V říjnu 2007 se ve VKC Telč uskutečnil již šestý ze seminářů věnovaných didaktice a metodice dějepisu pod názvem „Historie a škola VI., Člověk, společnost, dějiny - Seminář ke koncepci výuky dějepisu na základní a střední škole – Klíčové kompetence a současný stav vzdělávání v dějepise". Seminář byl zároveň setkáním Pracovní skupiny MŠMT pro výuku dějepisu.
I. Klíčové kompetence a jejich realizace
Klíčové kompetence jsou cílovou kategorií jak pro žáka, tak i pro učitele. Při jejich realizaci je ale třeba klást důraz na činnosti žáka, což však předpokládá, že jimi disponuje i sám učitel.
Jako nutné se jeví vypracování konkretizace klíčových kompetencí pro vzdělávací obor dějepis (podle postupu v oboru občanská nauka). Klíčové kompetence jsou rozvíjeny v průběhu vyučování jako jeho strategický cíl a jsou dosažitelné prostřednictvím celé škály výukových strategií a metod. V této souvislosti se jako potřebné jeví zajistit dostatečnou informovanost učitelů základních a středních škol o výukových strategiích a zabezpečit i jejich praktickou průpravu v tomto směru. Tyto principy je nutné realizovat i v pregraduální přípravě budoucích učitelů.
Realizace ŠVP si vyžaduje určitý čas, během něhož se projeví klady a zápory jeho prvního znění a budou moci být zohledněny zkušenosti z jeho realizace. Teprve poté a na základě získaných zkušeností bude vhodné provádět úpravy RVP.
II. Kritické myšlení a jeho vztah k dějepisné výuce
Povaha sociálně-humanitní skutečnosti nabízí velmi vhodné příklady pro uplatnění kritického myšlení (např. program RWCT) jako jedné z velmi efektivních strategií pro výuku dějepisu. Východisko projektu RWCT je v přímé shodě se snahou o multiperspektivní myšlení v dějepisné výuce. Umožňuje rozvíjet všechny klíčové kompetence a zejména celou oblast kompetence k učení, především učení se z textu. Nelze ale ignorovat skutečnost, že schopnost kritického myšlení předpokládá věcný (oborový) znalostní základ.
III. Výuka moderních a zvláště soudobých dějin
Opět zdůrazňujeme nutnost výuky moderních a zejména pak soudobých dějin, a to při využití co nejširší škály pramenů a edukačních médií, jež jsou v současnosti k dispozici.
Stejně tak je třeba zdůraznit vhodnost využití krásné literatury, filmu, divadla, muzejních a galerijních expozic pro kultivaci historického vědomí. Těmito postupy se také může více projevit interdisciplinarita dějepisu a jsou velmi vhodné i pro realizaci průřezových témat a mezipředmětových vztahů. Jsou využitelné i v doplňkových předmětech.
IV. Doktorské studium a jeho perspektivy
Po schválení doktorského studia didaktiky dějepisu (září 2007 pro FF UK v Praze) je položen základní kámen pro možnou re-konstitutici a opětnou institucionalizaci didaktiky dějepisu jako vědní disciplíny. To se ukazuje jako nutné zejména vzhledem ke specifické povaze oborové odbornosti učitele dějepisu (nutnost schopnosti odpovídajícího syntetizujícího přístupu k učivu; nutnost sledovat vývoj v historickém poznávání, zejména pak v soudobých dějinách; nutnost metodických inovací výuky).
Je proto nutné vytvořit odpovídající prostředí a odborné zázemí pro sledování profesní dráhy absolventů učitelského studia, pro vyhledávání odborně disponovaných studentů („talentů“), a vytvářet prostor pro jejich odborný růst a jejich celoživotní vzdělávání.
V. Informační prostředí didaktiky dějepisu
Doporučujeme využívat i autorsky se podílet na odborných www portálech (Metodický portál RVP, educa, aj.). Jsou zde rychlé a kvalitní o probíhajících inovacích výuky.
VI. Vlastivěda
Bude třeba věnovat pozornost konstrukci dějepisné složky vzdělávacího oboru Vlastivěda. Jejím cílem by neměla být výuka dějepisu, nýbrž vytváření pozitivního vztahu ke svému regionu, zemi, k tradicím i rodinné historii. V učebnicích vlastivědy by měla být proto obsažena především „dějepisná propedeutika“ (pro srovnání se nabízí postup zvolený ve Slovenské republice).
VII. Nutnost mezinárodní spolupráce
Znovu se ukázalo, jak je potřebné brát ohled na zahraniční zkušenosti a rozvíjet mezinárodní spolupráci, a to především v rámci střední Evropy, jak ukázaly informace o mezinárodních aktivitách v posledních dvou letech (spolupráce s univerzitou ve Wroclawi, řada česko-německých setkání, velmi inspirující středoevropské konference realizované ve spolupráci zemí V4 a uskutečňující se pod záštitou Rady Evropy /Trenčianské Teplice 2006, Štúrovo 2007/, akce EUROCLIA. atp.). Bez tohoto internacionálního aspektu není možné didaktiku dějepisu rozvíjet a ani inovovat metodiku výuky dějepisu a s dějepisem věcně a metodicky souvisejících vzdělávacích oborů či vyučovacích předmětů.
MŠMT
0 komentářů:
Okomentovat