Maturity Nanečisto 2007, které proběhly v nedávném období, jsou dalším zdrojem diskusí na téma „národního škatulkování“. Ve svém dnešním komentáři se pokusím o jednoduchý souhrn základních problémů pronásledujících koncepci ITZ. Jedná se o souhrn nejdůležitějších bodů, které jsou průnikem zkušeností z připomínkové studie vytvořené rozsáhlou pracovní skupinou odborníků z technického středního a vysokého školství posílenou o zástupce průmyslových podniků. Připomínková studie je k dispozici veřejně na portálu DesignTech.cz a byla počátkem roku 2007 předána institucím MŠMT. Pokusím se také o doplnění osobních postřehů z následných jednání v průběhu počátku roku 2007.
Problém rozsahu výuky
Informační technologie jsou rozsáhlý a dynamicky se rozvíjející obor. Lze definovat jisté základy, ale ty jsou tvořeny pouze obecnými tématy, za kterými se ukrývají stovky dalších otázek. Jednoduchým příkladem může být příklad rastrových formátů v tolik oblíbeném tématu digitální fotografie. Ve výuce lze na tyto formáty pouze upozornit nebo vzít encyklopedii rastrových formátů, která má více než tisíc stran, a nadefinovat otázky. O účelnosti takto postaveného tématu lze jen diskutovat. Informační technologie jsou oborem, ve kterém lze dokázat i na těch nejjednodušších úlohách studentům jejich neznalost. Osobně považuji tento problém za velmi kritický. Za většinou témat v koncepci ITZ se skrývá rozsáhlé teoretické zázemí a je prakticky nemožné stanovit jejich rozsah. Na jedné straně se může jednat v důsledku o zcela triviální otázky, na druhé straně o vysoce odbornou problematiku.
Problém vazeb na RVP a ŠVP
Rámcové vzdělávací plány mají být do jisté míry revoluční změnou v českém školství. Definují kompetence absolventů a obecné kurikulární rámce. Ty v případech odborného vzdělávání velmi úzce souvisí s budoucím uplatněním absolventů, případně s jejich dalším odborným studiem. Bude-li definován obsah státní maturity direktivně, musí být zasazen také do RVP a potažmo do ŠVP. Je až paradoxní, že se staví v našem školství experiment za drahé peníze v době, kdy nemá ani MŠMT jasno v tom, co má být obsahem výuky ICT na různých typech škol. Celá koncepce ITZ je postavena pouze na dohadech a předpokladech, nikoliv na faktech a skutečných potřebách. Do svého důsledku se jedná o diskriminaci jakékoliv proklamované volnosti při tvorbě ŠVP. Na jedné straně se tak snažíme eliminovat šprtání problematiky a to nejen u praktických témat, na druhé straně vyžadujeme v koncepci ITZ termíny, které nemají s praktičností a účelností výuky ICT nic společného.
Problém podkladů a studijních materiálů
Na tento problém neustále upozorňují čtenáři v diskusích. Pokud má vzniknout jednotný obsah a rozsah probíraných témat, kdo pro tento obsah vytvoří studijní podklady? S tím je spojena zcela logická otázka: Kdo bude tyto podklady aktualizovat? To si vytvoříme díky státním maturitám v budoucnu závislost na konkrétních dílech autorů? Nepovažuji ani za rozumné přistupovat k tvorbě obsahu ITZ pouze z pohledu základů ICT. Výuka technických oborů vyžaduje zcela jiné přístupy, ovlivněné dlouholetým rozvojem průmyslového sektoru. ITZ je jen brzdou rozvoje nasazení ICT do moderní výuky technických oborů.
Problém aplikační
Vychází z jednoduchého předpokladu, který se potvrdil již po několikáté v zadání státních Maturit Nanečisto. Podklady jsou postaveny na nativních formátech aplikací, nikoliv na výměnných formátech. Pokud navíc budou vyžadovány pokročilé funkčnosti konkrétních aplikací, není možné zaručit otevřenost vůči jiným aplikačním řešením, přístupům a metodikám řešení. V odpovídajícím tvaru lze definovat tato témata pouze jako například: vytvořte tabulku, vytvořte textový dokument. Pokud bude vyžadována jakákoli pokročilejší funkčnost, u které není zaručena existence ve všech aplikacích, nelze považovat zadání za korektní. Trošku mi to připadá, jako když budete chtít po někom, kdo vlastní mobil bez fotoaparátu, vytvářet MMS.
Problém oborové účelnosti
Výuka ITZ v jednotlivých oborech není dána otázkami typu „Umím hromadnou korespondenci?“, ale vůbec účelností této otázky. Takovéto znalosti nikdo ze stovek našich kolegů v konstrukčních a technologických kancelářích nikdy nepoužije, protože pro psaní textů používají čistý textový editor bez licence tabulkového kalkulátoru, případně zákaznický systém pro správu dat, který si řeší hromadnou korespondenci na základě databáze kontaktů. Ty opravdu potřebné znalosti pro technické obory koncepce ITZ vůbec nezahrnuje.
Problém motivační
Od počátku bylo cílem uživatelů výpočetní techniky využívat tento nástroj především ve svém oboru. Cílem výuky ICT není pouze uživatele k těmto technologiím přitáhnout, ale naučit je především používat pro růst efektivity, přesnosti a schopnosti komunikovat. Pokud bude obsah ITZ volen s ohledem na pochybnou všeobecnost, budou muset z důvodů kapacit učeben, kapacit lidských a časových ustupovat smysluplná témata direktivně diktovanému obsahu výuky. Koncepce je nemotivující nejen pro školy, ale především pro studenty, kteří hledají za výukou ICT především to, proč si daný typ školy a oboru vybrali. Podíl na tomto problému mají především řešitelé ITZ, které zajímá jen jejich pohled na obor a moc se nezabývají tím, k čemu ICT vlastně ve výuce na odborných školách potřebujeme.
Závěrem mi dovolte jednoduchou myšlenku. Školám v současné době dávají RVP velmi solidní základ postavit výuku kvalitně a moderně. V naší připomínkové studii k ITZ se shodlo několik desítek odborníků z technických oborů, že je koncepce ITZ neúčelná a velmi špatná. Dlouhodobě jsem neviděl v tisku jedinou pozitivní reakci na tento problém. Má vůbec toto nesmyslné utrácení tolik chybějících peněz ve školství vůbec smysl?
Petr Fořt
0 komentářů:
Okomentovat