Bořivoj Brdička: Budou učitelé blogovat?

V současné době dochází díky zvyšování dostupnosti internetu ke značnému rozvoji tzv. sociálních sítí. To znamená, že technologie dovolují mnohem snadněji navázat kontakt lidem, kteří mají nějaké společné zájmy. Co myslíte, budou tyto možnosti využívat i učitelé?

Prostředí, v němž k rozvoji sociálních sítí dochází, bývá označováno jako internet 2. generace (blíže např. viz článek  Vzdělávání a internet 2. generace  na České škole). Typickým nástrojem, který je zde běžně používán, je blog. Každý uživatel internetu, kdo má chuť zveřejnit svůj názor nebo sdělit něco ostatním, si může takový veřejný elektronický deníček u některé volně dostupné webové služby zřídit a velice snadno zde pak může publikovat své texty nebo ve formě podcastingu své zvukové záznamy (viz  Do škol přichází podcasting ). Ke každé zprávě je pak většinou možno diskutovat. Je zřejmé, že právě tyto tematicky zaměřené diskuze jsou zdrojem obohacujících sociálních kontaktů.

Není pochyb o tom, že i učitelé jsou skupinou uživatelů internetu, u níž lze předpokládat snahu se o blogování pokoušet. Nejen proto, že nepochybně vytvářejí komunitu se specifickými odbornými zájmy, ale též proto, že jsou osobami veřejně činnými, a jako takové by měli dovolit studentům i rodičům seznámit se s odbornými i lidskými kvalitami, jimiž disponují.

Otevřené vyjadřování názorů prostřednictvím internetu zatím není starší generací snadno přijímáno (na rozdíl od nastupující generace síťové). Souvisejících problémů je, např.díky možnosti zneužití, více. Proto probíhá mezi zastánci plné aplikace internetu 2. generace ve vzdělávání a orpůrci vycházejícími z tradičních postojů boj o to, která koncepce je správnější. V USA vede hranice též napříč politickou scénou.

Republikáni své tradiční postoje vtělili do návrhu zákona DOPA (Deleting Online Predators Act), který byl americkému Kongresu předložen v květnu 2006. Tento zákon se pokouší zvýšit bezpečnost dětí prostě tak, že školám přikazuje blokovat Weby založené na budování sociálních sítí (viz též Zajímavosti Učitelského spomocníka: Výukové Weby 2. generace zdůrazňují bezpečnost nebo Školy v Indianě varují žáky před publikováním na internetu). Kritika z pozice omezování svobody projevu byla značná. Dříve než však mohl být tento zákon schválen, proběhly volby, v nichž zvítězili demokraté, jejichž postoj je jiný. Díky tomu je dnes zřejmé, že DOPA nebude v původní podobě nikdy schválen.

Odlišné postoje se projevují též přímo uvnitř amerického školství. Velmi pěkně lze tento fakt demonstrovat na následujících dvou značně odlišných materiálech zabývajících se blogováním učitelů. První je oficiálním doporučením Pensylvánské odborové organizace pracovníků ve školství (PSEA) a druhý je osobním názorem moderního učitele-experimentátora Christiana Longa publikovaným v jeho blogu.

Doporučení PSEA ve věci blogování pracovníků ve školství

Christian Long – Pravidla blogování

Minimalizuj rizika spojená s otevřenou internetovou komunikací a nastav svůj blog tak, aby k němu měl přístup jen omezený počet lidí (např. v seznamu vedený seznam přátel). Pokud mohou návštěvníci vkládat komentáře, musíš je průběžně kontrolovat a nevhodné odstraňovat Nikdy ve svém blogu neuváděj informace o svých pracovních povinnostech, kolezích, nadřízených nebo studentech. Snížíš tak riziko zveřejnění citlivých údajů nebo důvěrných sdělení, jež by mohly mít vliv na tvou budoucí kariéru. Pokud se rozhodneš využít své občanské právo veřejně se vyjadřovat k věcem nesouvisejícím s tvým zaměstnáním (volby, terorizmus, ekologie apod.), dávej pozor, abys svým vyjádřením nenarušoval zájmy svého zaměstnavatele. I v případech, kdy se zabýváš problematikou na první pohled s činností zaměstnavatele nesouvisející, buď opatrný a nenech se strhnout ke komentářům jakýmkoli způsobem souvisejícím s tvým zaměstnáním nebo ovlivňujícím tvou schopnost pracovat. Nikdy nepiš o osobních záležitostech (např. alkohol, drogy, sex apod.) a nepoužívej vulgární výrazy nebo obrázky. Anonymní publikování tě neochrání. Dojde-li k vyšetřování, je možno uživatele internetu identifikovat. Ověř si, zda tvůj zaměstnavatel uplatňuje nějaká nařízení ve vztahu k publikování informací na internetu. Pokud ano, konzultuj je se svým odborovým předákem.

