Mnoho ředitelů škol se ptá, co všechno patří do náplně práce ICT koordinátora. Článek poukazuje na skutečnost, že přesné vymezení této důležité funkce není nikde stanoveno a nabízí možnosti řešení.
Nehledě na stále rychleji se rozšiřující oblast vlivu informačních technologií se nadále setkávám s neuvěřitelnou averzí a nechutí seznámit se s možnostmi, které nám pedagogům a hlavně žákům výpočetní technika může nabídnout a to z obou zmíněných skupin.
Když jsem se při přebírání sbírek, učeben a funkce ICT metodika školy pídil po nějakém manuálu či standardu, který mi pomůže zorientovat se v náplni práce, kompetencích a povinnostech vyplývajících z takové funkce, bylo mi jednoduše řečeno zhruba toto: „Budeš se starat o počítače, aby fungovaly. Budeš dělat webové stránky školy a starat se o ně.“ Podepsal jsem papír o jmenování a byl jsem šťastný, že budu moci dělat něco, co mě baví. Postupně se však nakoupilo do školy tolik techniky, že jsem začal pociťovat potřebu se ptát: „A kdo se o ty přístroje bude starat?“ Nakonec se, jako by nic, objevila potřeba opravit tiskárnu, něco zprovoznit, nainstalovat a nastavit program, spravovat server atd. Přesně v tu dobu jsem začal cítit, že chci vědět přesně, co mohu, co musím, na co mám nárok a na co mohu požadovat pomoc správce sítě, za kterého jsem mylně považován asi já.
Legislativní vymezení funkce ICT koordinátora
Základním zákonným teoretickým rámcem pro práci ICT metodika a dalšími předpisy dotýkajícími se problematiky jsou: Zákon 143/1992 Sb., Zákon 561/2004 Sb. §164, Nařízení vlády 75/2005 Sb. §3, Vyhláška 317/2005 Sb, Vyhláška 412/2006 Sb. §9, a to ve znění pozdějších úprav a v platném znění.
Žádná legislativa vlastně přímo neurčuje jasná pravidla a povinnost pověřování funkcí ICT metodika, natož jeho pracovní náplň. Jsou to jen dílčí odkazy na danou problematiku v rámci určení úlev z přímé pedagogické činnosti a stanovení příplatku za výkon této funkce. Vyhláška 317/2005 se věnuje dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků v první části v paragrafu 9 „Studium k výkonu specializovaných činností“, konkrétně v odstavci 1), bodě a) říká: „koordinace v oblasti informačních a komunikačních technologií“. Z této formulace se jistě dá odvodit potřeba funkce koordinátora. Taková funkce však není uchopena žádným právním předpisem. Jemně se takové funkce dotýká Vyhláška 412/2006 Sb. ze dne 14. srpna 2006, kterou se mění Vyhláška 317/2005, ale zde se upravují tarifní zařazení jednotlivých kariérních stupňů a uvádí pouze formulace: „Metodická a specializovaná poradenská činnost poskytovaná pedagogům“, uváděná jako druh specializované činnosti. Standard Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (http://www.msmt.cz/Files/PDF/JMStandardyDVPP1a.pdf) hovoří jasněji. Pouze však upravuje oblasti, v nichž má být vzdělán budoucí ICT metodik a určuje tak minimum pro získání akreditace pro toto vzdělávání.
Otázka pravomocí stále nejasná
Toto je vlastně celé metodické určení pro výuku a další vzdělávání pedagogů a nastínění náplně práce ICT metodika ve školním prostředí. Zůstává stále nedořešena otázka pravomocí, otázka výstupů, formy poskytování výpomoci a metodického vedení kolegů a také zakotvení definice ICT metodik či ICT koordinátor v katalogu profesí a katalogu prací. Výše zmíněný standard MŠMT tedy není uceleným dokumentem o náplni práce dané funkce. Vzhledem k narůstající škále a šíři prostředků v oblasti hardwaru i softwaru a postupující náročnosti uživatelů na šíři požadovaných a poskytovaných služeb v rámci správy prostředků ICT se nelze spoléhat na zdravý selský rozum vedoucích pracovníků, protože ti převážně patří také do skupiny uživatelů a nemají o časové a odborné náročnosti svých požadavků a z nich vyplývajících nutných úkonů většinou reálnou představu.
