redakce: Causa sloučení ZŠ Bohumila Hrabala a ZŠ Na Korábě v Praze 8

V polovině listopadu se objevila v médiích řada článků a reportáží na téma sloučení dvou základních škol v osmém pražském obvodu. Jedna, výběrová, z nich kapacitně "přetékala" a druhá zela prázdnotou. Pokusme se causu dokumentovat.

První zpráva byla zřejmě zveřejněna 8.11. na stránkách MČ Praha 8, ZŠ B. Hrabala a ZŠ Na Korábě, 9.11. pak Pražský Deník zveřejnil článek Praha 8 chce sloučit dvě základní školy v Libni, 12.11. se ke sloučení vyjádřila ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala, Britské listy poté zveřejnily 14. listopadu článek Simony Szekelyové Nechceme sloučení škol: Proč se nikdo nezeptal rodičů?, 15.11. následoval další článek Pražský Deník s titulkem Rodiče se bouří kvůli sloučení škol. Z vyjádření ředitelky ZŠ Bohumila Hrabala Mgr. Ireny Lhotkové vyjímáme:

Naše škola v současné době je na hranici své kapacity. Prostorové podmínky jsou nevyhovující jak pro žáky, tak pro učitele. Z tohoto důvodu považuji toto sloučení za vstřícný krok ze strany městské části.
 
Podívejme se na situaci podrobněji:

• Pokud by zůstal současný stav, bylo by možné otevřít jen dvě první třídy. Z loňského zápisu máme 26 odkladů, což představuje jednu třídu, takže ve skutečnosti bychom mohli přijmout jen cca 27 žáků. Uvolněné prostory nám umožní vytvořit třídy další.
• Neustále bojujeme s kapacitou a prostorem pro školní družinu, letos jsme nemohli umístit všechny žáky 4.ročníku. Kapacita školní družiny z druhé školy umožní otevření dalších oddělení a uvolněním tříd zároveň vznik heren pro děti.
• Pokud se týká druhého stupně, se žáky odchází nejen vyučující, ale i paní zástupkyně Nováková, což obojí představuje záruku zachování současné kvality školy.
• S 2.stupněm bude samozřejmě nutné přestěhovat i počítačovou učebnu, dataprojektory i další techniku, aby byla zachována současná vysoká kvalita výuky.

Žáci naší školy pracují podle školního vzdělávacího programu Škola jazyků a informačních technologií nebo podle vzdělávacího programu Základní škola s rozšířenou výukou jazyků. Z tohoto důvodu není možné do tříd začlenit žáky ze Základní školy Na Korábě, kteří se učí podle vzdělávacího programu Základní škola. Kolektivy našich tříd 2.stupně tak zůstanou zachovány. Naše škola si jako nástupnická organizace zachová svoje zaměření na jazyky a informační technologie, žáci ze Základní školy na Korábě budou ve svých stávajících třídách pracovat podle svých programů. Děti, které půjdou letos k zápisu, tedy nastoupí do tříd se školním vzdělávacím programem zaměřeným na jazyky a informační technologie.

Reakce pedagoga ZŠ Bohumila Hrabala

Na článek Simony Szekelyové Nechceme sloučení škol: Proč se nikdo nezeptal rodičů? zareagoval na Britských listech Milan Kotulek, informatik ZŠ Bohumila Hrabala: 

1) Autorka uvádí, cituji

„Dne 9. 11. 2007 se žáci a posléze rodiče žáků ZŠ Bohumila Hrabala v Praze 8 – Libni, Zenklova ulice náhodně z internetu dozvěděli, že jejich škola bude sloučena se ZŠ Na Korábě v Praze 8“ .

Rodiče se o tomto sloučení nedozvěděli náhodně, ale z prohlášení, které bylo zveřejněno na oficiálních stránkách školy, navíc děti byly o tomto záměru také informovány, takže to mohli svým rodičům sdělit.

