Interaktivní a multimediální prostředí internetu spolu s možností bezprostředního zpracování informací v textové a grafické i zvukové formě vytlačuje v období informační společnosti tradiční metody práce s knihou a časopisem v tištěné podobě a s tím spojené aktivity: návštěvu knihovny, čítárny apod. Zastánci klasické práce s knihou argumentují ve svůj prospěch tím, že přílišné spoléhání na množství často nespolehlivých informací uložených v pamětech počítačů a anonymních serverů způsobuje, že mladý člověk se odnaučí uchovávat si důležitá fakta ve vlastní paměti, ověřovat si jejich spolehlivost a vytvářet si systematicky uspořádaný systém vědomostí.
Příspěvek převzat z metodického portálu www.rvp.cz provozovaného Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
V článku bychom chtěli získat odpověď na otázku, zda návyk získávání a zpracování informací s pomocí výpočetní techniky je opravdu příčinou úpadku tradičního způsobu práce s textem či knihou nebo zda lze naopak chápat využití výpočetní techniky a internetu pouze jako jiný informační zdroj pro dosažení nezbytné vzdělanosti. Působí přílišné spoléhání se na skutečnost, že informace lze spolehlivě nalézt v pamětech počítačů a sítích, újmu lidské paměti? Vede přemíra fragmentárnosti informací uložených na internetu k fragmentárnosti a nesystematičnosti v uspořádání vědomostí?
Výzkumy, které zkoumají uvedené otázky, jsou zatím nesoustavné, málo reprezentativní, často poskytují rozporuplné informace. Situace je ve skutečnosti ještě složitější. Žáci v kontaktu s počítačem totiž nejen vyhledávají a zpracovávají textové či grafické informace, ale také na počítači mailují, chatují, hrají hry, řečeno moderním slovníkem - tráví stále více času ve virtuální realitě, kyberprostoru1. V článku se pokusíme analyzovat fenomén virtuální reality jako součást šířeji pojaté informační gramotnosti. V rámcovém vzdělávacím programu i v odborné pedagogické literatuře se s oběma intelektuálními aktivitami pracuje pod názvem čtenářská a informační gramotnost.
V čem se čtenářská a informační gramotnost shodují a v čem se liší?
Čtenářská gramotnost
Výzkumy potvrzují, že nedostatečná, nevyzrálá čtenářská a informační gramotnost vede v konečném důsledku k vážným problémům při studiu i při uplatňování nároků na trhu práce. Dosažení optimální úrovně obou gramotností je také nezbytným předpokladem k rozvíjení klíčových kompetencí a proto je RVP intenzivně rozvíjí a podporuje.
Čtenářskou gramotnost nelze v informační společnosti chápat jako prostou schopnost číst v technickém slova smyslu, tedy jako dovednost, kterou jsme získali v dětství a která slouží k jednoduchému dešifrování a porozumění textu. Současné pojetí čtenářské gramotnosti v sobě zahrnuje, např. dle I. Procházkové (2006), schopnost porozumět mnoha různým typům textu vztahujícím se k nejrůznějším situacím ve škole i mimo školu, přemýšlet o jejich smyslu a umět je interpretovat. Světové organizace a projekty (PISA, PIRLS apod.) zabývající se výzkumem čtenářské gramotnosti zdůrazňují především funkční povahu čtení, které je podle nich procesem, kdy čtenář pomocí nejrůznějších postupů, dovedností a strategií dojde k porozumění textu. Čtení je stále více využíváno jako nástroj k dosažení dalších cílů, které jsou klíčem k úspěchu ve studiu, v pracovním i osobním životě.
V materiálu EURIDICE Klíčové kompetence (2002) se největší váha pro vývoj osobnosti žáka klade na gramotnosti: čtenářskou, matematickou a přírodovědnou. Nedostatečnost zvládnutí gramotnosti čtenářské se chápe jako překážka začlenění absolventa školy do lidské společnosti. Vzhledem k rychlému rozvoje výpočetní techniky by se dnes pravděpodobně soustředil zájem mezinárodních výzkumů rovněž na hodnocení gramotnosti informační.
Složitější strategie prosazující se v literární vědě, sémiotice apod.2 zdůrazňují, ve srovnání s pojetím výuky ve škole, vysokou míru svobody projevu při interpretaci textu.
Zdeněk Jonák
0 komentářů:
Okomentovat