Tak jsem se neúčastnil konference. Evaluační. Škoda, mohl jsem se leccos dozvědět. Především to, co vlastně tento název opravdu znamená. Ne, že bych snad byl až takový ignorant. Každý, kdo se v současné době pohybuje ve školství, nejspíše už termín „evaluace“ zaregistroval. Jistě jsou mezi námi i tací, kteří mu porozuměli. Přiznám se, že jsem váhal, zda je ona akce konferencí, která by měla cosi hodnotit nebo snad konferencí, která se hodnocením bude zabývat.
Je mi líto, pravdu se nejspíš nedozvím. Ovšem výše uvedený název mne inspiroval k napsání tohoto textu. Pokusím se jej formulovat jako výzvu, abychom konečně přestali organizovaně blbnout. Abychom přestali používat cizí, rádoby odborné, termíny tam, kde to není nezbytně nutné. Když už pro svoji školu školní vzdělávací programy vytvářet musíme, zkusme to pro změnu zase na chvilku česky. Třeba i proto, abychom tomu společně rozuměli.
Když si tak zavzpomínám, ještě před pěti lety jsem neměl ani tušení, že budou někdy existovat pojmy „kurikulární“ reforma, klíčové „kompetence“, „evaluace“ případně „autoevaluace“. Chápu, že mohu být považován za naprostého prosťáčka, pro mé ucho však něco takového zní přinejmenším směšně. To poslední mi dokonce připomíná jedno, ve slušné společnosti, nepoužívané slovo.
Možná nejsem tak úplně sám, u koho kurikulum vyvolá asociaci spojenou s psaním životopisu, komu kompetence spíše než cokoliv jiného připomíná oprávnění či pravomoc, kdo bez problémů dokáže evaluaci nahradit hodnocením a autoevaluaci sebehodnocením.
Jistě, i v naší škole jsme vytvářeli náš vzdělávací program a já se musel s něčím takovým také vypořádat. Problém však byl v tom, že jsem ŠVP dával dohromady s dětmi a mimo jiné pro děti.
Představte si, ono to šlo. Takže u nás jsme kurikulum nahradili možná prostoduchým názvem osnovy, namísto kompetencí používáme pojem schopnosti, pochopitelně klíčové. A především, v žádném případě neevaluujeme (to je slovo!), ani neautoevaluujeme (taky hezké!). Představte si, my pouze a jen hodnotíme, sem tam také sebehodnotíme. Já vím, není to ono, ale aspoň tomu všichni rozumíme. Co by tomu řekl „odborník“, nemám tušení. Jsem však si naprosto jist, že na nic z toho nedoplatí úroveň výchovy a vzdělávání v naší škole.
Děvčata a kluci, prosím, zkusme to! Nenechme si vnutit terminologii, která nám není vlastní a která vznikla kupříkladu jen otrockým či dokonce nepřesným překladem z cizího jazyka. Jsme schopnými profesionály a mnohý z nás dokáže vymyslet ještě vhodnější synonyma, než jsem uvedl.
Jen ne jako jeden náš prvňáček. Ten se totiž také pokusil zapojit do debaty, během níž jsme třeťákům objasňovali pojem „synonyma“. Právě jsme hledali ty, které by odpovídaly slovu „vztek“, když Jára nadšeně zvedl ruku a prohlásil: „Dostat na prdel!“ Téměř se trefil, nemyslíte?!
Stanislav Červenka
0 komentářů:
Okomentovat