Reakce na vyjádření paní poslankyně v Učitelských novinách: "Říkáte, že učitelé vítali možnost tvorby vlastních vzdělávacích programů a jen si postěžovali, že nebyli za tuto práci dostatečně ohodnoceni. Asi máte větší štěstí než já, ale dosud jsem nepotkal jediného učitele a dokonce ani ředitele, o němž bych mohl říci něco podobného. A to jich, vzhledem k tomu, že se zúčastňuji cyklu seminářů podporovaných ESF, potkávám značné množství. Určitě jsem však poznal spousty pedagogických pracovníků, kteří spíše tuto možnost pokládají, mírně řečeno, za naprostý nesmysl."
Vážená paní
Michaela Š o j d r o v á
poslankyně Parlamentu ČR
Praha
Vážená paní poslankyně!
Dovolte, abych Vám v úvodu poděkoval za práci, kterou pro české školství a pro jeho právě probíhající reformu, děláte. Jsem si jist, že jí není málo a nejsem si jist, zda je vždy odpovídajícím způsobem doceňována.
Důvodem, proč Vám však píši, je Váš názor, uveřejněný v Učitelských novinách č. 11/2007. Názor, kterým jste reagovala na petiční snahy kolegů, kteří žádají o posunutí termínu zahájení práce podle ŠVP. Nechci právě tuto snahu příliš hodnotit, podle mého je v současnosti nepatřičná. Argumenty iniciátorů petice mne příliš nepřesvědčily a případný odklad by, podle mne, jen zbytečně posunul a zkomplikoval průběh celé reformy. Ale připouštím, mohu se mýlit.
V čem se však, alespoň dle mého přesvědčení, nemýlím, je nešťastná, takřka kontraproduktivní, realizace školské reformy. Právě na ni by se měly učitelské iniciativy, a nejen ty, zaměřit. A důrazně protestovat proti tomu, co zaznělo ve Vaší reakci.
Říkáte, že učitelé vítali možnost tvorby vlastních vzdělávacích programů a jen si postěžovali, že nebyli za tuto práci dostatečně ohodnoceni.
Asi máte větší štěstí než já, ale dosud jsem nepotkal jediného učitele a dokonce ani ředitele, o němž bych mohl říci něco podobného. A to jich, vzhledem k tomu, že se zúčastňuji cyklu seminářů podporovaných ESF, potkávám značné množství. Určitě jsem však poznal spousty pedagogických pracovníků, kteří spíše tuto možnost pokládají, mírně řečeno, za naprostý nesmysl.
A co se týče nedostatečného finančního ocenění za nemalou práci navíc? Tak v této oblasti si rozhodně ani tak nestěžují, spíše pěkně od plic nadávají. Abychom si rozuměli, oni nezpochybňují školskou reformu, ale velice se pohoršují nad způsobem jejího uvádění do praxe.
Nechci si hrát se slovíčky nebo je vytrhávat z kontextu, ale považuji právě formulaci o možnosti tvorby vzdělávacích programů přinejmenším za dezinformaci.
Vážená paní poslankyně, vždyť sama nejlépe víte, že to v žádném případě není možnost, ale jednoznačně povinnost, dokonce povinnost, vyplývající ze zákona! Stejně tak je Vám známo, že nadřízené orgány opět předpokládají, že učitelé, ředitelé, vychovatelé a další budou tvořit ŠVP pro své školy nikoliv v běžné pracovní době, ale ve svém volnu. Tedy po večerech, během svátků, víkendů, o prázdninách. Nadšeně a zadarmo! V tržní ekonomice to pokládám za nehoráznost a naprosté pohrdání všemi pedagogickými pracovníky.
Daleko závažnější je, že právě ono nedostatečné ohodnocení spolu se zákonem nařízenou povinností působí proti všem reformním snahám. Pochopitelně, v září 2007 budou mít zřejmě všechny základní školy zpracovány své ŠVP a z tohoto pohledu odpovědní pracovníci jistě prohlásí reformu za úspěšnou. Přitom je nejspíš vůbec nebude zajímat její podstata, tedy to, jak se změnila kupříkladu atmosféra většiny našich škol, práce pedagogů a vztahy mezi účastníky výchovně vzdělávacího procesu. Neboť vždy záleží na úhlu pohledu.
Vážená paní poslankyně, nechci vyvolat dojem, že se snažím za každou cenu jen a jen kritizovat. Sám jsem se nikdy žádným změnám nevyhýbal, mimo jiné jsem v minulosti byl prvním českým učitelem, který si na ministerstvu školství vymohl povolení neznámkovat žáky, dokonce na střední škole. Vždy jsem tvrdil, že bez reformy celého školského systému se v současnosti prostě neobejdeme. Navíc jsem již před drahným časem napsal na podobné téma několik článků a v nich způsob řešení uvedl. Dovolím si proto názory v nich obsažené shrnout.
Jsem přesvědčen, že každá snaha o změnu musí vycházet ze spontánní tvořivosti, každý účastník takového procesu musí být zainteresován a musí se chtít na změnách podílet. Musí být přesvědčen o konkrétním pozitivním přínosu takových změn pro sebe, svoji práci, své okolí. Je lhostejno jak takový proces nazveme a v jakém rezortu bude probíhat.
Školy měly mít možnost volby, měly mít právo vytvářet své vlastní programy. A měly být právě z toho pohledu hodnoceny. Ti kteří by tak učinili, zpracovali by svůj program a vyučovali podle něho, právě ti by měli dostat nezanedbatelné finanční ohodnocení. A měli by to poznat na svých výplatních páskách, neboť dělají nemalou práci navíc a v podstatě nesou svoji kůži na trh.
Ostatní školy, které by takovou možnost nevyužily a učily podle celostátně zpracovaných dokumentů-osnov, by samozřejmě nedostaly nic.
Pokud by odpovědní pracovníci ve školství této skutečnosti vhodně formou cílené propagandy využili, obtížně by se ředitelům a ředitelkám méně tvořivých škol vysvětlovalo, proč učitelé na srovnatelných zařízeních mají vyšší platové ohodnocení. Pravděpodobně by pak takové sborovny samy tlačily na vedení a volaly po možnosti zpracovávat si své programy.
Že by to stálo moc peněz? Možná, to posoudit nedokážu. Rozhodně by to však mělo daleko širší a především daleko pozitivnější dopad na celé české školství. V každém případě si ale myslím, že by se výrazně ušetřilo za ne vždy přínosné semináře, včetně projektu „Koordinátor“.
Vážená paní poslankyně! Výše uvedené řádky rozhodně neposílám proto, že bych se snad chtěl vyhnout povinnosti. U nás máme náš ŠVP dávno hotový a druhý rok podle něho vyučujeme. Přesně řečeno, stále jej dolaďuji a postupně dotvářím. Nejspíš proto, že působím na málotřídní školičce, jsem sám sobě ředitelem a hned tak něco sám sobě neodpustím. Dokonce se mohu pochlubit, ŠVP jsme sestavovali spolu s dětmi, přesně řečeno s týmem funkcionářů, vedeným velice schopnou žákyní pátého ročníku.
Píši Vám především proto, že mne znepokojuje, jakým způsobem poškozujeme tak potřebnou školskou reformu a jak, což považuji za alarmující, demotivujeme ty, kteří by měli být co nejvíce získáni pro naplnění jejích cílů. Uznávám, že zodpovědnost za tento stav leží především na pracovnících MŠMT.
Současně si Vás dovoluji požádat, abyste se co nejúčinněji zasadila o nápravu chyb, jichž se, dle mého soudu, lidé, odpovědní za školskou reformu, dopustili. Nemyslím, že by to nebylo možné a určitě nepokládám nic za ztracené. Zejména, když se poradcem ministryně školství právě pro tuto oblast stal profesor Karel Rýdl. Jeho jméno je jistě dostatečnou zárukou pozitivních změn.
S pozdravem
Dr. Stanislav Červenka
Základní škola Mileč
Dopis byl převzat z Učitelských novin č. 13/2007.
Stanislav Červenka
0 komentářů:
Okomentovat