Původně nejspíše asi dlouhodobá sousedská nevraživost kantorky a rodiny její studentky se od městského úřadu dostala přes krajský úřad a krajský soud až k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle soudců Nejvyššího správního soudu ale nelze kantorce vytýkat, že použila negativně citově zabarvené slovo, protože výchovné působení vyžaduje určitou citovou angažovanost.
Některé causy mohou vyvolat na první pohled úsměv, většina z kantorů by ale určitě nechtěla být v kůži aktérky této včera zveřejněné v řadě médií. Nejvyšší správní soud (NSS) posuzoval kasační stížnost Krajského úřadu Zlínského kraje, který nesouhlasil s rozsudkem Krajského soudu v Brně, ocitujeme nejprve rekapitulaci z tiskové zprávy z webu NSS podle rozsudku sp. zn. 2 As 60/2006:
V říjnu 2004 podala žena z Otrokovic (dále navrhovatelka) na místní městský úřad návrh na projednání přestupku urážky na cti. Toho se měla dopustit profesorka angličtiny, která její dceru nazvala primitivem. Výslech svědků na městském úřadu přinesl tvrzení proti tvrzení. Učitelka tvrdila, že o dívce pouze po vyučování v soukromém rozhovoru se svým žákem – kamarádem jmenované řekla, že se on stýká s lidmi, které učitelka považuje za primitivní a kvůli tomu se mu horší jeho prospěch i chování. Ve vztahu k dívce tento názor zdůvodnila tím, že si vodila kamarády, kteří grafity ničili dům za několik milionů. Dále kantorka popsala pohoršující a obtěžující chování rodiny této dívky k ní a jejímu manželovi, např. to, že ji „neustále někdo obtěžuje dlouhým zvoněním na zvonek, kdosi jí na poštovní schránku napsal hrubý vulgarismus a sama slečna na ni jednou zčásti obnažila své pozadí“. Navrhovatelka naproti tomu tvrdila, že učitelka označila její dceru před celou třídou za primitiva, přičemž toto slovo označuje někoho „nevychovaného, blbého, jednoduchého, prostě opici“. Tak došlo k ponížení a zesměšnění celé její rodiny. Mimo jiné vytkla také kantorce, že jí její manžel rozkopává boty přede dveřmi. K tomu učitelka dodala, že to „její manžel dělá z hygienických důvodů, neboť nechce, aby se jeho boty dotýkaly bot pana D.“.
Kdo se někdy zúčastnil přestupkového řízení v sousedském sporu, možná také zažil, že je dovoleno vše. Městský úřad správní řízení o přestupku proti občanskému soužití zastavil, protože podle něj spáchání přestupku, tak jak byl uveden v návrhu, nebylo prokázáno. Připustil ale, že se kantorka mohla svým tvrzením dopustit jiné urážky na cti. Proti tomuto rozhodnutí se obě strany odvolaly a o odvoláních rozhodl v srpnu 2005 krajský úřad, který prvostupňové rozhodnutí změnil pouze ve věci týkající se náhrady nákladů řízení a ostatní části výroku nechal beze změny. S tím se ale kantorka nesmířila, a proti tomuto rozhodnutí podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Soud ji vyhověl, rozhodnutí krajského úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, protože se podle něj nejednalo o přestupek a tudíž mělo dojít k zastavení řízení. Krajský úřad s rozsudkem krajského soudu nesouhlasil a podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. NSS se však ztotožnil se závěry krajského soudu:
Podle soudců NSS nelze učitelce vytýkat, že použila negativně citově zabarvené slovo, protože výchovné působení vyžaduje určitou citovou angažovanost. „Je těžko představitelné, že by při výchovném určování dobrých a špatných příkladů mohla žalobkyně používat pouze neutrální slova. Požadování takové neutrálnosti či, módně řečeno, politické korektnosti, by výrazně zmenšilo účinky výchovného působení, neboť by se jí učitel nezřídka zcela vzdálil i jazykovému diskurzu svých žáků, aniž by taková neutrálnost či hodnotová bezbarvost projevu byla právně vyžadována“, uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Učitelé musí mluvit přiměřeně tomu, v jaké situaci hovoří a před jakými žáky stojí. „Jiný přístup je jistě třeba zvolit vůči žákům prvních tříd základní školy, kteří jsou ze své povahy značně ovlivnitelní, ale i zranitelní, a jiný k žákům blížícím se plnoletosti, kteří jsou již více schopni hájit svá práva i práva jiných.“ Výrok žalobkyně tak podle soudců byl adekvátní smyslu a kontextu, v němž byl pronesen, a nemohla jím být čest dívky dotčena. Žalobkyně poskytnutím negativního příkladu plnila jednu ze svých úloh, které jsou jí jako profesorce na střední škole svěřeny.
V této cause asi neplatí: Konec dobrý, všechno dobré. Ale jde určitě o důležitá precedens.
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat