Výzkumný ústav pedagogický je učiteli vnímám rozporuplně, převážně však negativně. Vyplývá to z toho, že by na jedné straně měl učitelům pomáhat a jejich pedagogické práci sloužit. Na druhé straně ho učitelé považují za zbytečnou instituci, zcela odtrženou od reality a denních problémů škol, instituci která jen ujídá z chudého koláče financí určených školství. Vymýšlí si pro učitele činnosti, které místo podpory, pedagogům práci ztěžují a otravují. Tak je ústav vnímám na školách všech stupňů i zaměření. Takový kritický pohled se ještě zvýraznil s realizací letos započaté reformy školství. Přitom i na České škole se objevují rozumné články a reakce na ně přímo od pracovníků VÚP které dokazují, že v něm pracují lidé, kteří naší pedagogické praxi na školách mají přinejmenším co říci. Chtěl, bych připojit svoji osobní životní zkušenost s touto rozporuplnou institucí.
Jako začínající učitel jsem hledal nové formy hodnocení naučených vědomostí svých žáků. Zcela náhodou jsem narazil na hodnocení pomocí didaktických testů. Když se o mých neumělých pokusech dozvěděl okresní inspektor, vyjednal mi konzultaci na VÚP v Praze u dr. Marty Chytilové. Už na prvním setkání jsem poznal, že jde o odbornici skutečně povolanou a ochotnou mojí snahu podpořit. Předložil jsem jí své pokusně sestavené testy z fyziky a po opakovaných konzultacích, kdy mně zasvětila do problematiky jejich tvorby a způsobu hodnocení, jsem zcela změnil přístup k této zajímavé činnosti. Postupně jsem, pod jejím dohledem a za její pomocí, sestavil se svým kolegou Janem Malátem soubory testů pokrývající veškerou vyučovanou látku fyziky základní školy. Testy jsem pak používal po celou svoji učitelskou dráhu a jen mírně obsahově je v průběhu let obměňoval. V 70tých létech byla sestava testů, rozhodnutím pedagogického střediska, rozmnožena a distribuována na všechny školy okresu, kde je někteří učitelé používají dodnes. Na svém příkladu chci uvést smysluplnost ústavu při pomoci začínajícímu učiteli, která se díky odborné podpoře a taktního vedení stala mým celoživotním zájmem.
A ještě jeden příklad z opačného konce mé učitelské dráhy, tedy ze současnosti. Chci popsat spolupráci s metodickým portálem www.rvp.cz, který je konkrétní aktivitou VÚP při podpoře současné školské reformy. Náhodně jsem se o jeho existenci dozvěděl při prezentací portálu v našem kraji. Konečně, o této akci psala i Česká škola v článku. Po seznámení se s obsahem portálu jsem byl jsem příjemně překvapen jeho nabídkou. V době, kdy se většina škol při tvorbě ŠVP zabývala formální stránkou a vrcholily diskuse o tom, které slovo kde a jak k pojmenování vkládaných jevů použít, zveřejňoval metodický portál „rvp.cz“ zkušenosti učitelů s jeho naplňováním v praxi škol. V jednotlivých předmětech i oblastech působení učitele, na různých stupních a typech škol. Potěšilo mne, že tolik zajímavých podnětů se zde nabízelo zdarma.
To vše mne inspirovalo k napsání prvého příspěvku pro tento server. I tady byla zcela netypická spolupráce s autorem, nejen při formálním a administrativním zpracování přípěvku, ale i jeho obsahové stránce. Nechybělo odborné posouzení a pomoc při technickém zpracování konečné podoby příspěvku. Odměna, kterou jsem po zveřejnění dostal převýšila očekávání a po zkušenostech s publikováním na jiných internetových webech, byla nadprůměrná.
Čekám, že můj článek vyvolá spíše negativní relace. Jak jsem uvedl v úvodu, učitelé výzkumný ústav a jeho existenci vnímají spíše negativně. Nelíbí se mi, že tak činí bez bližšího seznámení s obsahem jeho práce a bez osobní zkušenosti se spolupráci s jeho pracovníky. Já své zkušenosti mám a na jejich základě vyslovuji svůj názor. Doporučuji všem kritikům podobný přístup. Osobně si pomoc a podporu vyzkoušejte dotazem, žádostí o pomoc, nebo aktivním zapojením na stránkách metodického portálu www.rvp.cz. To je ta správná možnost k vytvoření objektivního názoru, po kterém je možné vyslovit soudy o jeho nepotřebnosti nebo bezvýznamn
Oldřich Suchoradský
0 comments:
Post a Comment