Strategie celoživotního učení České republiky vychází z obecných předpokladů definovaných Lisabonskou strategií, respektive jejím pracovním programem pro oblast vzdělávání „Vzdělávání a odborná příprava 2010“. V tomto duchu je jejím hlavním smyslem napomoci rozvoji České republiky jako společnosti a ekonomice založených na znalostech.
Strategie celoživotního učení ČR by se měla stát jedním ze strategických dokumentů České republiky v oblasti rozvoje lidských zdrojů a současně by měla být úzce propojena s prioritami Národního programu reforem a s implementací strukturálních fondů v ČR v nadcházejícím programovacím období 2007-2013.
Realizací projektu byl MŠMT pověřen Národní ústav odborného vzdělávání, který zajistil zpracovatelský tým odborníků pro jednotlivé oblasti vzdělávání a učení. Formou připomínkování se na přípravě Strategie podílejí zástupci dalších resortů, sociálních partnerů, odborníci z řad vzdělavatelů a nevládních organizací. Proces připomínkování bude probíhat do března 2007.
Dokument Strategie celoživotního učení ČR se skládá ze čtyř částí. První část je pojmovým úvodem a sleduje pojetí celoživotního učení v dosavadních strategických dokumentech ČR a EU. Druhá část má analytický charakter, zahrnuje kontextovou analýzu sociálně-ekonomického a politického vývoje z hlediska makroekonomického vývoje, demografického vývoje, zaměstnanosti a situace na trhu práce. Dále popisuje stávající situaci a zahrnuje SWOT analýzu. Následuje třetí, strategická část, která navrhuje sedm strategických směrů pro rozvoj celoživotního učení. Jednotlivé strategické směry jsou pak podle existujících kategorií pro celoživotní učení rozpracovány v návrzích možných opatření, která by pomohla zlepšit situaci v daných oblastech. Poslední část Strategie se zabývá provázaností navrhovaných směrů a opatření v oblasti celoživotního učení s operačními programy České republiky pro období 2007-2013.
Sedm strategických směrů pro rozvoj celoživotního učení v ČR:
1. Uznávání, prostupnost
Identifikovány a uznávány by však měly být všechny typy vzdělávání a učení počínaje běžnou školní výukou až po získávání zkušenosti v rodinách, komunitách nebo na pracovišti, a to na základě výsledků tohoto vzdělávání.
3. Funkční gramotnost
Funkční gramotnost je definovaná jako schopnost participovat na světě informací. Z nových požadavků sféry práce vyplývají požadavky na klíčové kompetence, pro které je charakteristická především jejich přenositelnost, tj. možnost využití v nových a nepředvídaných situacích.
4. Sociální partnerství
Pro slaďování vzdělávání a potřeb trhu práce je významná podpora různých mechanismů a forem spolupráce sféry vzdělávání a sociálních partnerů na všech úrovních.
5. Stimulace poptávky
Poptávka po počátečním vzdělávání je v ČR stále vysoká, avšak určité skupiny populace dosahují stále nedostatečné úrovně vzdělání a předčasně odcházejí nebo jsou ohroženy předčasným odchodem ze vzdělávání, aniž by získali kvalifikaci uplatnitelnou na trhu práce.
6. Kvalita
Formální procedury osvědčují pouze to, že určitá složka odpovídá požadavkům definovaným v určité normě jako minimálnímu standardu. Je třeba podporovat různé neformální iniciativy, které přinášejí uživatelům informace, vybavují je rozhodovacími kritérii a tím přispívají ke „kultuře kvality“. Externí evaluace by měla být vyvážena sebehodnocením.
7. Poradenství
Základním úkolem je vytvořit komplexní informační a poradenský systém dostupný všem skupinám populace v průběhu celého života, a to na základě propojení již existujících kapacit.
Zde si můžete stáhnout pracovní verzi Strategie celoživotního učení ČR k 20. 12. 2006. Upozorňujeme, že tato verze je stále předmětem připomínkového řízení. 
Strategie celoživotního učení ČR (20. 12. 2006) (704.50 KB)
MŠMT
0 komentářů:
Okomentovat