Podle třetí vlny Rychlých šetření většina škol vnímá školní vzdělávací programy jako velkou a náročnou změnu, hodnotí ale jejich pozitivní přínos. Průzkumu Ústavu pro informace ve vzdělávání se zúčastnilo 2185 škol, z celkového počtu 4000 oslovených.
Pro školy s více žáky znamenalo zavedení školního vzdělávacího programu výrazně větší změnu než pro školy malé. Významně menší změnou bylo zavedení ŠVP pro školy zřízené krajem. Podobně tvorbu ŠVP hodnotily jako přínosnější častěji školy s více žáky (až 85 %), zatímco malé školy přínos viděly méně často (57 %). Z krajského pohledu největší přínos uznávaly školy v Moravskoslezském kraji a Praze.
Je zavedení ŠVP velkou změnou (čistý vliv velikosti školy a zřizovatele)?
Většina škol hodnotila pozitivní přínos ŠVP, a to zvláště v tom, že vedou k přemýšlení o obsahu výuky, týmové spolupráci a lepší komunikaci mezi učiteli. Tento přínos se týká především větších škol, kde působí také více učitelů; na malých školách je spolupráce, komunikace a přemýšlení o obsahu výuky samozřejmější.
Míra vnímané změny se zavedením ŠVP – meziroční srovnání podle velikosti školy
Zatímco v roce 2004 očekávalo téměř 50 % škol, že zavedení ŠVP bude vysoce náročné, v současné době si to myslí jen 30 % škol. Překvapivě však také vzrostl podíl škol, které nedokážou náročnost zavedení ŠVP posoudit.
Podíl učitelů, kteří se reálně zapojili do tvorby ŠVP, se rovněž významně lišil podle velikosti školy. V menších školách (do 300 žáků) se přibližně ve třech čtvrtinách případů zapojili všichni učitelé, zároveň se ale objevilo i několik případů, kdy se do tvorby ŠVP zapojila méně než polovina učitelů. Ve školách nad 300 žáků se všichni učitelé zapojili jen v 55 % případů.
Ve školách do 100 žáků se s cíli reformy ztotožnil významně menší podíl učitelů než u všech ostatních škol. Podíl učitelů ztotožněných s cíli reformy závisel i na kraji (nejmenší podíly uváděli ředitelé Ústeckého a Libereckého kraje, nejvyšší Pardubického a Zlínského kraje) a na zřizovateli (nejvyšší podíly jsou uváděny na školách s krajským zřizovatelem, nejmenší u soukromých a církevních škol).
Respondenti uváděli, nakolik bude podle nich obtížné realizovat určitou oblast související se zavedením ŠVP. Dosažení požadované výstupní úrovně bylo v roce 2005 i 2007 vnímáno jako prakticky stejně obtížné. Vytvoření autoevaluačního systému připadá v současné době ředitelům obtížnější než před dvěma lety, naopak získání podpory pro změny ze strany rodičovské veřejnosti se zdá být nyní mírně jednodušší než dříve. Za dva roky značně poklesly podíly ředitelů, kteří obtížnost neuměli posoudit.
Školy do 100 žáků uváděly častěji než ostatní (19 %), že učební dokumenty upravily minimálně, dokonce se u těchto škol objevil i vyšší podíl odpovědí „učební dokumenty zůstaly nezměněny“. S vyšším počtem žáků se zvyšovala i aktivita vlastního přístupu k učebním dokumentům.
Školy zřízené obcí daleko častěji než ostatní uváděly, že při tvorbě ŠVP postrádaly finance na nákup vzdělávacích, konzultačních a servisních služeb a důkladné vysvětlení cílů reformy pedagogům. Soukromé a církevní školy uváděly, že postrádaly pomoc pouze v první jmenované oblasti, kdežto vysvětlení cílů reformy pedagogům nepovažovaly za tolik postrádané. V této souvislosti je zajímavé zjištění odpovědí, kde naopak ředitelé soukromých a církevních škol uváděli nižší podíl učitelů ztotožněných s cíli reformy než u ostatních škol.
Postrádaná pomoc v období tvorby ŠVP – vybrané oblasti, podle zřizovatele
redakce
0 komentářů:
Okomentovat