Zcela běžné je, že úleva z přímé vyučovací činnosti poskytnutá v závislosti na počtu žáků nemá nic společného s množstvím ICT techniky a náročností na správu spadající pod působnost ICT metodika. Správu takového materiálu má mít sice na starosti pověřený správce sítě nebo správce sbírky, ale většinou je touto osobou ICT metodik sám a nemá za to ani „Děkuji“. Otázka časové náročnosti správy sbírek z pohledu funkčnosti není legislativně řešena ani ve formě úlev či oproštění od povinností vykonávat např. pedagogické dozory, držení pohotovostí. Díky legislativní absenci náplně práce ICT metodika nevzniká ani povinnost uzavírání smluv zaručujících odměnu za vykonanou, často velmi odborně i časově náročnou činnost. Dohoda o pracovní činnosti nebo Dohoda o provedení práce se, ale běžně podepisuje k vedení zájmových kroužků.
Chybí tedy hlavně legislativní rámec kompetencí, který by vytěsnil neoprávněnost některých požadavků na práce v rámci funkce ICT metodika, ať už z pozice vedení školy, tak z pozice samotného ICT metodika.
MŠMT nevidí žádný zřejmý problém. Problém, kterému by se v nejbližší době mělo věnovat, soudím tak podle dosavadní „snahy“ řešit ať už legislativní vakuum, tak koncepční rozvoj ve vztahu k budoucnosti, kterou přehlížením nezastaví.
Návrhy na řešení
Řešení jsou nasnadě. Úplné vyčlenění profese ICT metodika, koordinátora a správce sítě z řad vyučujících. Je to prognosticky mířící pohled, který předpokládá potřebu prohloubení odborných znalostí na administrátorské úrovni v oblastech softwarové i hardwarové správy a metodického vedení. Zkrátka škola by měla mít jednoho pracovníka, který se bude plně věnovat správě ICT prostředků - správce ICT a pokud je oproštěn od výuky plní také funkci ICT metodika.
Dalším řešením je mít jednoho odborně vybaveného pracovníka ICT metodika, jenž se věnuje činnostem v souladu se standardem: (http://www.msmt.cz/Files/PDF/JMStandardyDVPP1a.pdf) a není jinak zatěžován a má oporu v zákonných normách k obhajobě své náplně práce a k dispozici externího správce ICT prostředků, který fyzicky řeší vzniklé závady a poruchy. Možná je i kombinace obou způsobů.
Výhod má takový přístup hned několik, ale nevýhodu jednu velkou. Je to další finanční zátěž pro napjaté rozpočty škol, ale pokud chceme opravdu do světa posílat mládež uplatnitelnou v informační společnosti, jsou nutné změny kupředu, a to věcné a hlavně legislativní.
Jednoduché a funkční legislativní řešení je vytvoření vyhlášky, která by stanovila jasně kompetence a povinnosti ředitelů škol při pověřování do funkce ICT metodik, dále kompetence a náplň práce a úroveň odbornosti jednotlivých pracovníků zabývajících se jak správou ICT techniky a technologií, tak metodickou činností v rámci ICT.
Dále dát jak ředitelům škol nástroje pro kontrolu vykonané práce, tak pověřeným pracovníkům možnost vykázat časovou náročnost své práce a stanovit podmínky odměňování takové práce.
Ustanovení povinnosti ředitele školy jmenovat a seznámit ostatní pedagogické pracovníky s pověřenou osobou či firmou plnící funkci Správce sítě. Této osobě či firmě vymezit a stanovit písemnou formou náplň práce.
Změny jsou nutné, už jako prevence odlivu vyškolených odborníků ze škol a školství vůbec. Jinak hrozí informační temno.
Daniel Kafka
0 comments:
Post a Comment