Pomyslnou tečkou za šestiletou realizací Státní informační politiky ve vzdělávání bylo zjištění aktuální vybavenosti škol prostředky ICT. A jak na tom tedy české školy byly koncem roku 2006?
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy má za úkol dle usnesení vlády č. 992/2003 zpracovávat společně s ministry práce a sociálních věcí, kultury a informatiky vládě každoročně do konce dubna zprávu o realizaci Státní informační politiky ve vzdělávání. Letošní zpráva by navíc měla obsahovat hodnocení celého dosavadního projektu. Důležitý sběr dat, na kterém jsou některé zprávou sledované indikátory vybavení škol postaveny proběhl již v průběhu ledna 2007 a tak se můžeme s některými zajímavými výsledky SIPVZ seznámit již dnes. V grafech shrnuté výsledky byly zveřejněny na ministerském webu.
Předně nutno podotknout, že všechny uváděné údaje pocházejí ze sběru dat realizovaného MŠMT a technicky zajišťovaného Ústavem pro informace ve vzdělávání, který proběhl jako součást vyúčtování dotací SIPVZ. Jedním z cílů bylo zmapování stavu prostředků ICT v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách, konzervatořích, základních uměleckých školách a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky.
Vybrané indikátory vybavenosti škol, jako je například celkový počet počítačů, počet počítačů připojených k Internetu nebo počet počítačů s rychlým připojením k Internetu na 100 žáků jsou sledovány v rámci iniciativy Evropské unie eEurope+ (resp. eEurope 2005 a i2010). Tyto indikátory jsou zjišťovány jinými způsoby, viz stránky Českého statistického ústavu. Z letošního obsáhlejšího šetření SIPVZ je sice také možné v globálu tyto indikátory interpretovat, nelze je ale považovat za oficiální výsledky eEurope+ pro ČR. Rozdíly zjištěných hodnot mohou být způsobeny více faktory. Hlavním je skutečnost, že do zkoumané skupiny škol byly zahrnuty pouze cílové skupiny škol, které v roce 2006 mohly získat dotaci z prostředků SIPVZ, tedy např. konzervatoře, základní umělecké školy a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky. Dalším faktorem může být několikaměsíční časový odstup, ve kterém byla po sobě tato šetření uskutečněna.
Počty počítačů
V následujícím textu jsou uvedeny výsledky šetření v kontextu II. etapy realizace SIPVZ, tedy let 2004 až 2006. Je tedy možné sledovat i určité trendy, které v této oblasti nastaly.
Ilustrace 1: Vybavení českých škol počítači.
Mezi nejvíce sledované informace patří celkový počet počítačů. Ten je uveden na obrázku č. 1 včetně dělení, kde jsou počítače ve škole umístěny, resp. k čemu jsou používány. Celkem je v českých školách 233 966 počítačů, což v poměru k počtu všech dětí, žáků a studentů na školách, které se sběru zúčastnily (97,66 % škol ze školského rejstříku) činí obecnou vybavenost českých škol 12,13 % počítačů na 100 žáků.
Problémem, který je patrný z dalších zjištění je technologická zastaralost počítačového parku. Z celkového počtu počítačů jich je pouze 63,60 % mladších 5 let. Ač nelze určit přesný ukazatel, který by rozděloval počítače na ty ve vzdělávání využitelné a na ty již zastaralé a nevyužitelné, obecně panuje povědomí, že tato hranice prochází právě někde kolem stáří pěti let.
Ze srovnání s minulými roky vyplývá, že za poslední tři roky přibylo ve školách každoročně přes třicet tisíc počítačů. Z hlediska jejich používání je patrné umísťování počítačů do běžných „nepočítačových“ učeben. Oproti roku 2004, kdy bylo v těchto učebnách 10,82 % všech počítačů bylo v roce 2006 v těchto učebnách již 15,26 % počítačů. To je zřejmý trend – školy již saturovaly své základní potřeby učeben v oblasti výuky informatických předmětů a nyní vybavují počítači především ostatní třídy.
Z hlediska počítačových sítí lze konstatovat, že 77,90 % všech školních počítačů je zasíťováno. V souvislosti s tímto údajem se naskýtá otázka, jak efektivní je v dnešní době práce s počítačem, který výhody počítačové sítě nevyužívá.
Připojení k Internetu
K počítačové síti Internet je připojeno 96,38 % z celkového počtu sledovaných škol (tzn. včetně mateřských škol). Z celkového počtu všech školních počítačů má 86,07 % možnost využívat výhod sítě Internet. Na první pohled může být zvláštní porovnání této četnosti s výše uvedenou četností počítačů připojených do lokálních počítačových sítí LAN (77,90 %) – školy mají více počítačů připojených k Internetu nežli do lokální sítě. Jedním z možných vysvětlení může být teze, že do sledované skupiny patří např. i mateřské školy, kde se často vyskytuje jediný počítač, který tudíž není připojen k jiným počítačům v LAN, ale zároveň může být připojen k Internetu.
Z hlediska způsobu připojení jednoznačně převažuje trvalé pevné připojení (51,67 %), respektive trvalý datový okruh, za které je považováno pevné připojení k místní datové síti, připojení prostřednictvím kabelové televize nebo poslední dobou nejpoužívanější technologie xDSL, v ČR konkrétně ADSL. Druhým nejčastějším způsobem je s 34,06 % škol bezdrátové připojení, ačkoli je toto připojení vlastně pouze jednou z variant pevného připojení (ve smyslu fyzické trasy, po které jsou přenášena data, viz např. Lupa). Z hlediska dynamiky růstu přilákal právě bezdrát nejvíce škol, od roku 2003 vzrostl jeho podíl o devět procent.
