Pan Čecháček: "S fungováním našeho školství mám praktickou zkušenost. Jaká je? Tristní! Obecně to mohu popsat asi takto. Školy mají příležitost, jak získat peníze navíc. Pořád žehrají na to, že se jim nedostává financí, stávkovat za ně, to ano, ale projevit nějakou aktivitu, to už je horší. Těch třiadvacettisíc, které má průměrný učitel asi není dostatečně motivujících, věnovat se mimo vyučování něčemu jinému než debatám u kávičky v dobře vytopeném kabinetu."
V perexu citovaný odstavec z napůl parodického a napůl vážného (?!) webu Pan Čecháček je asi nejlepším úvodem tohoto přehledu. Ale pokračujme. Bude hůř.
Přesto, že pocházím z rodiny, kde učí oba mí rodiče, sestra, švagr a učili i prarodiče, musím rozhodně nesouhlasit s tím, že by měly učitelům a dalším státním zaměstnancům růst platy pravidelně a automaticky.
Tyto neuvěřitelné nesmysly přinesl TKL`s blog v postu Stávka učitelů? Vydírání, rukojmím jsou žáci a rodiče.
Tento text je překvapivě z blogu lékaře a politika Davida Ratha. Na druhé straně politického spektra je server Virtually:
Že nemáte na moderní pomůcky, které by výuku zpestřily a vylepšily? To je sice mrzuté, ale generace kantorů před vámi ty pomůcky neměly vůbec a jaksi se bez nich obešly. A jaksi navzdory neexistujícím pomůckám lidé vzdělanější byli.
Zuzana Chlumská v článku Hej, páni kantoři si poté ještě vzala na paškál úroveň nejrůznějších testů znalostí typu:
KareIV. byl:
A/ císař římský a král český
B/papež
C/francouzský král
IT konzultant Aleš Hrubý se na Neviditelném psu učitelů zastal:
Slovy čísel: Zmrazení rozpočtu na tři roky znamená, že vzhledem k inflaci dojde k propadu až kolem 12 %! A to v situaci, kdy je dlouhodobě regionální školství v naší zemi výrazně podfinancováno. Takové politické pokrytectví dobře odhalují rozdíly ve mzdách srovnatelných skupin zaměstnanců: zatímco průměrná mzda vysokoškoláka v nepodnikatelské sféře (bez školství) byla v r. 2005 37.260 Kč, ohodnocení stejně kvalifikovaného pracovníka školství bylo 21.860 Kč… Nádavkem si úředníci z MŠMT představují, že za takto mizerně zaplacenou práci a v drsných podmínkách současných škol budou kantoři s budovatelským úsměvem na rtech realizovat reformu školství. Ta mj. spočívá v neskutečném papírování, byrokracii, školeních a rozvoji „tvořivého a projektového“ učení – které je ovšem mimořádně časově a pracovně náročné.
Stát - jakožto garant „bezplatného“ vzdělání, jediný zaměstnavatel a jediný poskytovatel služeb - naprosto selhává. Zatímco učitelé jsou rukojmí a otroci tohoto jediného zaměstnavatele (včetně dilematu - mizerná mzda nebo změna vystudované profese), my rodiče a vlastně celá společnost jsme rukojmí naprosté neschopnosti nabídnout požadované vzdělání a služby. Rozumějme: Existují rodiče, kteří školu vnímají jako dočasné úložiště vlastních nezvládnutelných výrostků. Existují ale také rodiče, kteří výchovu, vzdělání a rozvoj jejich dítěte vnímají jako prvořadou hodnotu. Stát „Česká republika“ není schopen zabezpečit ani jedno.
Četli jste někde další zajímavý názor?
Jan Wagner
0 comments:
Post a Comment