Na demonstraci spojené se stávkou pracovníků ve školství jsem rozdal na 500 letáčků s níže uvedeným textem. Většina kolegyň a kolegů souhlasila s tím, že jedna miliarda pro nás není důvod ke spokojenosti. Když jsem je varoval před tím, že realita je taková, že pro příští rok víc jak miliardu nedostaneme, nevěřili mi. Teď je po stávce, rozpočet je schválen, jednání do Vánoc zřejmě již žádná neproběhnou. Pro vedení odborů jsme posloužili jako "pěšáčci na šachovnici"
Nechceme se s tím - doufám - smířit, tak nabízím platformu pro diskusi, jak to změnit. Nejde o hesla typu "zavřeme školy na týden, měsíc", protože do toho většina zaměstnanců bez odborů nepůjde. Nejde o nové odbory, protože jejich vznik je na dlouho a většina není přesvědčena, že ty stávající se nedají využít. Jde o to vytvořit tlak na současné odbory a hledání nových cest. Chcete-li se zapojit, napište mi, zakládám mailovou konferenci pro tyto účely a na tyto stránky budu dávat vaše názory a praktické rady. A ještě odkaz na odbory ke sledování toho, jak se zachovají: www.skolskeodbory.cz.
Dnes stávka! Co zítra?
Po čtyřech letech jdeme do stávky. A zdá se, že ve větším počtu a s větší rozhodností, ale zároveň i nechuť stávkovat některých je větší než před čtyřmi lety. Hlavním oficiálním důvodem stávky je zvýšení platů, které by pokrylo inflaci. Tím hlavním osobním důvodem většiny z nás je ale reakce na aroganci moci - na zavádění Rámcových vzdělávacích programů (které z malé části povedou k inovacím, ale z větší nutí k prázdnému papírování), na státní maturity (které ani po deseti letech zkoušení nevedou nikam, jak se zdá), na zrušené peníze na počítače a především školení učitelů a učitelek, na neustálé slibování peněz z Evropské unie (které jednak stejně na platy nepůjdou a jednak z velké části skončí v různých soukromých školících společnostech) a na neustálé zdůrazňování potřeby vzdělávání spojené se spoléháním, že zaměstnanci ve školství dokážou za malé peníze zázraky.
Půl roku čekání na stávku
Půl roku vedení odborového svazu vyjednává a upozorňuje; během půl roku proběhla jedna petiční akce a dvě větší veřejná shromáždění. Zároveň ale půl roku část zaměstnanců čeká na datum stávky, protože to je jediné, na co vláda reaguje. Za těch půl roku část došla k závěru, že stávka je nezbytná, část k závěru, že ani jednodenní stávka stačit nebude, ale také bohužel část k závěru, že nic nemá smysl. Je otázka, pokud by jednodenní stávka proběhla už v polovině září, zda by mohla být směrem k zaměstnancům více mobilizující.
Máme-li dosáhnout zvýšení platů, je potřeba najít takovou strategii, která nás k němu dovede. Spoléhání na politiky nás dovedlo tam, kde jsme dnes - těsně před stávkou nám přidají necelou miliardu a začnou vyjednávat, jakoby to mělo stačit. A bohužel vedení odborů na to částečně přistupuje - v sobotu předseda školských odborů řekl, že: "Teď máme chvilku možnost se nadechnout, všechny věci vyhodnotit a říci, kde se tady stala chyba." A že další jednání jsou možná v únoru. Jak budoucí ministr školství, tak média upozorňují, že "miliarda už je odsouhlasená a nic víc už se neodsouhlasí". Oprávněně se objevují hlasy, k čemu je tedy dnešní stávka?
Žádných 100 dnů hájení
Žádných 100 dnů hájení novému ministrovi si nemůžeme dovolit. Potřebujeme plán akcí, které vládě dokážou, že požadavky (prozatím v podstatě minimální) myslíme vážně a chce-li velký konflikt, může za něj sama. V rozpočtové rezervě se peníze najdou kdykoliv, ekonomika roste, k žádné katastrofě nedošlo (z důvodů záplav došlo dvakrát k odložení růstu platů před 6 lety), tak proč by vláda nemohla ustoupit.
Pravděpodobně nemáme sílu na okamžité vyhlášení časově neomezené stávky, nejsme na ni připraveni ani takticky, ani finančně. A nemáme ani příliš velkou důvěru v schopnost vedení zvolit tu nejúčinnější taktiku. Přes půlroční oddalování ale vedení nakonec stávku svolalo. To je příslib, že je ochotno vnímat situaci a ustoupit tlaku.
Do týdne po stávce potřebujeme vědět, co dál - zda se najdou ještě nějaké peníze teď (jinými slovy vláda ustoupí) nebo zda máme chystat další protesty. Do Vánoc by všichni zaměstnanci školství měli vědět, jaké budou další kroky protestů - časově neomezená stávka? ještě jedna kratší stávka do Vánoc? lokální shromáždění zástupců stávkujících škol s diskusí o schopnosti a síle další kampaně?
Krok A učiněn - chceme znát krok B
Rozhodneme-li se k dalším akcím, musí mít svůj jízdní řád - rozšiřování razance akcí, ale i požadavků. V článku na České škole jedna kolegyně psala o tom, že stávkovat 14 dní za zvýšení platů o deset tisíc vypadá jako utopie, ale za poloviční čas nám může vláda ustoupit o polovinu a dosáhneme tak zvýšení o pět tisíc. Tento způsob uvažování potřebujeme.
Jenže ani výzvami v tisku, ani návrhy v jednotlivých školách nepřesvědčíme další a nezískáme spojení na další školy s cílem donutit vedení odborů nebo najít v odborech či mimo ně nové "předáky". Obracíme se proto na Vás, kolegy a kolegyně, kteří jste přišli na dnešní demonstraci: přišli jsme jen vyjádřit protest nebo chceme dosáhnout zvýšení platů pro všechny zaměstnance škol (včetně hospodářek, školníků a kuchařek) ještě "v tomto roce a v tomto volebním období vlády" (jak říkal budoucí ministr Liška, že to není možné)? Spojme se dohromady, začněme diskutovat a hledat strategii a způsob, jak ji uskutečnit. Jak říkali studenti ve Francii v roce 1968: "Buďme realisty, žádejme nemožné!"
Hned zítra se dohodněme na školách a jako odborové organizace či stávkové výbory žádejme po odborovém svazu do týdne zápornou odpověď na základní otázku: smířit se s pouhou necelou miliardou. Zároveň do konce roku chtějme svolání regionálních - krajských nebo okresních - porad zástupců základních odborových organizací a stávkových výborů s cílem přípravy protestních akcí na leden, včetně diskusí o přípravě delší stávky, bude-li nutná.
Má-li být tlak na odbory účinný, potřebujeme o sobě vědět. Považujete-li toto vše jen za trochu pravdivé a reálné, ozvěte se - jsem připraven založit webovou stránku a mailovou konferenci pro ty, kteří jsou ochotni obětovat trochu času a energie na vyvolání účinného tlaku na odbory, bez kterého to asi nepůjde, a nechci z dnešní demonstrace odejít z pocitem, že to zase bylo naprosto k ničemu.
Václav Votruba
0 komentářů:
Okomentovat