V těchto dnech je to právě 7 let co se objevil můj prvý článek na České škole. Jeho zveřejnění byl pro mne těžko popsatelným zážitkem. Možná proto, že to byl prvý příspěvek, který jsem viděl vystavený na internetovém portále. Ale daleko více šokující pro mne byly reakce čtenářů po jeho zveřejnění. Článek zabývající se víceletými gymnázii vyvolal pro mne nečekané a rozporuplné reakce. A právě diskuse na zveřejněné články se pro mne staly jedním z důvodů, proč jsem v psaní dál pokračoval.
Často si kladu otázku, zda má zveřejňování názorů tímto způsobem vůbec nějaký smysl. Zda mám zapotřebí přečíst si v reakcích na svůj článek (a často i ke své osobě) nevybíravé výpady a urážky. Ale současně i projevy podpory a souhlasu s napsaným textem. Také mnoho nových myšlenek a zajímavých pohledů, rozvíjejících mnou vyslovené názory. A právě tyto mnohostranné polemiky byly a jsou tím hlavním motivem mých opakovaných vstupů na tyto stránky.
Publikuji ze zájmu a pro potěšení od dětství. Prvý článek s fotografií mi zveřejnil měsíčník Rodina a škola někdy v mých 15 letech, kdy jsem psal o svým zážitcích z letního tábora. Následovalo psaní do místních, okresních novin, ale občas i do celostátních deníků. Nejvíce jsem si cenil spolupráce s odbornými periodiky – Učitelskými novinami, Učitelskými listy, Moderním vyučováním, již zmíněnou Rodinou a školou. Při všech těchto aktivitách mě ale vždy moc chyběla zpětná vazba. Reakce na otištěný článek od čtenářů. Sice se občas někdo při osobním setkání k napsanému vyjádřil, ale bylo to vždy spíše takové obecné konstatování, něco jako poplácání po rameni. Až články zveřejněné na internetu mi přinesly to co jsem dosud postrádal. Střet názorů, polemiku, tříbení stanovisek. Poznal jsem, jak je takový střet užitečný, co podnětů autorovi přináší. Jak nutí člověka být permanentně aktivní, sledovat popisované dění v širších souvislostech, zamýšlet se nad problémem do hloubky. Postupně jsem došel tak daleko, že kvalitu článku posuzuji podle rozsahu a hlavně obsahu ohlasů, který vyvolal. Naučil jsem psát tak, abych polemiku přímo provokoval. Dopředu kalkuluji s ohlasem na napsané myšlenky. A je-li ohlas proti předpokladu slabý, snažil se ho rozdmýchat aktivním vstupem do diskusí. Internet a jeho možnosti jsou neuvěřitelným fenoménem současné doby. Dovolují vstoupit do vášnivých debat s člověkem kterého vůbec neznáte a dokonce jste se nikdy nesetkali. Přesto se svým způsobem dobře znáte, můžete si vzájemně mnohé vysvětlit, pochopit se navzájem, podpořit svá stanoviska. Nebo přesně naopak. Můžete se do krve rozhádat, ztrapnit a znemožnit. A časem třeba i usmířit.
Mám-li být ještě chvíli osobní, pak dovolte vzpomínku na polemiku, kterou jsem kdysi vedl se současným šéfredaktorem České školy Jankem Wagnerem. Dávali jsme si co proto v polemice o Indoši, kde jsem byl nejen jím pasován na jeho advokáta. Postupně se naše debaty zklidnily a dnes se oba ze svých pozic uznáváme.
A tak mi dovolte v tomto předvánočním čase vyslovit jemu a celé České škole poděkování. Možná že si Janek a všichni, kteří existenci tohoto portálu jistí, ani neuvědomují, jak užitečnou práci dělají. Jak široký záběr na školách jejich práce má. Na kolika školách je denně tato stránka hned po ránu otevíraná a jaké diskuse jsou nad jejími stránkami ve sborovnách vedeny. Jen málo z těchto debat se pak objeví na internetu jako reakce čtenářů za články. Troufám si tvrdit, že Česká škola vstupuje a významně ovlivňuje názory učitelů na školách všech stupňů a typů. Občas si vyslechnu, že obsahová úroveň těchto stránek v poslední době klesá a ztrácí svoji úroveň. Že je tam příliš mnoho vulgarity, nesnášenlivosti, bojových střetů mezi stejnými dokola se opakujícími se jmény lidí. Jistě, je na tom hodně pravdivého. Ale podobné výhrady k těmto stránkám slyším po celou dobu, co pro ně píši. Česká škola je prostě taková, jaká je situace v našem školství. A nejen to, odráží celou naši společnost. A domnívám se, že je lepší než po straně nadávat, vstoupit do veřejné debaty, přístupné každému, koho školství a jeho problémy zajímají.
Lze si jen přát, aby Česká škola byla i v příštím roce zrcadlem názorů pedagogů, konfrontovaných s názory lidí stojících mimo tento náš prostor. Tak jako se chtějí školy otevřít svým žákům, můžeme my učitelé pomoci prezentací svých názorů otevřít školu veřejnosti.
A odpověď na otázku položenou v záhlaví článku? Zkusím to ještě jednou a stručně: Česká škola je pro mne místem setkávání s přáteli i lidmi jiných názorů. Místem kde hledám informace a často inspiraci ke své práci. Místo kde se cítím doma.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat