Tomáš Houška: Státní nebo certifikovanou maturitu?

Zkusme si hned na počátku odpovědět, uvažujeme-li o maturitě jakožto o kvalifikačním předpokladu (certifikace dosažení standardu) nebo jako o tradičním přechodovém rituálu. Je to důležité: Přechodový rituál nepotřebujeme standardizovat, ten můžeme nechat skutečně jako věc tradice, obdobně jako taneční apod. Z pohledu čistě praktického naopak potřebujeme standardizovat dosažení kvalifikačních předpokladů. Otázka je jak, případně vede-li k cíli současná státní maturita. Mnoho jejích oponentů hned řekne, že nikoli, čím tedy tak vadí?

Myslím, že ač k tomuto bodu argumentace většinou nemíří, nejvíc vadí tušení, že jde o velkou státní zakázku za mnoho peněz, cosi jako „velký byznys“. A už jsme si zvykli, že velké centrálně řízené státní zakázky v našem státě pravidelně zavání klientelismem a korupcí. Ale je špatně, že certifikovaná maturita je či minimálně může být ziskovou podnikatelskou aktivitou? Nelžeme sami sobě, ti největší kritici často jen skrývají rozhořčení nad tím, že na takové aktivitě neparticipují. A kdo je přesvědčen o tom, že proces vzdělávání, tedy i certifikace jeho výsledků, má být nějakým neziskovým sebeobětováním realizátorů, měl by si na to vzpomenout až bude žehrat na nízkými platy učitelů. Podle mě by při vzdělávání, stejně tak jako při certifikaci maturity, mělo jít o aktivitu, na které se – bude-li konána kvalitně – dá i dobře vydělat.

Otázkou je, kdo má rozhodovat o tom, kdo onu práci koná kvalitně. Státní úředník? Víme z mnohokrát ověřené zkušenosti ať už v resortu školství či úplně jinde, že to je cesta do pekel. Státní úředník nejenže nemůže na této, svého druhu podnikatelské aktivitě, participovat, ale nemůže ani rozhodovat o tom, je-li realizována kvalitně. Z příkladů, které fungují, víme, že o tom, může rozhodovat jedině zákazník. A v případě (certifikované) maturity jím jsou především vysoké školy a zaměstnavatelé. A ti nepotřebují standard, který jim předepíše stát, CERMAT či někdo jiný. Ti potřebují standard, který jim bude vyhovovat. Že je to totéž? Není.

Všimněme si, jak rozporuplně jsou testy CERMATu přijímány. Někomu možná vyhovují, někomu by vyhovovaly jiné. A už nyní by teoreticky bylo z čeho vybírat – existují soukromé agentury (množné číslo je na místě), které certifikované zkoušky poskytují. A o to jde – na trhu těchto certifikací musí existovat několik subjektů, které se budou chovat tržně a budou nabízet – a také průběžně měnit a přizpůsobovat – certifikované zkoušky, po kterých bude poptávka. Státní úřad, který do toho vstupuje a potažmo si nárokuje státní monopol nad touto aktivitou, vede zákonitě k deformaci nabídky a jako každý monopol vede k tomu, že konečná cena je vysoká, kvalita nízká.

Uvědomme si, že kdyby tu bylo skutečně zdravé prostředí, nebude nutné se handrkovat o to, zda-li pokládat otázky tak či jinak, zda-li testovat přes papírové dotazníky či online, prostě by existovala různost; různí koncoví klienti (VŠ, zaměstnavatelé) by jako nutnou podmínku přijetí předepisovali různé kvalifikační standardy a po několika letech by došlo ke stabilizaci, kdy by v oboru působily cca 3 konkurenční subjekty. Každý by se profiloval na trochu jinou cílovou skupinu, vzájemně by si hlídaly kvalitu – nikdo by si nedovolil kousky s chybnými zadáními, jaké předvádí CERMAT. Přišel by o klientelu.
 
Dohlédneme-li dál, vidíme, že tento systém také zcela striktně odděluje subjekty, které vzdělání poskytují a ty, kdo hodnotí jeho výsledky. A tak by to mělo být. Certifikovaná maturita by měla být standardizovanou zkouškou, která je svého druhu soukromou věcí studenta či absolventa školy. Certifikační agenturu nemusí zajímat, jak dlouho a kde uchazeč o zkoušku studoval, zajímají ji výsledky zkoušky. A věcí profesionální cti – a svým způsobem i „obchodní“ strategie poskytovatelů vzdělání – je studenty připravit.

Každopádně tento systém by umožnil uchazečům hlásit se ke zkoušce bez ohledu na to, jakou mají „studijní historii“ a také by jim umožnil si v ročním odstupu zkoušku zopakovat a opravit její výsledek. Že se vás od maturity nikdo neptal na známky, které na maturitním vysvědčení máte a stačí pouze fakt, že onen papír vlastníte? A není to důkaz formálnosti a přežitosti takové zkoušky? Vracím-li se na počátek, má-li jít o kvalifikační předpoklad, jsou výsledky důležité. A jsou-li důležité, musím mít možnost si je zlepšit.

Co bychom pro takové změny potřebovali? Naprosté minimum – změnit pohled na některé věci. Modernizovat a liberalizovat legislativu, která by rezignovala na státní kontrolu nad každým krůčkem a každou pídí vzdělávacího procesu. A pak bychom také mohli ušetřit možná pár stovek pracovních míst v CERMATu, MŠMT a několika dalších institucích, které na současné byrokratické podobě maturity participují (či parazitují?).


Tomáš Houška