Radek Sárközi: Slovo k diskuzi o budoucnosti českého školství

Na půdě „Institutu pro sociální a ekonomické analýzy“ vznikl text „Na cestě ke znalostní společnosti, část druhá, Jak dál…?“, který jeho autoři předložili k veřejné diskuzi. Tento materiál aspiruje na to, aby se stal novou Bílou knihou pro české školství. Tohoto cíle ovšem může být dosaženo pouze v případě, že bude zásadně rozšířen.

ISEA: Na cestě ke znalostní společnosti, část druhá, Jak dál…?

Nad materiálem „Na cestě ke znalostní společnosti, část druhá, Jak dál…?“ se sešel tým na slovo vzatých odborníků z reformních kruhů, kteří se zabývají školstvím již řadu let. Jmenovitě to byli Oldřich Botlík, Ondřej Hausenblas, Petr Roupec, Jaroslava Simonová a Jana Straková. Autoři přišli s 19 jasně zformulovanými body, které považují za prioritní a předložili je k veřejné a odborné diskuzi.

Otázkou je, zda má v současné situaci smysl cokoli předkládat k diskuzi. Učitelé již zažili diskuzí bezpočet a na jejich názory nikdy nikdo nebral zřetel. Důsledkem je, že se již nových diskuzí neúčastní… Možná se ale autorům podaří zázrak. Pokud ne, hrozí, že jejich materiál zůstane v rovině tezí, které si nikdo nevezme za své… Je to škoda, protože s většinou myšlenek lze bez zásadních výhrad souhlasit. Jiné by možná stály za modifikaci. Ovšem řadu důležitých problémů a návrhu pro jejich řešení jsem v materiálu hledal marně…

Podle mě je nutné prioritně vyřešit následující problémy českého školství:

1. Nekoncepčnost v rozhodování a prosazování změn na straně ministerstva školství

2. Dlouhodobé podfinancování a vysoký vnitřní dluh v oblasti vzdělávání, vědy a výzkumu

3. Neefektivní financování a řízení školství

4. Špatná komunikace ministerstva školství se svými přirozenými partnery (zřizovateli škol, školami, školskými asociacemi, zaměstnavateli, rodiči, odborníky z vysokých škol, žáky, studenty, odbory atd.)

5. Přebujelá administrativa dopadající na vedení škol

6. Vysoký počet nekvalifikovaných učitelů, důchodců a žen v základním a středním odborném školství

7. Nízký počet mladých absolventů pedagogických fakult ve školách

8. Nivelizace platů učitelů a jejich výše vzhledem k plátům ve starých členských zemích Evropské unie

9. Nezvládnutá kurikulární reforma (přechod na rámcové vzdělávací programy) po stránce finanční, organizační i metodické

10. Vysoká nerovnost v přístupu k vyššímu vzdělání (maturita a vysokoškolské studium)

11. Nízký počet vysokoškoláků v populaci

12. Vysoký počet odmítnutých uchazečů o studium na vysokých školách

13. Malé procentuální zastoupení všeobecného vzdělávání (gymnázia, lycea) ve středoškolském studiu

14. Absence pedagogické komory nebo jiné reprezentativní instituce zastupující zájmy učitelů jako profesní skupiny

15. Ve školách chybějí asistenti učitelů a školní psychologové

16. Přijímací zkoušky na vyšší stupně škol, které deformují obsah a způsob vzdělávání

17. Tradice z doby před rokem 1989

18. Vzdělání není celospolečensky uznávanou hodnotou

19. Školství a vzdělávání je prioritou pouze na papíře, nikoliv fakticky

Mnou uvedený seznam se s 9 body z materiálu ISEA kryje jen částečně. Proto by bylo vhodné do něj doplnit i tyto problémy a navrhnout jejich řešení.

A jaké priority najdeme v podkladech k diskuzi publikovaných pod názvem „Na cestě ke znalostní společnosti, část druhá, Jak dál…?“? Projděme si jeden po druhým s krátkým komentářem.

Žádné výhrady nemám k následujícím bodům:

1. Provést funkční a personální audit na MŠMT a v institucích, které zřizuje. Racionalizovat způsob spravování agend, organizační strukturu a optimalizovat počet pracovníků. Na úkoly, které byly dosud automaticky svěřovány rezortním organizacím, vyhlašovat výběrová řízení. Pomocí výběrových řízení rovněž podporovat žádoucí vývoj vzdělávacího systému, tedy cíleně vyhlašovat rozvojové programy pro oblasti, které mají být posilovány.

3. Zefektivnit agendy související se sběrem dat o školách:

• zápis do školského rejstříku podmínit splněním jasných pravidel, nikoli názorem úředníka

• v souladu s platnou legislativou provést změny ve způsobu vyřizování vybraných agend s cílem omezit „papírování“ na straně škol a krajů.

4. Cíleně podporovat poskytování informací a poradenství. Údaje o školách a vzdělávání s výjimkou údajů podléhajícím zákonu o ochraně osobních údajů zpřístupnit veřejnosti.

5. Zjednodušit zásady financování vzdělávání státem a finanční toky ze státního rozpočtu. Změnou stanovení tzv. republikových normativů a změnou metodiky pro financování vzdělávání minimalizovat možnost vzniku nerovností v podpoře stejného vzdělávání ve školách různých typů, druhů nebo zřizovatelů. Veřejné vzdělávací služby financovat výlučně z prostředků státního rozpočtu1, aby byly zajištěny rovné ekonomické podmínky pro závazně stanovený rozsah a finanční náročnost vzdělávání, které škola poskytuje. Nepřihlížet přitom k ekonomickým možnostem zřizovatele školy.

8. Zahájit práce na tvorbě standardů (pro výsledky vzdělávání). Jejich podoba se musí stát předmětem důkladné a dlouhodobé diskuse. Musí být formulovány realisticky a srozumitelně a zároveň nesmějí narušovat svobodu škol při volbě prostředků k jejich dosahování.

14. Na základě sledování stavu a vývoje systému prostřednictvím výběrových šetření soustavně hodnotit kvalitu vzdělávací soustavy. Důsledně sledovat a vyhodnocovat rovněž dopady prováděných změn. Rozhodnutí v oblasti vzdělávací politiky zakládat na empirických zjištěních.

19. Cíleně posilovat diagnostickou funkci hodnocení a jeho formativní složku. Všechna opatření v oblasti hodnocení výsledků vzdělávání a práce školy nahlížet především jako podklad pro následnou podporu a pomoc, nikoli jako podklad pro represi.

Následující body by si zasloužily ještě detailnější diskuzi a promyšlení:

2. Zpracovat komplexní věcný návrh zákona o vzdělávání s cílem omezit zásahy správních orgánů do činnosti škol na nezbytné minimum, podpořit autonomii a odpovědnost škol a konkurenční prostředí v nabídce vzdělávání. Zajistit diskusi nad podobou zákona. Přípravě a prosazování nové školské legislativy předřadit dílčí novelizaci platných školských zákonů, která odstraní alespoň nejzávažnější problémy zrušením ustanovení například o:

• kapacitách a minimálních počtech žáků

• podmíněném rozhodování ředitele v případech, kdy lze po řediteli vyžadovat osobní odpovědnost za důsledky

• omezení podat v prvním kole přihlášku na více než jednu střední školu

• snížené výši finančních prostředků, poskytovaných ze státního rozpočtu na vzdělávání žáků škol soukromých.

Komentář: Autonomie škol by měla směřovat k nezávislosti i na současných zřizovatelích škol, tedy na obecním nebo krajském zastupitelstvu. Zřizovatelem školy by měla být Školská rada, tedy především zástupci rodičů a učitelů, případně dalších subjektů kvůli možnosti nezávislé kontroly. Stát by měl prostřednictvím výběrových řízení a finančních grantů podpořit různorodost škol v daném okresu, tedy například inovativní a alternativní školy, aby byl výběr pro rodiče pestřejší a konkurence větší. Přijímací zkoušky na střední školy v současné podobě je třeba co nejrychleji zrušit.

