František Jáchim: Omlouvám se, že jsem to nevypočítal, ale kalkulačka to neuměla a v tabulkách jsem to nenašel

V titulku jsem si dovolil použít sdělení žáka u přijímacích zkoušek nanečisto, které vepsal do zkušebního protokolu. Tento – naštěstí výjimečný – student vyzbrojen informacemi o tom, že skončilo tzv. biflování a nastal čas pouhého vyhledávání informací a využívání stále dokonalejší techniky, poznal na vlastní kůži, že k tomu, aby člověk uměl více, je nutné nejprve umět méně, ale přece jen umět. Možná mu nikdo neřekl, že získat vzdělání (a tím i potencionalitu být v životě úspěšný a obecně prospěšný) vyžaduje systematické úsilí, námahu, přemýšlení a také trochu paměti.

Jelikož „hledačů“ tak základních vzorců, jakými je obsah čtverce, kruhu, obvodu obdélníku či Pythagorova věta, bylo při pohledu do třídy více (někteří když nalezli, již neměli čas řešit příklady), usoudil jsem, že přicházejí z prostředí, kde hlubší myšlenková činnost, postřeh a důvtip spolu se schopností se soustředit a usilovat, jsou nahrazovány povrchností  a podceněním výcviku v hlubší myšlenkové činnosti. Možná i pod vlivem prosakování Rámcového vzdělávacího programu do Školních vzdělávacích programů, který tak významně potlačuje učivo a jeho systém (naštěstí v matematice a fyzice snad relativně nejméně), ačkoli k získání cílové kompetence (v tomto případě asi řešení problémů) to bez zvládnutí určitého učiva a technik prostě nepůjde.

Když jsem si po absolvování školení pro koordinátory tvorby ŠVP na školách k pojmům motivovat žáky, vytvářet jim příjemné a milé prostředí a moc toho po nich nechtít, sám doplnil takové pojmy jako pravidelná příprava, úsilí, odpovědnost za vlastní výsledky, pečlivost, pořádnost, systematická práce, radost po úspěšné namáhavé práci, začal jsem se svým týmem připravovat vlastní ŠVP.

Jelikož žáci po absolvování základní školy neodcházejí jen tak „do života“, nýbrž ve své profesionální přípravě pokračují na některé střední škole, kde jejich schopnosti jsou rozvíjeny již úžeji zaměřenými směry ve vztahu k budoucí kvalifikaci, považoval jsem za nutné (a také slušné) zeptat se i svých kolegů na středních školách. Hlavním úkolem školy základní je podle mého soudu připravit žáky tak, aby se v dalším studiu dobře adaptovali a byli v něm úspěšní. Jen tak ve finále mohou něčím být, což chápu jako první cíl jejich vzdělávání. Proto jsem z důvodů kontinuity vzdělání poprosil kantory tří typů středních škol (1 gymnázia, 1 střední odborné školy a 1 středního odborného učiliště) o sdělení názoru na budoucí absolventy základní školy. Šlo o střední školy kvalitní, jejichž absolventi snadno nalézají uplatnění buď v dalším studiu, nebo ve svých oborech.

Některé otázky z mého dotazníku pro učitele středních škol si dovoluji včetně odpovědí uvést (leckde do dotazníku vepsali poznámky).

1) Které z následujících oblastí by měla základní škola označit jako prioritní?

1. četba a jazyková komunikace v českém jazyce

2. jazykové vzdělávání v anglickém jazyce

3. jazykové vzdělávání v dalším cizím jazyce

4. matematika

5. historie státních útvarů na našem území

6. historie Evropy

7. multikulturní výchova

8. enviromentální výchova

9. mediální výchova

10. osobnostní a sociální výchova

11. výchova demokratického občana

12. sport

13. výchova směřující k získání manuálních dovedností

Učitelé středních škol výrazně preferují potřebu jazykového vzdělávání, dovednosti číst s porozuměním, umět se vyjadřovat (shoda se ZŠ). Pilířem pro vzdělávání v naukových oblastech se tu ukazuje matematika. Ve vzdělávacích programech bude hrát důležitou roli v mezipředmětových vztazích především v návaznosti na studium přírodních věd i v celkovém pohledu člověka na efektivní řešení nejrůznějších problémů (shoda se ZŠ).

