V těchto dnech se uzavírá první pololetí školního roku. Jednodenní pololetní prázdniny udělají předěl mezi dvěma polovinami roční výuky. Je to čas, kdy rodiče zhodnotili pololetní účet svým dětem a hledají odpověď na otázku, zda mají jejich děti předpoklad ke zlepšení a co pro to budou muset v následujících měsících udělat.
Ani učitelé na školách se nevyhnou pololetním úvahám a bilancování. Neinformovaní si myslí, že klasifikace je pro učitele příjemnou zábavou a mimořádným potěšením. oOpak je pravdou. Jde o nejnepříjemnější povinnost, kterou by učitel nejraději přenechal jiným. Snad proto se klasifikace v různých zemích formálně tolik liší a i u nás se hledají formy slovního hodnocení, které by nepříjemnou pětibodovou klasifikaci nahradilo.
Ale Klasifikační řád je jednoznačný a povinností učitele je s nároky této povinnosti se jednou za půl roku vypořádat. Většinu z nich ještě dlouho po klasifikaci trápí otázka, zda své žáky správně a spravedlivě ohodnotili. Zda jim neublížili přísnou známkou, nebo je naopak zjevně lepším hodnocením neodradili od větší snahy soustavně pracovat. Pro učitele je velmi těžké najít recept, jak dostát Klasifikačnímu řádu a současně zohlednit individuální schopnosti a situaci rodiny kažého jednotlivého žáka. Známka na vysvědčení je vždy jenom určitým kompromisem mezi těmito hledisky. Známka by neměla žáka znechutit, ale motivovat k dalšímu úsilí a snaze.
To by měli chápat i rodiče dětí, kteří přinesli domů vysvědčení, které neodpovídá jejich představám o schopnostech jejich dítěte. A pokud mají jiný názor, neměli by ho v afektu ventilovat před svým dítětem. Lepší by bylo domluvit si setkání a pohovořit o vzniklé pochybnosti přímo s učitelem. Nechat si vysvětlit, co ho vedlo k hodnocení uvedeném na vysvědčení. A vzájemně se domluvit, co konkrétního udělat pro to, aby příští hodnocení bylo ve shodě s názorem obou stran. Taková dohoda by byla projevem vzájemné důvěry a výrazem pochopení potřeb dítěte. Pomůže mu víc než vyhlášená válka mezi rodinou a školou. Souboji, kdo má v pohledu na dítě pravdu a poslední slovo…
Oldřich Suchoradský
0 comments:
Post a Comment