Rozhodnutí vlády a poté i parlamentu přerušit dotační systém pro podporu informačních a komunikačních technologií v roce 2007 je ostudné a pro další rozvoj konkurenceschopnosti našich žáků a studentů vysloveně nebezpečné. Nyní máme k dispozici i komparativní hodnocení dostupnosti a využívání IKT v evropských školách roku 2006 z výsledků průzkumu s řediteli a učiteli škol z 27 evropských zemí. Počty počítačů na sto žáků v pěti nejlépe vybavených zemích EU jsou oproti ČR dvou- až trojnásobné!!!
V květnu 2004 komentovala na stránkách České školy neutěšenou situaci ve vybavenosti českých škol Ivana Procházková v článcích Čtvrt milionu počítačů na školách jako minimum a Chybí 180 tisíc počítačů , kde sumarizovala minimalistický požadavek na počty PC v českých školách takto:
123 tisíc (žáci) + 85 tisíc (učitelé) + 22 tisíc (učebny) = minimum. Rámcový odhad potřebné infrastruktury základních, středních a vyšších odborných škol tedy v úhrnu představuje 230-240 tisíc využitelných počítačových sestav, což činí zhruba 16 PC stanic na 100 žáků, chcete-li 6,3 žáka na 1 PC. Pouze připomínám, že tyto součty vycházejí pouze z minimální, nikoli optimální varianty odhadu. K optimu chybí dalších 100 tisíc PC. A to jsme pro jednoduchost opominuli speciální školy.
Přeloženo jinak, chceme-li hovořit o počítačově gramotných absolventech škol a učitelích, měly by základní a střední školy disponovat a velmi efektivně využívat nejméně čtvrt milionu vhodných počítačů.
Podívejme se ale postupně na jednotlivé výsledky průzkumu uskutečněného ve 27 evropských zemích s řediteli a učiteli škol v průběhu roku 2006, který ukazuje, v jaké míře byly počítače a Internet v evropských školách zavedeny a ve třídách většiny zemí jsou využívány. Tato studie navazuje na dřívější komparativní hodnocení v rámci Akčního plánu e-Europe 2002 a zahrnuje dva průzkumy: v prvním průzkumu bylo dotázáno více než 10 000 ředitelů škol na informace o školách a v druhém více než 20 000 učitelů na využívání ICT k pedagogickým účelům. Oba průzkumy byly uskutečněny na jaře 2006 ve všech 25 členských státech EU, jakož i v Norsku a na Islandu. Pro každou z 27 zemí byly vypracovány stručné zprávy obsahující informace o vybavenosti IKT a zavedení Internetu ve školách, jejich využívání ve třídách, srovnání situace roku 2001 s rokem 2006, názory učitelů na používání IKT, výsledky týkající se jejich dostupnosti, kompetentnost a motivovanost využívat IKT ve škole, jakož i připravenost a ochotu učitelů ohledně IKT.
Dnes si tedy rozeberme dostupnost železa a z přehledu vybavenosti evropských škol snadno odvoditelné krátkodobé cíle pro vyrovnání naší zaostalosti za těmi nejlepšími.
Všimněte si, že špičkově vybavené školy v Dánsku měly k dispozici víc než trojnásobek počítačů pro žáky než naše školy, školy v dalších čtyřech státech pak měly k dispozici víc než dvojnásobek počítačů. Školy z historických důvodů často srovnávaného Rakouska se dvojnásobku také blížily. Můžeme sice argumentovat, že ze zemí bývalého RVHP jsme na tom téměř nejlépe, ale tyto země byly na tom ve výchozím období 1990 oproti nám výrazně hůře, ať už se to týká například Slovinska, které je již nyní v tak zvané Eurozóně, a nebo i výrazně akcelerujících pobaltských zemí, mezi nimiž si všimněte především Estonska, které nás ve statistikách rychle dotahuje.
Dnešní poměr počítačů na sto žáků po nákupech na konci loňského roku můžeme odhadnout na zhruba 10 PC/100 žáků. Při odhadované průměrné pětileté životnosti PC to znamená letošní potřebu nákupu 26 000 PC na prostou obnovu, tedy zhruba 260 000 000 Kč při průměrné ceně počítače 10 000 Kč. Pokud k tomu připočteme zhruba 130 000 000 Kč na konektivitu škol, je 390 000 000 Kč minimální částkou, kterou letos potřebují české školy pro udržení dnešního neuspokojivého stavu. A pokud mají školy realizovat školskou reformu, s podprůměrným vybavením ICT to půjde jen stěží. Pokud bychom chtěli vyrovnat deficit oproti pětici dnes nejlépe vybavených zemí do roku 2010, znamenalo by to roční dokupování dalších 2,5 PC na 100 žáků, tedy letos 32 500 PC v ceně 325 000 000 Kč.
To ale hovoříme jen o PC, v průběhu šesti let SIPVZ je ale řada dalších systémových deficitů, ať už se jedná o podporu e-learningu v nejširším slova smyslu (tedy i v terminologii SIPVZ výukového software a informačních zdrojů) či o podporu rozvoje dalších progresivních technologíi jako jsou například interaktivní tabule, one-to-one computing (a nemusí to být jen „stodolarový“ notebook) či nově definovaný personal-learning-environment nebo i podpora a vzdělávání pedagogů prostřednictvím portálového řešení.
Školy jsou například nyní ve vyspělých zemích vybavovány interaktivními tabulemi a dataprojektory, obvykle se ve výhledech hovoří o vybavení všech učeben právě jimi! Pokud bychom chtěli zachytit nástup tohoto trendu, znamenalo by to roční nákup zhruba 5 000 sad v hodnotě zhruba 80 000 Kč, tedy dalších 400 milionů… Raději velkých čísel necháme, že?
Nové vedení odboru SIPVZ i ministerstva školství, stejně jako nová vláda musí okamžitě na situaci reagovat, jinak bude mít roční miliardový deficit oproti plánu SIPVZ v letech 2007-2010 pro další generaci v českých školách se dosud připravujících žáků nedozírné následky.
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat