Česká republika připoměla dvojí výročí 17. listopadu. Obě jsou z hlediska novodobých českých dějin naprosto zásadní. Proč, to by měli vědět i žáci a žákyně všech českých, moravských a slezských škol. Jakým způsobem u nás vlastně pobíhá výuka dějepisu? Oborová konference Dějiny 2. poloviny 20. století, kterou pořádala Asociace pedagogů základního školství ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a jíž se zúčastnilo na 60 učitelů dějepisu ze základních a středních škol, nabídla řadu nových podnětů, jak se k výuce novodobé historie postavit. Základní prostor pro nové, atraktivnější pedagogické přístupy otevřely už Rámcové vzdělávací programy, podle kterých se učí od letošního září.
Probíhající školská reforma umožňuje učitelům přizpůsobit metody výuky konkrétním potřebám třídy a volně je měnit tak, jak to nejlépe vyhovuje probíraným tématům. Zdaleka již není nutné držet se při výkladu čistě jen chronologie. To reflektovaly i jednotlivé příspěvky na konferenci Dějiny 2. poloviny 20. století, které naznačily nové cesty, jimiž se může výuka dějepisu ubírat.
PhDr. Prokop Tomek z Ústavu pro studium totalitních režimů upozornil na to, že soudobé dějiny je potřeba „zalidnit“ osobními příběhy. Ty mohou sloužit nejen jako ilustrativní příklady, ale měly by sehrát mnohem důležitější roli. Jejich prostřednictvím lze totiž výuku dějin výrazně zatraktivnit a přiblížit historii i těm žákům, jejichž zájem je upřen jiným směrem než humanitním. Prof. PhDr. Vratislav Čapek, DrSc. se ve svém vystoupení zabýval mimo jiné britskou školou New History, jejíž vliv se od 70. let postupně rozšířil do celé Evropy. Tento přístup, který vznikl jako reakce na tradiční metody výuky dějepisu, kritizuje popisné, chronologické vyučování převážně politických a konstitučních dějin a předkládá řadu možností, jak koncipovat dějepis ve škole nově a atraktivně. Velkou část svého příspěvku věnoval prof. Čapek multiperspektivitě jako metodě vyučování. Její předností je podle prof. Čapka pohled na historický vývoj z různých hledisek, přičemž lze využít všech vhodných postupů historické metodologie. Multiperspektivita zbavuje výuku dějepisu stereotypů, zaujatosti, předsudků a jednostranné interpretace a staví se tak do cesty politickému zneužívání historie. Je tedy zároveň i důležitou výbavou občanskou.
Příručku o multiperspektivitě v dějepisu z pera Roberta Stradlinga vydalo MŠMT ve spolupráci s Radou Evropy a stáhnout ji lze zde: http://www.msmt.cz/Files/PDF/NHStradlingMultiperspectivita.pdf.
PhDr. Prokop Tomek z Ústavu pro studium totalitních režimů upozornil na to, že soudobé dějiny je potřeba „zalidnit“ osobními příběhy. Ty mohou sloužit nejen jako ilustrativní příklady, ale měly by sehrát mnohem důležitější roli. Jejich prostřednictvím lze totiž výuku dějin výrazně zatraktivnit a přiblížit historii i těm žákům, jejichž zájem je upřen jiným směrem než humanitním. Prof. PhDr. Vratislav Čapek, DrSc. se ve svém vystoupení zabýval mimo jiné britskou školou New History, jejíž vliv se od 70. let postupně rozšířil do celé Evropy. Tento přístup, který vznikl jako reakce na tradiční metody výuky dějepisu, kritizuje popisné, chronologické vyučování převážně politických a konstitučních dějin a předkládá řadu možností, jak koncipovat dějepis ve škole nově a atraktivně. Velkou část svého příspěvku věnoval prof. Čapek multiperspektivitě jako metodě vyučování. Její předností je podle prof. Čapka pohled na historický vývoj z různých hledisek, přičemž lze využít všech vhodných postupů historické metodologie. Multiperspektivita zbavuje výuku dějepisu stereotypů, zaujatosti, předsudků a jednostranné interpretace a staví se tak do cesty politickému zneužívání historie. Je tedy zároveň i důležitou výbavou občanskou.
Příručku o multiperspektivitě v dějepisu z pera Roberta Stradlinga vydalo MŠMT ve spolupráci s Radou Evropy a stáhnout ji lze zde: http://www.msmt.cz/Files/PDF/NHStradlingMultiperspectivita.pdf.
MŠMT
0 komentářů:
Okomentovat