Kvalita školy je v poslední době v oblasti vzdělávání velice často diskutovaným pojmem, zejména pak se zamýšlenou realizací kurikulárních materiálů. V tomto případě musíme rozvíjet koncept kvality poskytovaného vzdělávání a s tím související koncept autoevaluace, a tak pomoci odpovědět na otázku, jaká je úroveň sledované školy.
Příspěvek převzat z metodického portálu www.rvp.cz provozovaného Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
"Zákazník" (žák) obdrží vzdělávací služby, které více či méně odpovídají jeho očekávání. Tento přístup vyžaduje, aby škola neustále sledovala své vlastní způsoby dosahování stanovených cílů a usilovala o co nejlepší naplnění očekávání a potřeb svých žáků. Škola reflektuje požadavky a očekávání svých žáků, usiluje o zlepšení výsledků studentů. Očekávání "zákazníků" se často odlišují od požadavků poskytovatelů vzdělávací služby. Pokud spolupracují, definují požadavky, které naplňují jejich očekávání, pak dochází k zlepšování dosahovaných výsledků; ne všichni "zákazníci" mohou být uspokojeni, ale signifikantnímu počtu "zákazníků" by požadavky měly odpovídat jak v potřebách, tak i v očekáváních.
Autoevaluace ve škole je systematickým sbíráním, tříděním, vyhodnocováním a ohodnocování dat podle určitých kritérií za účelem dalšího rozhodování. Autoevaluace by měla být:
- systematická, tzn. že by měla vymezit explicitně sledovanou oblast;
- provedena v metodicky správných krocích;
- prováděna pravidelně;
- řízena podle předem stanovených a přijatelných kritérií;
- základem rozhodnutí pro další plánování a jednání.
Škola si vymezí oblasti, které v daném období bude hodnotit (minimálně ty, které jsou dány vyhláškou 15/2005, viz dále). Jsou to zpravidla ty oblasti, které jsou důležité pro další rozvoj školy. Souvisí obvykle s posláním a cíli školy. Škola tak demonstruje, že kvalita poskytovaného vzdělávání je pro ni důležitá a že pravidelně vyhodnocuje, jak stanovených cílů bylo dosaženo.
Ukazatele kvality (indikátory, kritéria) školy mohou volit samy, mohou být však také vytyčeny školskými úřady či jinými institucemi. Tato kritéria mohou být jak kvalitativní, tak i kvantitativní. Autoevaluační nástroje si škola rovněž volí sama. Měly by ovšem odpovídat hodnoceným položkám a vymezeným ukazatelům. Musí zajišťovat, že zjišťovaná data jsou dostatečně validní. Autoevaluační zpráva by měla být objektivní, postihovat zjištěné klady a nedostatky. Je základem příštího plánování a dalšího rozvoje školy. Škola se může rozvíjet jen tehdy, pozná-li své nedostatky a dokáže je včas napravit. Stejně tak další rozvoj školy je spojen s přednostmi školy, které dovede dále rozvíjet. Školu nemůže jako instituci rozvíjet žádná jiná instituce (školské orgány), ale škola sama musí mít eminentní zájem na dalším zvyšování své kvality.
Danuše Nezvalová
0 komentářů:
Okomentovat