Příspěvek je zaměřen na kritiku některých současných jevů ve školství a vzdělávání – všestranné snižování požadavků, soustavné reformování, zatracování faktografických znalostí a důsledného procvičování dovedností, úpadek vyjadřovacích schopností, nedůslednosti ve výchově studentů i doktorandů atd.
1. Úvod
V tomto článku (poznámka redakce: příspěvek byl přednesen na loňském listopadovém 10. setkání učitelů matematiky v Srní) bych se rád věnoval některým současným problémům školství a vzdělávací činnosti, které výrazně ovlivňují naši práci, práci učitelů matematiky. Můj příspěvek je zaměřen na několik témat, která mě tíží, a o nichž předpokládám, že trápí i učitele základních a středních škol. Důrazně upozorňuji, že se téměř vůbec nebudu zmiňovat o skutečnostech, které v dnešním školství považuji za pozitivní. Nebudu tedy chválit. Budu značně kritický, zejména k některým názorům, které nám jsou dnes a denně vnucovány. Nerad bych, aby byla tato stať chápána negativně, ale jako varování, výzva k zamyšlení a k nápravě.
2. Snižování požadavků
Tlak společnosti na soustavné zvyšování počtu studentů a absolventů středních a vysokých škol, financování škol podle počtu studentů a velké možnosti cestování a vydělávání peněz, které někteří studenti zneužívají, jsou podle mého názoru závažnými faktory, které negativně ovlivňují proces vzdělávání. Jejich důsledkem je soustavné snižování požadavků na znalosti a dovednosti studentů při přijímacích řízeních, pokud tato ještě existují, při následném studiu i při závěrečných zkouškách všech typů. Domnívám se, že případné zavedení školného tyto problémy ještě prohloubí; spíše by napomohlo zavedení vhodně stanovených a stupňovaných poplatků za opravné zkoušky.
Je obecně známo, že mnohé školy usilují všemi možnými prostředky o získání a udržení co největšího počtu studentů. Tato situace je silně demotivující a mnozí studenti ji zneužívají, neboť dobře vědí, že na nějakou školu se dostanou a pokud to jen trochu půjde, škola je ze studia nevyhodí. Již přijetí ke studiu je mnohdy zárukou úspěšného absolvování té které školy. Některé školy nevyloučí ze studia ani toho, kdo má velký počet neomluvených hodin, neplní své povinnosti a podvádí.
Můžeme hovořit o „nastavení parametrů" souvisejících s kvantitou, ale nikoli s kvalitou. Většího procenta studentů a absolventů středních či vysokých škol totiž dosahujeme hlavně snižováním laťky a tolerováním neseriózního přístupu ke studiu. O celkovém zvýšení vzdělanosti populace nemůže být řeč. K všestrannému snižování úrovně studia vede nutně i to, že na střední školy přicházejí studenti, kteří nejsou ze základních škol na středoškolské studium řádně připraveni, absolventi středních škol nejsou připraveni ke studiu na školách vysokých. Řada studentů navíc není mentálně pro příslušné studium zralá. Mnozí ani nechtějí studovat, jde jim jen o diplom. Někteří nevědí, kolik práce skutečné studium obnáší, jiní to sice tuší, ale nejsou ochotni tolik času a energie do studia investovat.
Skutečný hlad po vědění a živelnou touhu se vzdělávat má jen malé procento populace. Poměrně málo studentů plní své studijní povinnosti na devadesát až sto procent, většina na padesát až devadesát procent a mnoho studentů jen pod padesát procent. Jsem přesvědčen, že snížením požadavků se výše uvedená situace v podstatě nezmění: opět bude jen několik studentů plnit své povinnosti na devadesát až sto procent, většina na padesát až devadesát procent a mnoho studentů pod padesát procent. Čím méně po studentech chceme, tím méně dostáváme.
Studenty je třeba nejrůznějšími způsoby ke vzdělávání motivovat, inspirovat, přesvědčovat o kráse a užitečnosti vědění, vést je k zodpovědnému plnění rozumně vymezených povinností. To je patrně nejzávažnějším a nejtěžším naším úkolem, velkou roli zde hraje osobnost učitele a zejména jeho osobní příklad.
Ke studentům je nutné přistupovat diferencovaně, co platí na jednoho žáka, neplatí na druhého. Přestože jsou požadavky na znalosti a dovednosti studentů stále měkčí, snažme se klást individuálně vyšší nároky na ty studenty, kteří jsou schopni a ochotni podávat v tom kterém předmětu vyšší výkon. K práci je třeba studenty někdy i trochu „přitlačit". Většina z nich to později ocení.
Jindřich Bečvář
0 komentářů:
Okomentovat