímám těch mnoha klacků, které nám učitelům háže pod nohy naše MŠMT.
Josef Duhajský
0 komentářů:
Okomentovat