2) Autorka uvádí, cituji

„V pondělí vypukla ve škole panika mezi dětmi a též mezi rodiči.“

Sugestivní sdělení, zřejmě očité svědkyně. Já si pod touto větou představuji, jak žáci zmateně pobíhají po budově, chtějí kvůli tomuto rozhodnutí zřizovatele demonstrativně skákat z okna a rodiče útokem dobývají budovu, kde se za barikádou z lavic jen chabě brání hrstka znavených pedagogů. Já osobně o žádných projevech paniky nevím. Pouze několik rodičů se telefonicky dotázalo na zveřejněné skutečnosti, což ale nepovažuji za projev paniky.

3) Autorka uvádí, cituji

„… a druhý stupeň se celý přestěhuje do školy Na Korábě, která je svou úrovní označována za druhou nejhorší školu na Praze 8“ .

Rád bych věděl, ze které oficiální statistiky autorka článku tento údaj čerpala. Mně se tento údaj zatím nikde nepodařilo ověřit. Budu rád za sdělení zdroje této informace. Také bych rád znal tu první nejhorší školu na Praze 8.

4) Autorka uvádí, cituji

„Nikdo si nedokáže vysvětlit, proč paní ředitelka Mgr. Lhotková o tomto záměru oficiálně neinformovala rodiče.“

V době konání třídních schůzek toto rozhodnutí zřizovatele nebylo známo ani pí ředitelce, ani vedení školy. Jakmile byla tato informace škole sdělena, rodiče byli okamžitě informováni prostřednictvím oficiálních webových stránek školy i prostřednictvím svých dětí.

5) Autorka uvádí, cituji

„V úterý pí ředitelka svůj výstup doplnila tím, že bude dětem odpovídat na otázky, které jí děti ohledně sloučení dají. ( I Vás jistě zajímají otázky 6ti letého dítěte). Mají se děti stát tlumočníky? To nikdo neví.“

Nikoliv, děti se nestávají tlumočníky. I děti mají právo na to být informovány o čemkoliv, na co se chtějí zeptat. Jelikož do školy nechodí rodiče, ale děti, tak si pí ředitelka logicky nemohla svolat rodiče, ale jen děti. Rodiče se ale také mohou na cokoliv zeptat přímo. Na webu školy jsou na vedení uvedeny mailové i telefonní kontakty a také konzultační hodiny pro osobní návštěvy. Stačí si tedy pouze vybrat způsob komunikace.

Ještě bych chtěl dodat, aby autorka článku nepodceňovala otázky dětí. Mnohdy se dítě dokáže zeptat logičtěji než dospělý, nebo se zeptá na něco, co by dospělého třeba nikdy nenapadlo – opět vlastní zkušenost, nikoliv převzatá informace.

6) Autorka uvádí, cituji

„Paní ředitelka nezvedá telefony.“

To mohu potvrdit, byl jsem toho svědkem. V okamžiku, kdy pí ředitelka není v ředitelně, ale učí, je na školení, schůzi ředitelů škol, apod., tak skutečně telefony nezdvíhá. Na webu školy jsou uvedeny konzultační hodiny. Pokud by autorka článku zavolala v tuto dobu, pak by měla téměř 100 % jistotu, že telefon bude zvednut skoro okamžitě.

7) Autorka uvádí, cituji

„Z řad pedagogického sboru víme, že učitelé se na toto téma nesmí bavit s rodiči a ani s případnými novináři pod pohrůžkou sankcí. Atmosféra ve sboru je hustá. Učitelé mezi sebou nekomunikují.“

Opět velmi sugestivní sdělení. Z něj téměř čiší, že autorka článku se běžně pohybuje po škole a mezi pedagogickým sborem, účastní se porad, kde se sdělují kruté tresty (týden bez oběda, přivázání k pranýři, bičování knutou) za komunikování s rodiči a učitelé se plouží po chodbách, vzájemně se nezdraví a raději ani v kabinetech nemluví, aby něco neprozradili pro uši špiónů, které jsou všude kolem.

