Každý z nás má dnes jistě nějakou zkušenost s internetem a problémy, které tam na nás čekají. Předložím vám několik postřehů z doby, kdy byl v naší škole internet horkou novinkou a já byl mimo jiné nucen zabývat se hlídáním dětí, které se tehdy do naší počítačové učebny jen hrnuly.
Internet u nás ve škole máme od roku 1998. Ani jsem tehdy netušil, jakého luxusu je nám dopřáno rychlostí připojení 2 Mbps. Není divu, že tehdy bylo v počítačové učebně školy doslova narváno. Bohužel musím zpětně zkonstatovat, že ani ne tak při výuce jako spíš v době mimo výuku, kdy měli studenti volný přístup k počítačům. Ve školním roce 1998/1999 a v dalších třech následujících jsem měl počítače ve škole na starosti a kromě toho jsem měl též dvacet hodin (ne vyučovacích – tedy dvacetkrát 60 minut) dozoru v počítačové učebně.
První rok dozoru bych nikomu nepřál. V učebně pouhých deset počítačů, chumel zájemců, který několikanásobně převyšoval počet strojů. Snažil jsem se z dětí aspoň vytvářet dvojice či trojice k jednomu stroji, maximální doba strávená u monitoru najednou byla pro jednotlivce 45 minut. Oficiálně jsem každé odpoledne končil v šest večer, ale protože jsem v té době byl internetem též „oslněn“, obvykle jsem chodil domů ze školy kolem osmé. Navíc Windows 98 aspoň u nás ve škole se mi nezdály též dvakrát stabilní, takže někdy jsem měl co dělat i později.
Ale nehodlám tu lamentovat nad svým tehdejším pracovním vytížením. Jen jsem chtěl tímhle poněkud obsáhlejším úvodem naznačit, že mám sice už poněkud časově vzdálenou, ale zato velmi důkladnou zkušenost s tím, jak se děti projevovaly, když mohly být u počítače ve svém volnu a ne během vyučovací hodiny.
V dalších letech přibývalo dětí, které měly přístup k internetu z domova, a zájem o počítačovou učebnu naší školy zeslábl. Přesto si troufám tvrdit, že prohlížení „hanbatých“ obrázků nebylo to, kvůli čemu byli naši dnes již vesměs bývalí studenti ochotni trávit svůj volný čas ve škole. Když se pokusím svou čtyřletou zkušenost z „dozorem na internetu“ v naší škole nějak hrubě statisticky vyjádřit, viděl bych to asi takhle:
60 procent veškerého volného času všech dětí zabralo chatování, 30 procent psaní e-mailů a pouhých 10 procent připadalo na všechno ostatní.
A z těch deseti procent rozhodně jen zlomek připadal na pokusy dostat se k porno stránkám. V té době jsem měl k cenzuře na internetu velmi negativní vztah. Možná to bylo i tím, že jsem tehdy netušil, jaké hrůzy tam lze nalézt. V každém případě jsem nabídku blokování „nevhodných“ stránek poskytovatelem připojení odmítl. Samozřejmě, že jsem celou dobu nestál dětem za zády, a je zřejmé, že občas se někdo podíval tam, kam neměl. O čemž svědčí třeba to, že když jsem vyrazil na obhlídku monitorů, sem tam se někdo zachraňoval tlačítkem Reset.
Ale ať už se tehdy studenti na nějaké stránky tohoto druhu podívali, či nikoli, myslím, že žádného z nich to mravně příliš neohrozilo. Velmi výstižně tuto záležitost vyjádřil pán, který se nám o naše skvostné internetové připojení staral a zároveň to byl též tatínkem jednoho našeho studenta. Jednou, když byl u nás ve škole řešit nějaký počítačový problém, na který jsem byl krátký, mi řekl, že se ptal syna na porno ve škole. Synek lakonicky odpověděl: „No, podívali se všichni, ale teď už to nikoho nebaví.“ Co dodat.
Vůbec si myslím, že skoro všechny ty mediální zprávy o ohrožení dětí ve škole na internetu jsou nafouklé bubliny. Už tenkrát pro mnoho novinářů internet představoval hlavně porno, návod na jadernou či jinou bombu a nacistické stránky. Mně osobně mnohem větší starost dělalo to, s kým děti na internetu komunikují ať už e-mailem nebo na chatu. Nechtěl jsem jim do jejich pošty moc nakukovat přes rameno, ale když jsem se nepravidelně pokoušel o jakási bezpečnostní školení, překvapilo mě, jak opatrné a poučené některé děti byly.
Odmítám ve škole dělat Velkého bratra. Kontrola je občas nezbytná, ale vztahy bychom měli budovat na důvěře, a to i ty s dětmi ve škole. Vím, že to asi nejde vždycky, ale to je jiná kapitola. Takže hlavně nehledejme problémy tam, kde obvykle nejsou.
A na závěr malou perličku: za celou dobu mého internetového dozorování byla ohledně ohrožení dětí v naší škole nemravnými stránkami jediná stížnost. Jedna maminka si všimla, že když na našich tehdejších webových stránkách www.gbl.cz klikla na počitadlo, dostala se k odkazům na porno stránky. To ale nebyl problém našich školních stránek a vlastně ani toho počitadla ne. Kdo může za to, že nejčastěji navštěvované stránky se stejným počitadlem, které umístil tehdejší webmaster naší školy na naše školní webové stránky, byly nejčastěji navštěvované?
Josef Duhajský
0 komentářů:
Okomentovat