Žijeme v zemi, kde míra skepticismu běžného občana vůči nejrůznějším finančním tokům dostoupila vrcholu. Zvláště pak, pokud se jedná o investice v rámci veřejného sektoru. Na finanční skandály jsme již zkrátka zvyklí. Kam peníze plynou? V jakém množství? Jaká je míra efektivity vynaložených investic? Tyto otázky nám dnes a denně předkládají média.
V pořádku. Je to jejich svaté právo, ba přímo povinnost. Ŕečeno v parafrázi smithovským tónem: ,,neviditelná dozírající ruka médií se vznáší nad věcmi veřejnými“.
V čase nedávném ona ,,ruka“ zasáhla i školský sektor: média vznesla pochybnosti nad efektivitou investic ministerstva školství do školských portálů, především pak do existence metodického portálu www.rvp.cz, jehož tvůrcem je tým Výzkumného ústavu pedagogického v Praze.
Nejsem kompetentní se zde vyjadřovat ke struktuře a míře nákladů na tento portál.
Chtěl bych poskytnout svůj zcela subjektivní soud ohledně smysluplnosti celého projektu, neboť i zde vynesla média svůj soud. Předesílám, že můj vztah k portálu je formován těmito pozicemi: ,,skutečně učící“ učitel, uživatel portálu, autor, regionální koordinátor metodického portálu. Názory uvedené v tomto článku nejsou stanoviskem VÚP, nýbrž mým osobním postojem.
Pohled učitele a uživatele
Mám ,,výhodu“, že mě, jako člověka pohybujícího se již řadu let před tabulí, nemůže nikdo podezírat z toho, že vidím toto prostředí v intencích ,,mámilských“ růžových brýlí.
Znám dobře nářky učitelů nad jejich pracovními a finančními podmínkami, vím o jejich pochybnostech nad smysluplností Rámcového vzdělávacího programu, na vlastní kůži jsem zažil sumu práce, kterou mnozí věnovali sepisování vzdělávacích programů vlastních.
Právě tehdy byl čas, aby média zasáhla. Aby upozornila na paradox, že se učitelé ve volném čase, a mnozí zcela zdarma, podílí na úplné změně vzdělávacího systému. Ale nikomu to nevadilo: náklady byly minimální. Místo toho média nadšeně ,,tokala o tom“, jak se děti přestanou biflovat a jak jsou učitelé rádi, že jim to umožní.
Málokdo se také pozastavil nad tím, jak je vlastně těžké Rámcový vzdělávací program realizovat. V čem tkví ona složitost? Výuka by nadále neměla probíhat dle schématu: učitel předává žákovi informace a žák je pasivně přijímá. Informace by měly nabývat aktivního charakteru, rozvíjet najednou několik dovedností, být prakticky využitelné a poskytovat komplexní pohled na věc.
Někdo by mohl namítnout, že předchozí odstavec je psán typickým ,,ptydepe“ současných reformních školských příruček. Pravda. Budu tedy ilustrovat na příkladu metodiky pocházející právě z portálu rvp. cz. Metodika se jmenuje Bohoušovy džíny a je praktickou ukázkou reformního přístupu k edukačnímu procesu. http://www.rvp.cz/clanek/880
Učitel se má v hodině zaměřit na téma globalizace. Téma docela složité. Není však problém je odučit následovně: na tabuli napíši název tématu, přečtu si s žáky příslušný článek v učebnici, chvilková diskuse (pokud je o čem), zápis do sešitu. Výsledek? Žák možná ví, co je globalizace, možná neví (spíše neví), není jasné, k čemu mu ona informace je, ale je schopen se zápis naučit zpaměti a u tabule dostane jedničku.
Co nabízí metodika? Žáci se dozví, z čeho se džíny vyrábějí, získají přehled o struktuře tvorby cen, zamyslí se nad výhodami a nevýhodami globalizace, uvědomí si třeba rozdíl mezi ,,montovnou“ a ,,mozkovnou“, atd. To vše se děje za upevňování určitých geografických znalostí. A to ještě není vše: žáci mají prostor k vyvozování závěrů, argumentují, diskutují…
Z takové hodiny musí mít učitel dobrý pocit: pasivní informace totiž dostala konstruktivní podobu.
Potíž tkví v tom, že připravit takovou hodinu, vymyslet ji a sestavit trvá dlouhou dobu.
Učebnice dle mého názoru nabízejí pořád tytéž stereotypní postupy a který učitel je ochoten trávit čas nad přípravami do půlnoci? Vždyť podle veřejnosti mají učitelé ,,padla“, ještě když ,,našinec zařezává“.
A teď si představte, že máte k dispozici portál, jehož cílem je metodicky obsáhnout většinu témat všech vzdělávacích oblastí. Můžete si stahovat pracovní listy, metodiky, přípravy, dokumenty a obrázky (bez obav z porušení autorského zákona), inspirovat se k nápadům…nebo nad tím vším můžete mávnout rukou.
Závěr je nasnadě: z pohledu učitele se mi jeví portál evidentně smysluplný. Ulehčuje práci, pomáhá rozvíjet vlastní nápady. Docela rád bych si ověřil věrohodnost a argumentační potenciál výpovědí učitelů, kteří pro média charakterizovali portál jako zbytečný. http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=519647&tro5222_0_2
Pohled autora
Zde budu stručný. Tvorba metodik vyžaduje nápad, a mě nápady baví. Jsem rád, že mohu publikovat pod záštitou určité autority (jasně, pro mnohé VÚP autoritou není, …akceptuji), která se snaží nestavět mezi sebe a autora žádné bariéry: autorem se může stát každý učitel, jenž má co nabídnout; většina příspěvků je psána skutečnými učiteli z praxe, nikoli nikdy neučícími osobami z různých institucí, na jejichž rady ,,od zeleného stolu“ je učitelská veřejnost stále více alergická.
Peníze. Ve školství dlouho tabu. Příspěvek uveřejněný na portálu není ,,za hubičku“. Zvykněme si na to, že za nápady se platí. Jsem rád placený. Konečně projekt, který učitele (myslím, že poměrně dobře) ocení.
Příspěvky jsou odborně garantované. Jsem rád, když mi nezávislý ,,auditor“ udělí určitý punc kvality.
Metodiky si – jak je vidět – přečte spousta lidí (neboli není tak docela pravda, že o portálu nikdo neví, jak uvádí média). Jsem rád autor čtený a inspirující.
Pohled regionálního koordinátora
Mé zkušenosti s touto prací mi dovolují polemizovat s informacemi v médiích, které kritizují nedostatečnou propagaci portálu. Za poslední tři měsíce jsem navštívil několik desítek pražských škol a jednal s jejich zástupci. Naprosté většině je portál znám a mnozí jej využívají. Přestože mnozí žehrají na současné dění ve školství, portál se jim zdá, jako jedna z mála věcí současné školské politiky, prakticky využitelný.
Nemusíte
Co je však na portále, vážení kolegové, dle mého osobního názoru, dobrodružné? Že vás jím nikdo neobtěžuje. Nemusíte s ním pracovat, nikdo vám nemůže nařídit, abyste do něj přispívali. Nikdo by vám neměl vnucovat účast na jeho prezentaci.
Museli jste psát vzdělávací programy, museli jste se účastnit spousty školení, o jejichž účelnosti jste pochybovali, museli jste a musíte… Zde nic nemusíte. Svobodně se rozhodnete, zda jsou tyto stránky k něčemu, a svobodně je (ne)budete využívat.
Jakub Horálek
0 komentářů:
Okomentovat