Z mé vlastní zkušenosti mohu však říci to, že žádný zákaz komunikace s kýmkoliv vydán nebyl, kdokoliv se zeptal, dostal odpověď, učitelé mezi sebou komunikují naprosto normálně a hustou atmosféru jsem také nikde nezaregistroval.

Například v pátek 16.11. na toto téma na naší škole natáčela reportáž TV Prima a ptala se zcela svobodně jak dětí, tak pedagogů. Naopak bohužel reportáž, odvysílaná 16.11. v 17.45 nebyla zcela objektivně sestříhána a z cca 6 dotazovaných žáků byla použita pouze jedna celá a vytržená část druhé odpovědi, které se hodily do negativního vyznění reportáže, ale pozitivní odpovědi nebyly zveřejněny vůbec. Dá se tedy hovořit o svobodě slova a objektivitě ze strany médií?

8) Autorka uvádí, cituji

„Nejhorší je, že jsme své děti umisťovali do ZŠ v Zenklově ulici v představě, že jdou na výběrovou školu s výukou jazyků, omezeným počtem žáků a kvalitní výukou. A kde jsme dnes? A kam vše směřuje? To bude jiný metr na žáky ze ZŠ Na Korábě a jinak budou známkovaní žáci z jazykové školy? Kde skončí úroveň školy? Jak budou učit učitelé, kteří učí na 1. i na 2.stupni?“

Na několik otázek v jednom odstavci několik konkrétních odpovědí. Výběrová škola s výukou jazyků neustále zůstává výběrovou školou s výukou jazyků, pouze jí navíc přibude nová budova. Zůstávají stejní pedagogové, stejné předměty i stejný počet dětí ve třídách. Navíc technické vybavení druhého stupně (počítačová učebna, dataprojektory, atd.) se bude stěhovat spolu s dětmi. Třídy převzaté ze ZŠ Na Korábě se nebudou slučovat se třídami ze ZŠ Bohumila Hrabala, jelikož se učí podle jiného výukového programu. Proto i nadále kolektivy dětí zůstanou stejné jako dosud. Z nastolených otázek logicky vyplývá, že pisatelka si myslí, že úroveň školy tvoří počet budov, které vlastní. Můj názor je ten, že úroveň školy nezávisí na počtu budov, ale zejména na pedagozích, vedení školy, výukovém programu a technickém vybavení a toto vše zůstane v nezměněné podobě. (zvýraznění redakce)

Snažil jsem se zareagovat na nejzásadnější tvrzení autorky článku, která mi přišla nepřesná nebo zkreslená. Sami si tedy můžete porovnat obě sdělení a utvořit vlastní názor. Tato má reakce nebyla „vynucená“ vedením školy ani pohrůžkami. Jde o můj soukromý názor a svobodnou reakci na zmíněný článek. Pokud budou chtít reagovat i ostatní učitelé mají možnost, nikdo jim v tom nebrání.

Informace a setkání s rodiči

Dne 15. listopadu se konal mimořádný školní parlament ZŠ Bohumila Hrabala vždy se dvěma žáky ze tříd: 5.A, 5.B, 6.A, 6.B, 7.A, 7.B, 8.A a 8.B. Na parlamentu se řešilo spojení se ZŠ Na Korábě a výsledky diskuse byly na webu ZŠ Bohumila Hrabala obratem publikovány.

Z důvodu množících se dotazů ohledně sloučení škol mají rodiče možnost zaslat dotazy e-mailem nebo písemně přes třídní učitele. Dotazy lze rovněž směřovat na svého zástupce v Rodičovské radě, jejíž mimořádné zasedání se uskuteční ve středu 28. listopadu. Na shromážděné dotazy ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala odpoví na internetových stránkách školy. Vzhledem k opakovaným žádostem rodičů o setkání s vedením školy ohledně plánovaného sloučení škol se bude konat i setkání rodičů ZŠ Bohumila Hrabala s vedením školy v pondělí 3. prosince v sále školy.

O vývoji causy budeme čtenáře informovat.

Jaké jsou vaše zkušenosti se slučováním škol?

redakce