Neboj se odhalit svou identitu i funkci, kterou zastáváš. Anonymita, i když se může zpočátku jevit jako výhodná, nepřináší žádnou trvalou hodnotu. Klidně zkus dát některému ze svých technicky zdatných žáků hodinu na to, aby se pokusil odhalit identitu některého z anonymních blogerů. A pak si představ, jak dlouho to bude trvat, bude-li se tutéž informaci někdo snažit získat o tobě. Předpokládej, že tvůj nadřízený čte všechny tvé zápisy. Nejen ty, které jsou aktuální, ale i ty starší, včetně všech, v nichž jsi mohl třeba ventilovat určitou nespokojenost a vyjádřil ses nevhodně (pozor, ani pozdější vymazání obsahu blogu nezaručuje odstranění předchozích verzí z internetových archivů). Pokud bys nemohl říci totéž na poradě nebo to komukoli sdělit o přestávce na chodbě školy, je na místě si zveřejnění takového příspěvku ještě rozmyslet. Není-li k tomu zvláštní důvod, nikdy nezveřejňuj plná jména svých žáků. Píšeš-li o svých kolezích, o vedení školy, o místní vzdělávací politice apod. máš tři možnosti: 1) piš jednoznačně pozitivně, 2) nauč se místo přímé kritiky klást promyšlené otevřené otázky a neurážet, 3) o ničem výše uvedeném nepiš. Používej blog chytře. Přesná pravidla neexistují – musí se to prostě umět. Pamatuj si, že jinou šanci už nedostaneš. Určitě nemáš zájem si neustále hledat jiné zaměstnání.

Jak to tak vypadá, pensylvánské odbory by nejradši viděly, kdyby učitelé vůbec neblogovali. Už samotný direktivní tón jejich sdělení je velmi nepříjemný (nám pamětníkům něco připomínající). Vzhledem k nepopiratelnému přínosu, který může blog pro učitele mít je toto doporučení obtížně akceptovatelné. Pravidla Christiana Longa jsou naproti tomu mnohem inteligentnější, prozíravější, a jdou s dobou.

Moderní škola již není místem uzavírajícím se před světem. Měla by ale zůstat místem chráněným před škodlivými vlivy. V tom je právě ukryto určité dilema, které ale nelze řešit uzavřením se uvnitř třídy násilným zablokovaním kontaktů mimo školu. Řešení dané situace není snadné. Podílet se na něm musí celá společnost.

Učitelé jsou těmi, kdo nesou největší podíl zodpovědnosti za to, jak bude škola vypadat. Ve všem musí jít příkladem. Musí tudíž mít potřebu sdělovat své názory veřejnosti a zatahovat ji do dění ve škole. Právě blog je pro to tím nejvhodnějším nástrojem.

Zajímavým paradoxem je to, že nadřízené orgány nebo odbory mají často tendenci učitelům bránit vyjadřovat veřejně své názory nebo žádají alespoň, aby se blogující učitel viditelně distancoval od místní oficiální politiky. Budou-li se však rozhodovat, zda přijmout učitele neznámého nebo učitele zjevně schopného o svých kvalitách přesvědčit veřejnost, koho myslíte, že si vyberou?

Znáte nějaké české učitele, kteří našli v blogování zalíbení?

Zdroje:

Chris Lehmann - Blogging in Education, Practical Theory, January 22, 2007
Christian Long - Libability Issues for Educators Who Blog, think:lab, January 19, 2007
Kimberly Moritz - G-Town Talks Disclaimer, G-Town Talks, January 18, 2007

Bořivoj Brdička