Od 1. září 2007 by měly všechny základní školy a osmiletá gymnázia začít povinně vyučovat podle svých školních vzdělávacích programů. Času na jejich zpracování nebylo mnoho. Projeví se nedostatek času na jejich kvalitě? Nevznikají na školách spíše amatérská slohová cvičení, která nemají s kurikulární reformou nic společného?
Ještě v září loňského roku bylo významné procento škol, které s tvorbou vlastního školního vzdělávacího programu vůbec nezačaly! Mnoho škol začalo s pracemi na ŠVP začátkem roku 2006…
Zkušenosti z pilotních škol přitom ukázaly, že na zpracování školního vzdělávacího programu je zapotřebí minimálně dvou let. Pilotním školám se ovšem dostalo mimořádné metodické podpory, o které si ostatní školy mohou nechat pouze zdát! Učitelé pilotních škol absolvovali řadu seminářů, mohli posílat rozpracované školní vzdělávací programy na Výzkumný ústav pedagogický v Praze k oponování, setkávali se na speciálních konferencích, jistá (i když nevelká) byla i finanční podpora těchto škol…
Podle mého názoru jsou ovšem i ty výše zmíněné dva roky málo! Musíme si totiž uvědomit, že tvorba ŠVP zahrnuje řadu činností, které čeští učitelé nikdy nedělali, nikdy je nestudovali a často o nich vůbec neslyšeli… Jsou to pro ně naprosté novinky.
Ani v rámci právě probíhající kurikulární reformy (tedy spíš hry na ni) se učitelům nedostalo nutných vědomostí a dovedností. Šestidenní projekt Koordinátor můžeme chápat jen jako určitý úvod do nové problematiky a stejně tak i Manuál pro tvorbu ŠVP ZV. Zaměřují se totiž hlavně na tvorbu školních vzdělávacích programů a smysl kurikulární reformy z nich není příliš jasný…
Výsledkem je, že učitelé smolí na koleně ve svém volném čase a bez metodické podpory jakýsi dokument, jehož smysl jim uniká! To není právě cesta, kterou by mohlo vzniknout něco kvalitního…
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání předpokládá, že učitelé budou vykonávat řadu činností, které dosud nedělali. To znamená, že by si měli nastudovat nejnovější poznatky z psychologie, pedagogiky, didaktiky, týmové práce i vlastních oborů. Lze to stihnout za dva roky?
Učitelé se musejí naučit individuálnímu přístupu k jednotlivým žákům. Měli by přizpůsobit výuku tak, aby vyhovovala na jedné straně žákům talentovaným i nadaným a na druhé straně žákům různě znevýhodněným, například sociálně, zdravotně nebo kulturně, případně žákům integrovaným. To znamená nastudovat si celý obor speciální pedagogika…
Učitelé musejí změnit vyučovací metody. Měli by se naučit stanovovat výukové cíle a plánovat své hodiny nikoliv z pohledu učiva, ale očekávaných výstupů vzdělávacích oborů, klíčových kompetencí a cílů základního vzdělávání. To vlastně znamená radikální změnu myšlení i práce!
Učitelé nesmějí zapomenout na průřezová témata. Měli by si tedy nastudovat nové obory, které jsou v nich zahrnuty (jako je např. environmentální nebo mediální výchova). Dále je musejí organicky začlenit do ŠVP a především do vlastní výuky. To znamená rozšíření dosavadních aprobací o další.
Učitelé se musejí naučit kvalitně hodnotit nové cíle a sepsat koncepci tohoto hodnocení. Musejí také vytvořit vlastní koncepci jednotlivých vyučovacích předmětů a sepsat jejich osnovy. Musejí naplánovat autoevaluaci školy a evaluaci. Musejí se naučit pracovat v týmu.
Tvorba školního vzdělávacího programu přitom není jedinou činnosti, kterou učitelé musejí nově vykonávat. Kromě ŠVP musejí vytvořit rovněž koncepční záměr rozvoje školy, psát výstupní slovní hodnocení a provádět autoevaluaci školy.
Lze se výše vyjmenovaným dovednostem naučit během jednoho roku nebo dvou? Nelze! Proto očekávám, že učitelé nevytvoří kvalitní školní vzdělávací programy a naprostá většina škol kurikulární reformu nezvládne.
Existuje nějaké řešení? Nabízí se jediné – poskytnout školám více času a učitelům opravdu masivní metodickou podporu. Musí přijít proškolení celých pedagogických sborů. Musí začít setkávání učitelů z různých škol a vzájemná výměna zkušeností. Musí vzniknout řada didaktickým materiálů pro podporu výuky. I tak bude ovšem reforma probíhat velice dlouho…
Psaní ŠVP se z tohoto pohledu jeví jako činnost vedlejší. Mnohem důležitější je, aby každý jednotlivý pedagog začal intenzivně pracovat na svém dalším vzdělávání.
K tomu musí mít vytvořené podmínky – dostatek času, přínosné kurzy, kvalitní didaktické materiály a v neposlední řadě také adekvátní finanční ohodnocení své práce.
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat