Kdysi byl školní inspektor jediným fungujícím prvkem při výměně zkušeností mezi učiteli z různých škol. Mnozí z nich byli velmi váženými a nezřídka i obávanými osobnostmi. Neváhali poradit tam, kde to považovali za přínosné. Při hodnocení hospitací pohovořili o tom, jak to či ono dělá ten či onen na jiné škole. Stávalo se občas, že inspektor požádal vyučujícího, aby si mohl chvíli „zaučit“, a předvedl mu, jak se to dá dělat lépe. Mohli si to dovolit mimo jiné proto, že cesta k inspektorské profesi vedla přes zkušenosti na všech stupních škol, a proto se jimi stávali až zralí pedagogové. Dovede si někdo dnes představit, že by vás některý inspektor požádal o totéž? Já jsem o takovém případě neslyšel.
Na rozdíl od dob, které připomínám, je dnes z Chebu do Břeclavi stejně daleko jako z Horní do Dolní, protože stačí otevřít počítač a kliknout na příslušnou stránku. Dnes jde spíše o to, aby učitelé byli kontrolováni, zda jsou schopni, ale především ochotni pro rozvoj svých pedagogických dovedností dělat dost. To ovšem je spíše věcí vedení školy než školní inspekce.
Když před lety ministr Petr Piťha začal uvažovat o transformaci školní inspekce, svolal několik seminářů a vyhlásil výběrové řízení na ústředního inspektora. Kandidáti museli zpracovat své představy o struktuře a činnosti České školní inspekce jako podmínku účasti v konkurzu. Hlavními kandidáty byli Jiří Pilař, Petr Roupec a Vladimír Valeš. První dva pojímali inspekci spíše jako pouze kontrolní orgán, Vladimír Valeš zdůrazňoval i stránku pedagogickou. Situace přála Petru Roupcovi, který byl jmenován ústředním školním inspektorem.
Byl jsem byl u toho, když se Petr Roupec připravoval na konkurs. Po jeho jmenování jsme bydleli v témže domě i s Vladimírem Valešem, který byl jmenován jeho náměstkem. Byl jsem u toho, když Roupec připravoval novou koncepci ČŠI. Spolu s Valešem jsme sráželi jeho rozlet k čistě úřednickému pojetí školní inspekce. Na rozdíl od dneška nebyly k dispozici dnešní komunikační prostředky, navíc po pádu direktivního režimu přestala existovat většina organizačních struktur, které zajišťovaly jakous takous výměnu pedagogických zkušeností. (Ne vše, co tehdy učitelé dělali, byla politika. Zejména na mnoha středních školách studenti cítili, že něco jiného se říká oficiálně, ale něco jiného učí.). Proto jsme trvali na tom, aby pedagogická stránka činnosti inspekce nebyla opomíjena.
Realizovaná koncepce školní inspekce byla do jisté míry kompromisem mezi pedagogickým a čistě úřednickým pojetím. Jak už to v politice bývá, Petr Roupec byl po čase nahrazen Vladimírem Valešem, (ten jako excelentní „venkovský“ pedagog patřil mezi poslední „zapadlé vlastence“, rozvíjející v dobách normalizace po nuceném odchodu do pohraničí místní kulturu venkovské obce takovým způsobem, že ji pozvedl na celostátní úroveň), který se snažil v práci inspekce posílit pedagogickou složku. Od té doby se v koncepci ČŠI, alespoň pokud je mi známo, nic většího nezměnilo.
Jestliže dnes Petr Roupec navrhuje, že ČŠI by se měla omezit pouze na kontrolní činnost při řešení stížností veřejnosti, má k tomu jistě důvody. V tom případě je však namístě otázka existence ČŠI jako instituce. Kontrolou stížností veřejnosti na práci pedagogů by se mělo zabývat vedení školy, kontrolou práce školy by se měl zabývat její zřizovatel. V současnosti se role inspektora jako šiřitele lepších metodických postupů ve vyučování na rozdíl od doby před několika málo lety změnila natolik, že může být záležitostí pouze okrajovou. Pro hodnocení škol dnes existují spolehlivější metody, než jsou hodnocení z občasných návštěv inspektorů, nezřídka ovlivněné osobními vztahy. O vlivu inspektorů na metodické přístupy je asi zbytečné se zmiňovat.
Pokud je návrh omezit kompetence ČŠI na pouhou kontrolu oprávněnosti stížností veřejnosti na činnost škol zamýšlen vážně, pak je potřeba pojmout ho racionálněji a důsledněji. Zamýšlenou roli řešitele stížností nechat na vedení škol, školních (školských) radách a zřizovatelích škol. ČŠI je možno zrušit. Menší část jejích zaměstnanců by mohla posílit příslušné odbory na kompetentních úřadech, větší část, neboť se jedná o většinou rutinované pedagogy, by se měla vrátit do škol, které trpí nedostatkem kvalifikovaných učitelů. K výkonu role ústředí ČŠI by stačil odpovídající odbor na MŠMT.
Tomáš Jurčík
0 komentářů:
Okomentovat