Jak jsem na internetu zjistil, nenabízím vám dnes nic nového – možná jste už něco podobného s vašimi žáky zkoušeli. Pokud ne, mohla by realizace této myšlenky připadat vašim žákům zajímavá a z hlediska výuky by mohla být pro jejich lepší pochopení toho, jak to ve sluneční soustavě vypadá, i užitečná.
K napsaní těchto řádek mě inspiroval především článek Hynka Bulíře Sluneční soustava jako model na webu Českého rozhlasu. V něm se píše o modelu v měřítku jedna ku miliardě, který byl do konce října vystaven v ulicích Plzně. O plzeňskému modelu najdete na internetu informace i jinde (viz třeba Pouť k planetám, Pouť k planetám v Plzni, Plzeňské ulice oživí model sluneční soustavy), jen nevím, zda se prosadí myšlenka, aby zůstal v ulicích Plzně nastálo. Určitě by to nebylo marné a spousta školáků z Plzně a okolí by tento model mohla využívat i během výuky.
O jiném modelu sluneční soustavy ve stejném měřítku jako v Plzni se dovíte na webu Hvězdárny a planetária v Hradci Králové. Mají zde planetární stezku:
Myslím, že pokud s žáky ve škole pouze prolistujete tabulky či využijete údaje v učebnici, těžko pouhým přečtením těchto údajů získají představu o tom, co se za čísly popisujícími Slunce a jednotlivé planety skrývá. Jenže do Hradce to možná máte z ruky a kdo ví, jak to dopadne s modelem v Plzni… Vytvořte si nějaký model sluneční soustavy s dětmi sami!
Na internetu několik námětů na toto téma nabízel kolega Jaroslav Reichl už na pátém Veletrhu nápadů učitelů fyziky. Poněkud netradiční model sluneční soustavy – Planety na toaletním papíře z archivu IAN – je dokonce ještě z minulého století. I odkaz Vytvořili jsme model sluneční soustavy může být inspirující. A chcete-li se vydat vlastní cestou a najít potřebné údaje o planetách a Slunci, není to dnes na internetu žádný problém ani v češtině. Velké množství informací o Slunci a planetách najdete třeba na webové adrese http://www.astro.pef.zcu.cz/planety/. Nebo zaměstnejte žáky u nějakého vyhledávače (Google, Seznam apod).
A jestli má někdo dojem, že pro menší děti tato činnost není vhodná, třeba vás přesvědčí Planetární stezka v Proseči.
I když musím říct, že před paní učitelkou Alenou Váškovou smekám; já totiž obvykle při popisu Sluneční soustavy ve škole využívám model, který najdete v poslední kapitole prvního dílu učebnice Fyzika kolem nás: Slunce (200 mm, kopací míč), Merkur (1 mm, vzdálený od Slunce 10 m), Venuše (2 mm, špendlíková hlavička – 19 m), Země (2 mm, špendlíková hlavička – 25 m), Mars (1 mm, 40 m), Jupiter (24 mm, pingpongový míček – 132 m), Saturn (20 mm, pingpongový míček – 241 m), Uran (8 mm, cvrnkací kulička – 488 m), Neptun (7,5 mm, cvrnkací kulička – 763 m), Pluto (0,4 mm, zrnko máku – 1000 m). V této učebnici je i obrázek, jak by tato situace vypadala na Václavském náměstí, který se pokouším převést do místních reálií, ale příště asi vyrazíme do přírody a zkusíme model vytvořit přesněji.
A teď se ještě vrátím k něčemu, co mi připadá kuriózní až neuvěřitelné. Cituji z článku Hynka Bulíře (viz první odkaz výše):
„Když jsme se na gymnáziu v přírodopisu učili ještě 9 o planetách sluneční soustavy, náš profesor vyžadoval, abychom je vyjmenovali v pořadí: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Pluto, Neptun. Jak někdo řekl: …Uran, Neptun, Pluto, tak dostal nedostatečnou. Tou dobou se totiž - díky výstřednosti své dráhy - Pluto nacházelo ke Slunci blíže. Už tehdy se ale vědělo, že Pluto tak nějak nezapadá mezi ostatní planety. I proto z nich bylo oficiálně vyřazeno a tak snad bude o několik nedostatečných méně. Ani v modelu sluneční soustavy už Pluto nenajdete.“
Tenhle kousek textu mi vadí hned ze dvou důvodů. Pokud je to pravda, pak při představě, že ještě dnes někdo učí obdobným způsobem, musím uznat, že požadované změny ve vzdělávacím procesu jsou nutné; i když sebelépe napsaný ŠVP nám v tom určitě nepomůže. A za druhé mi poněkud vadí někdy až úporná snaha novinářů představovat žáky a studenty jako chudáky, ze kterých „dřeme“ kůži a nutíme je biflovat se spoustu „zbytečných“ údajů – teď už se naštěstí nemusí děti naučit zpaměti devět planet, ale pouze osm. Polemika o tom, jestli je nutné se něco učit zpaměti a co, patří jinam než do příspěvku o modelech Sluneční soustavy, ale dovolím si ještě ocitovat kousek rozhovoru s Rudolfem Zahradníkem: Negramotní na internetu žádné informace nenajdou (taktéž na webu Českého rozhlasu):
Nový školský zákon ale klade hlavní důraz na to, aby se děti učily komunikovat, a méně na to, aby si něco pamatovaly.
"Víte, já nechci být protivný starý dědek, ale bez jisté protivnosti to nejde. Mám někdy pocit, že tyto úvahy jsou v rukou velice nedostatečně kvalifikovaných lidí. Myslet si, že je báječný krok vpřed, když eliminuji učení nazpaměť toho či onoho, je směšné. Přiznám se, že ještě v sekundě jsem se nestyděl brečet, když jsem se něco musel učit nazpaměť. Já to rád neměl. Jenže já to umím ještě dnes, po téměř sedmdesáti letech. Mladá mysl si pamatuje jisté věci. Další žalostnou věcí je šířená pověra, že každý si všechno najde v počítači na internetu. Prosím vás, negramotní si na něm nenajdou nic, protože nevědí, co mají hledat! Vždyť je to k popukání! Základní kvantum znalostí ve všech oborech od matematiky, přes biologii až po filosofii musím mít. Jak budu hledat něco o řecké filosofii, když nebudu vědět nic o Platonovi a Sokratovi? Ty řeči, které slýchám, mě naplňují špatnou náladou."
Raději vám však na závěr popřeji příjemné chvíle strávené s dětmi při vytváření modelu sluneční soustavy a věřím, že pokud nějaký model s vašimi žáky vytvoříte, budou si pamatovat názvy všech planet a určitě nejen to.
Josef Duhajský
0 komentářů:
Okomentovat