6. Zahájit proces přepracování kurikulárních dokumentů. Bude založen na veřejné soutěži vyhlášené podle kvalitního zadání a jasných kritérií pro posuzování návrhů. Výsledné dokumenty důkladně oponovat domácími i zahraničními odborníky a odbornou veřejností. Výběrem konečné verze pověřit expertní panel.

Komentář: Nové RVP by měly být rozhodně stručnější a obecnější. Současná podrobnost vlastně neumožňuje školám profilaci a navíc dělá problémy například alternativním školám waldorfského typu.

7. V zadání požadovat zejména, aby:

• cíle vzdělávání v Rámcových vzdělávacích programech (RVP) byly formulovány primárně prostřednictvím dovedností, které si má žák osvojit, principů, kterým má porozumět, a postojů, ke kterým má vzdělávání vést, a to univerzálních i specifických pro jednotlivé oblasti vzdělávání; výběr poznatků, s nimiž budou žáci při rozvíjení dovedností a utváření porozumění a postojů pracovat, ponechat na škole (ovšem požadovat, aby učitelé volili podle své profesní odbornosti významné učivo, na kterém si žáci dovednosti, principy a postoje budou osvojovat)

• v případě RVP pro střední vzdělávání byl vymezen společný všeobecně vzdělávací základ pro všechny obory středního vzdělávání (ukončené maturitní zkouškou) a ve všech odborných oborech byla oslabena úzce profesní složka ve prospěch všeobecného vzdělání (tj. důležitých obecných konceptů, dovedností a postojů).

Komentář: RVP pro střední vzdělávání musí být rozdělen do tří částí: a) společný základ pro všechny střední školy; b) společný základ pro všechny střední školy s maturitou; c) zhruba 50 % část určená k profilaci školy (procentuální míra by měla být předmětem diskuze).

Je třeba zrušit současné obory středního odborného školství. Profilace škol by pak probíhala na modulárním základě a pružně by reagovala na potřeby trhu. Všechny střední školy by se měly jmenovat „Střední škola“. Maturita by měla být umožněna všem absolventům středních škol. Případná učňovská zkouška by měla následovat až po ní jako alternativa k pokračování ve studiu na vyšší či vysoké škole.

9. Tolerovat používání školního vzdělávacího programu (ŠVP), který škola převezme odjinud (částečně nebo vcelku). V tom spatřujeme cestu, jak zabránit zbytečnému formalismu. Věříme, že škola, která nebude nucena k sepisování ve chvíli, kdy na to ještě není připravena, časem pocítí potřebu zdokonalovat převzatý program. Proces, který probíhá ve školách tvořících vlastní ŠVP, v ní nakonec proběhne také – jen bude postupný a bude probíhat pomaleji.

Komentář: To myslím platí již nyní…

10. Při inspekční kontrole ŠVP se omezit na požadavek, aby vedení školy vysvětlilo, proč volilo pro své žáky a jejich rodiče právě tuto podobu ŠVP a jakým směrem se v budoucnu hodlá ubírat při jeho zdokonalování. Pověřit ČŠI vytvořením kritérií, podle kterých budou vedení školy při obhajobě ŠVP hodnocena, a vyškolením pracovníků ČŠI k takovému hodnocení.

Komentář: Domnívám se ČŠI je třeba zrušit jako ve Finsku. Tato instituce nahání učitelům pouze strach a svazuje je. Nedokážu si představit, že by současní inspektoři mohli naplnit tento bod… Ušetřené finanční prostředky doplněné o prostředky z evropských fondů by se daly použít na předmětové metodiky a vybudování metodických center

11. Vysvětlovat široké i odborné veřejnosti záměry vzdělávací politiky i jejich důvody s vědomím, že žádná skutečná změna nemůže být uskutečněna bez její podpory. Zahájit veřejnou debatu o prioritách ve vzdělávání v současné české společnosti.

Komentář: Žádné změny, které nejdou zdola od učitelů, nemohou být úspěšné a budou pouze formální.

12. Při vzdělávání budoucích i praktikujících pedagogů klást důraz na podporu přístupů, které umožňují zohledňovat ve výuce individuální potřeby jednotlivých žáků. Tím cíleně oslabovat vzrůstající tendenci k předčasnému rozdělování dětí do výběrových a nevýběrových škol.

Komentář: Je třeba řešit současný stav, kdy absolventi pedagogických fakult do škol vůbec nenastupují, a pokud ano, nemohou naučené postupy ve školách uplatňovat. Uvedený program je třeba připravit pro současné učitele. Zcela základní problém je ovšem vzrůstající nekvalifikovanost učitelů, zejména na základních školách. To je hlavní priorita, kterou je třeba vyřešit!

13. Ukončit nekalou konkurenci státních firem v oblasti dalšího vzdělávání učitelů a servisních služeb školám. Trvale poskytovat školám dostatečné množství finančních prostředků na nákup vzdělávání a konzultačních služeb. Umožnit tak růst kvality nabízených služeb na principu nabídky a poptávky.

Komentář: „Nekalá“ konkurence je mnohem složitější. Jsou organizace, které zcela financuje stát a jejich školení jsou zdarma – NIDV. Dále organizace, které jsou částečně financovány z veřejných rozpočtů a jejich školení jsou dotována – krajská vzdělávací centra a střediska služeb školám. A nakonec organizace, které se musejí spolehnout zcela na prostředky určené k DVPP na školách nebo granty.

15. Odložit zavedení centrální složky maturitní zkoušky (společná část) a znovu přehodnotit celý záměr. O zkoušce uvažovat pouze v případě vytvoření společného všeobecně vzdělávacího základu pro všechny maturitní obory. Případnou zkoušku orientovat nikoli na vědomosti testovatelné úlohami s výběrem odpovědi, ale na produktivní dovednosti (například schopnost jasně, srozumitelně a strukturovaně se vyjádřit, argumentovat, ap.).

Komentář: Maturitní zkouška by měla být koncepčně reformována. Především její školní část by měla obsahovat obhajobu absolventské teoretické nebo praktické práce. U společné části maturity je třeba nejprve určit, co je jejím cílem, zda tento cíl může splnit a zda náklady odpovídají hodnotě vytčeného cíle…

16. Zastavit práce na přípravě centrálního testování v 5. a 9. ročníku povinného vzdělávání. Nepřímo kultivovat kvalitu přijímacích zkoušek požadavkem následného zveřejnění zkoušek spolu s kritérii pro posuzování žákovských výkonů a ohodnocenými žákovskými pracemi (při zachování anonymity žáků).

Komentář: Přijímací zkoušky v současné podobě je nutné zcela zrušit, nikoliv je „kultivovat“.

17. Poskytnout úředníkům MŠMT kvalitní vzdělání v oblasti hodnocení výsledků vzdělávání a práce školy a vytvořit podmínky pro vzdělávání regionálních úředníků, pedagogických pracovníků a budoucích učitelů v této oblasti.

Komentář: Považuji snahy vzdělávat úředníky MŠMT za marné…

18. Postupně omezovat činnost ČŠI tak, aby sloužila primárně k šetření stížností veřejnosti. Těžiště hodnocení práce školy postupně plně svěřit zřizovatelům a ředitelům škol.

Komentář: Opravdu potřebujeme ČŠI? K čemu? Proč ji nepotřebují Finové?

Závěrem

Doufám, že nabídku k zapojení do diskuze využijí i další učitelé. Otázkou ovšem zůstává, zda po proběhlé diskuzi nezůstane výsledný materiál ležet navždy zavřený v šuplících zlatých stolů českých politiků. Zdá se mi, že poslanci téměř vždy vyberou to nejhorší možné řešení ze všech možných i nemožných…

Zdroj:

ISEA: Na cestě ke znalostní společnosti, část druhá, Jak dál…?: www.isea-cz.org

Radek Sárközi