2) Žák ZŠ by měl být více veden k práci ve skupině nebo k práci samostatné?

V tomto pohledu středoškolských učitelů je kladen důraz na osobní odpovědnost žáka při jeho vlastní práci a za jejích výsledky. Praxe zatím ukazuje, že vstup absolventa kterékoli školy do profesní kariéry je spíše soutěží než spoluprací. Požadavkem RVP ZV je naopak preference práce skupinové na úrovni spolupráce.

3) Absolvent ZŠ by měl mít

1. více vědomostí

2. stejně vědomostí, ale lépe zvládnutých

3. méně vědomostí

Středoškolští učitelé považují stávající rozsah vědomostí absolventa ZŠ za významný pro další vzdělávání. Jejich stávající rozsah se zdá jako optimální. Domnívám se, že zúžení  rozsahu vědomostí by ztížilo přechod žáků na střední školy a vyvolalo by u nich velkou zátěž zejména v počátcích středoškolského studia.

4) Písemná vyjadřovací schopnost absolventa ZŠ

1. by měla být lepší

2. vzhledem k používání komunikačních prostředků postačuje

Tyto odpovědi dobře korespondují s otázkou č. 1. I učitelé ZŠ pociťují výrazný pokles čtenářských dovedností, kvality čtení s porozuměním, což přináší následné obtíže i ve výuce matematiky a ostatních předmětů. Žákům ZŠ chybí i dovednost komunikace v odborných termínech a symbolech jednotlivých oborů. Podle mého názoru se jejich komunikace stává obsažnější, ale prázdnější. Celá tato oblast (včetně matematiky a fyziky – jako příkladů symbolického vyjadřování) vyžaduje velkou pozornost.

5) Které metody při diagnostice a prověřování preferujete?

1. standardizovaný test (SCIO, KALIBRO, CERMAT, aj.)

2. vlastní test (např. s volbou odpovědi)

3. individuální rozhovor

4. písemné prověřování souborem otázek (úkolů, příkladů,…) 

Převládá písemná forma diagnostiky a prověřování. V matematice je výrazně uplatňován bodový (nebo procentový) systém převáděný v klasifikaci. Nastaveny jsou tak i celostátní evaluační nástroje nejen pro matematiku (např. KALIBRO, SCIO – procentní vyhodnocení úspěšnosti). I v matematice ZŠ (i ve fyzice) se jeví jako nejefektivnější a nejspravedlivější. Kritéria jsou zpravidla žákům známá předem a výsledné hodnocení je bezproblémové. Na středních školách je tato metoda evaluace používána mnohem více než na základní škole, žáci by měli na ZŠ být na toto připravováni.

Protože externě učím na střední škole a učil jsem i fyziku v 1. ročníku, pokouším se najít nejvhodnější „most“ mezi výukou na ZŠ a SŠ. Mám dojem, že na ZŠ je velká péče věnována žákovi jako takovému, zatímco na střední škole se více pečuje o jeho vzdělávání, což je pro jeho budoucnost významnější. V náročnějších podmínkách se totiž lépe rozvíjejí schopnosti studentů (chtějí-li sami k tomu přispět) a někteří jsou možná překvapeni, čeho pod pedagogickým tlakem učitelů mohou dosáhnout.  Snížit náročnost studia na SŠ by znamenalo snížit hodnotu absolventa, což není vůbec žádoucí především v jeho zájmu.

A pokud jde o rodiče žáků ZŠ? I ti jsou přizváni, aby řekli svůj názor. V rámci SWOT analýzy nám rodiče žáků 8. ročníku dali najevo, že kvalitní a náročnou výuku matematiky plně schvalují – v anonymním dotazníku dali paní učitelce, která takto činí, známku 1, 35.

Proto s termínem přizpůsobením základní školy žákovi je třeba zacházet navýsost opatrně. Velmi pohodlný život ve školních lavicích může být jen předehrou k životním zklamáním.

František Jáchim