Otázka: Někteří občané z naší vesnice se ve volném čase dopouštějí pytláctví na blízkém rybníku. Smutné je, že jedním z nich asi je zdejší středoškolský učitel, tedy ten, který v zaměstnání formuje charaktery řady středoškolských studentů. Jaké tresty jim za pytláctví hrozí?
Odpověď:
Na úvod si řekněme, že z právního hlediska není správné hovořit o SŠ studentech, ale žácích.
Dle trestního zákona se v otázce zmíněného činu pytláctví dopouští ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby, nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede, nebo přechovává zvěř nebo ryby neoprávněně ulovené. Za to bude dle trest. zákona potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Ex lege také připadá v úvahu trest zákazu činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Přitěžující okolnosti: Odnětím svobody na šest měsíců až pět let a propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, spáchá-li čin pytláctví
-
v úmyslu opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch,
-
zvlášť zavrženíhodným způsobem,
-
hromadně účinným způsobem (např. granátem vhozeným do rybníku), nebo
-
jako člen organizované skupiny.
Stejně tak bude pachatel přísněji potrestán, byl-li v posledních třech letech odsouzen pro výše uvedený „pytlácký“ čin.
To že někdo je (či naopak není) středoškolským pedagogem není tedy přitěžující okolností vedoucí k zvýšenému trestu.
Naopak od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele (např. jinak byl řádným pedagogickým pracovníkem a otcem rodiny ) lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě.
Upustil-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
Pytláci se leckdy obhajují tím, „že tam (v předmětném lese či rybníce) žádná zvěř či ryby vůbec nejsou“. A conto tohoto argumentu je dobré připomenout jeden relevantní judikát Nejvyššího soudu ČR.
V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.1997 se mj. praví:
Jednání tří obviněných, kteří nemají oprávnění k výkonu práva myslivosti, záležící v ježdění automobilem po honitbě se záměrem vyhledat a skolit zvěř, je neoprávněným zásahem do práva myslivosti a tedy dokonaným trestným činem pytláctví podle § 178a písm. a) tr. zák. Je přitom nerozhodné, zda se obvinění dostali do kontaktu se zvěří, či zda se tam v kritickou dobu nějaká zvěř vůbec nacházela.[1]
[1] Zvýraznění textu P.K.
Petr Kolman
0 comments:
Post a Comment