Ilustrace 2: Způsoby připojení škol k Internetu včetně vývoje za poslední čtyři roky.
Struktura kapacit internetových přípojek – někdy též označovaná za rychlost připojení k Internetu – kterou školy využívají je znázorněna na obrázku č. 3. Z grafu je patrné, že 77,16 % škol je vybaveno vysokorychlostním přístupem k Internetu dle definice Národní politiky pro vysokorychlostní přístup.
Ilustrace 3: Internetová konektivita, resp. kapacita internetové přípojky
V souvislosti s připojením škol je vhodné připojit poznámku. Zkušenosti z kontrolní činnost v roce 2005 ukázaly, že část škol nevěnuje této otázce po administrativní stránce dostatečnou pozornost. Kontrolované školy mnohdy samy přesně netušily, jakou kapacitou je jejich škola k Internetu poskytovatelem připojena, případně další parametry připojení jako např. agregace. Mnoho škol sice má smlouvu o připojení archivovánu, ale smlouva bývá velmi často již neaktuální, resp. dodatky ke smlouvě, které by měly uvádět i poskytovanou (zpravidla navýšenou) rychlost často chybí. Pod vlivem těchto zkušeností je vhodné brát uvedený graf jako pouze ilustrační.
Oproti předchozímu grafu by struktura kapacit internetových přípojek poskytovaných ke konci roku 2006 společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s. 3 588 školám měla být odpovídající realitě. Viz obrázek č. 4. Z porovnání dat a obou grafů internetové konektivity je zřejmé, že minimálně polovina škol, která byla ke konci roku 2006 připojena prostřednictvím společnosti Telefónica o uskutečněném navýšení kapacity linky na 2 Mb/s neměla tušení.
Ilustrace 4: Kapacita internetových přípojek škol připojených společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s.
Prezentační technika
Součástí sběru dat bylo i zjišťování vybavenosti prezentační technikou. Souhrnně je v českých školách 2 213 interaktivní tabulí a 12 083 datových projektorů. K počtu interaktivních tabulí lze konstatovat, že vybavenost touto technologií je relativně dvakrát větší na středních školách oprati školám základním. U interaktivních tabulí také nastala největší dynamika za poslední tři roky – počet se oproti stavu v roce 2004 zvýšil sedmi a půl krát (z původních 300 kusů). Datové projektory zaznamenaly nárůst čtyř a půl násobný (z původního počtu 1 534 v roce 2004).
Vzdělání pedagogických pracovníků
Pro uvedení do oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků připomeňme známé cíle SIPVZ: definovaných základních uživatelských znalostí a dovedností mělo být dosažení u 75 % pedagogických pracovníků (tzv. školení Z) a 25 % pedagogických pracovníků mělo být vyškoleno na úroveň poučeného uživatele (tzv. školení P).
Ilustrace 5: Nejvyšší stupeň dosaženého vzdělání pedagogickými pracovníky v oblasti ICT.
Data vykázaná školami dokládají, že ve zkoumané skupině škol působí 162 519 pedagogických pracovníků. Z nich 136 549, což činí 84,02 %, získalo osvědčení o absolvování školení Z. Požadovaný 75 % indikátor tedy v globálu za celou Českou republiku splněn byl.
Úspěšně dosáhnout úrovně P, tedy absolvovat úvodní modul P a další dva volitelné moduly P, se podařilo 21 755, tedy 13,39 % pedagogických pracovníků. Je tedy zřejmé, že požadovaná hranice 25 % za celou Českou republiku dosažena nebyla. Příčiny jsou zřejmé z následujících čísel – jako nejvyšší stupeň ICT vzdělání vykázalo úroveň úvodního modulu P0 45 453 a prvního volitelného modulu dalších P 24 722. Ředitelé škol tedy zvolili takovou strategii, kde upřednostňovali školení více pedagogů v menším počtu vzdělávacích akcí (modulů) před „více vzdělaným“ menším počtem pedagogů.
Kdyby se ředitelé škol snažili dosáhnout maximálního počtu pedagogů s ukončeným vzděláním na úrovni P (tedy úvodní modul P a další dva volitelné moduly P) dosáhl by tento indikátor za celou republiku 33 %.
Existuje nikoli zanedbatelná skupina učitelů, kteří školení SIPVZ zcela ignorovali. Tato skupina čítá 25 970, což činí 15,98 % všech pedagogických pracovníků. Graf nejvyššího dosaženého vzdělání je uveden na obrázku č. 5
Pro srovnání může být zajímavá struktura ICT vzdělání ředitelů škol. Osvědčení o absolvování školení Z získalo 8 248 ředitelů, tedy 91,41 %. Jako nejvyšší stupeň získalo kompletní vzdělávání typu P 1 567 ředitelů, tedy 17,37 %. Blíže viz obrázek č. 6. Graf víceméně ilustruje, že ředitelé by na tom s ICT měli být statisticky nepatrně lépe, nelži běžní učitelé.
Ilustrace 6: Nejvyšší stupeň dosaženého vzdělání ředitelů škol v oblasti ICT.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat