Před lety, při prohlížení školních fotografií z konce školního roku mě napadlo, že je velká škoda, že si pamatuji z těch let jen velmi málo. Jména učitelů a spolužáků si téměř nevybavím. Nevím, co se ve škole a třídě dělo, jak škola vypadala. Přemýšlela jsem, co bych mohla udělat, aby moji žáci měli vzpomínek víc.
S začátkem školního roku si část učitelů dává různá předsevzetí, co a jak dělat lépe. Třídní učitelé si slibují, že veškeré třídní věci, dokumenty a přehledy budou zpracovávat průběžně a včas. Do práci třídního učitele čím dál více zasahují moderní technologie a inovativní přístupy.
A tak i já jsem před několika lety se začátkem školního roku začala systematicky budovat třídní digitální archiv školního roku. V průběhu celého školního roku jsem nejprve na vlastní digitální vybavení, později díku projektu SIPVZ i na školní inventář, zaznamenávala všechny školní i mimoškolní akce (výlety, školu v přírodě, akademie, besídky, výstavy, vystoupení, návštěvy divadel, muzeí, projektové dny…).
Dále jsem fotografovala nástěnky, různé práce - výtvarné, slohové i písemné prověrky, projekty, práci v hodinách, přednes básní či nácvik divadelní hry. Občas jsem děti fotografovala i během přestávek.
Všechny fotografie a krátká videa byly rozděleny do přehledných souborů. Snažila jsem se je doplnit komentáři, popisky, vysvětlením a podobně.
Zvláštní kapitolou celého třídního archivu s názvem „Můj školní rok“ byla budova školy a její zaměstnanci. Budova školy byla zdokumentována a popsána. Zaměstnanci i se svým zařazením nebo funkcemi byli také zvěčněni.
První třída, se kterou jsem začala, byla pátá třída. Dnes jsou již na středních školách. Když jsem jim na konci školního roku dávala CD (dnes už DVD), setkala jsem se s velmi pozitivní reakcí, jak ze strany žáků, rodičů a příbuzných rodiny, tak i školy. A tak je tomu stále.
Rodiče mi děkovali, protože měli možnost „nakouknout pod pokličku“ běžného života školy. Poznat spolužáky, zaměstnance školy a další.
Leckdy mi děti vyprávěly, že se CD stalo přes prázdniny oběžným materiálem po příbuzných, spolupracovnících a kamarádech dětí.
U některých kolegů se tato novinka zabydlela a v některých třídách je to již tradicí školy. Přece jen, ne všichni vyučující si tykají s digitálními technologiemi.
Jistě, za pár let můžou být dnešní CD a DVD stejnými dědečky jako pro mou generaci fotografie, ale máme možnost zpracovávat a uchovávat tato data různými způsoby. Ve vyšších ročnících, by už sami žáci mohli tímto způsobem zaznamenávat život školy a nemusí to být jen práce ochotného třídního učitele.
Je důležité dodat, že škola v té době ještě neměla funkční webové stránky, protože podobnou službu školní stránky teď plní. Ale ani nyní tento třídní archiv svůj význam ještě neztratil
Co říci závěrem? Začátkem školního roku se mi to zdá jako dobrý nápad pro všechny, kteří by chtěli zkusit něco nového. Samozřejmě, zabere to dost času, zejména následné zpracovávání fotografií, ale ještě se mi nestalo, že bych vynaloženého času litovala.
S některými rodiči se totiž stala zvláštní věc, pod vlivem necelých 700 MB dat na CD nebo 4,7 GB na DVD, získali pocit, že s tou pracovní dobou od osmi do dvanácti hodin, pitím kávy a zastaralými metodami to nebude zas tak horké…
Ivana Kopřivová
0 komentářů:
Okomentovat