Aleš Drtil: O kvalitě vyučujících a žáků v informačním věku, aneb proč už tak bohatý strýček z Ameriky musí být nevyhnutelně ještě bohatší na úkor vědomostí našeho žactva a peněženek.

Na středních školách (nyní již i na základních) je již řadu let zaveden povinný předmět IVT - informační a výpočetní technika. Tomuto předmětu očividně chybí koncepce, neboť školské orgány v tomto státě nejsou fundované cosi takového konzistentně vytvořit. Proto jim add hoc přichází vhod monopolní komerčně naladěná lobby, aby jim vytáhla trn z paty. Z vlastní zkušenosti popíši situaci v jednom segmentu celé věci, v níž se obvykle nachází učitelé předmětu, jejich žáci a vlastně i obecné povědomí široké veřejnosti ve vztahu k otázce software a jeho (zne)užívání.

Zkušenosti, které jsem nabyl, jsou ryze praktické a z první ruky, neboť dva z mých synů dosud dlí na různých pražských víceletých gymnasiích. Úroveň „zasvěcení“ běžného učitelského sboru do výpočetní techniky se bez uzardění, až na světlé výjímky, dá nazvat negramotností. Z tohoto důvodu je výuka s ulehčením svěřována MŠMT akreditovaným specialistům, kteří z učitelského sboru snímají tíhu odpovědnosti a zejména strach z „neznámého nového“.

Neochota učit se potřebné nové věci v této oblasti je u naprosté většiny kantorů paradoxní záležitostí, u některých hraničí až s fóbií. Mnohdy se však není co divit. A tak specialisté na předmět IVT si jsou vědomi svého „poslání“ a postavení, požívajícího jisté úcty a obdivu zbytku kolegů ve sboru, přestože, jak si ukážeme dále, nejsou ve většině nikým jiným než jednookými králi mezi slepými. Mnohý čtenář může nyní ihned namítnout, že se zde učitelům páchá křivda. Uvidíme.

MŠMT a školské orgány (např. VÚP) zde nesporně sehrávají svoji klíčovou roli. Osnovy akreditačních a rekvalifikačních kursů zavedených ministerstvem nelze nazvat jinak, než tendenční a v podstatě protěžující silovou monokulturu jedné firmy – ano – Microsoftu. Pojďme dále, abychom viděli do věci lépe.

Žáci jsou ve škole vyučováni informatické „abecedě pro život“ - ovládání textového editoru Word, tabulkového procesoru Excel, zvládnutí nástroje na tvorbu prezentací Powerpoint a použití databázového nástroje Access. K výuce programování se „pro změnu“ používá komerční Dephi. Školám jsou štědře nadělovány licence k instalacím software (včetně operačního systému MS Windows) z programu SELECT (zhruba desetina ceny v porovnání s komerční cenou produktů).

Ukážeme si, že tyto monopolní výukové pomůcky resp. výukový materiál poskytnutý za „velkorysých“ podmínek firmou Microsoft, jsou ve svém důsledku trojským koněm, který vede až na prvním místě k zisku a dalšímu upevnění vlivu firmy za podpory rádoby etického prvku – „nekrást, co ti nepatří“.

Ostatní školní nezbytné konvenční učební pomůcky (knižní a jiné publikace), přestože nejsou poskytovány s desetinovými slevami, z principu musí umožnit vzdělávání i mimo školu – musí posloužit mj. k individuální domácí přípravě žáků na studium.

Zásadními otázkami jsou:

1. Jak se má doma student připravovat na hodiny předmětu, na nějž učební pomůcky zůstávají pouze ve škole (software)?

2. Má škola právo od žáků vyžadovat výstup domácích úkolů prostřednictvím produktů jedné monopolní firmy?

Odpovědi jsou:

1. Jak umí - studentova věc.

2. Ano, právo má – Microsoft přece „přispěl“ na výuku v tíživé finanční situaci školství – štědrost dojímá nejednoho až k slzám.

Konkrétně v praxi - domácí příprava žáků spočívá v samostudiu a přípravě do školy na nelegálně okopírovaném = ukradeném software. Běžná rodina na výuku tohoto jediného předmětu přece nebude vyhazovat dalších cca 15 000Kč, aby školní dítko prospělo.

Přestože počítačové produkty Microsoftu nabízí téměř „drogovou závislost“ na přitažlivě jednoduchém uživatelské rozhraní s uživatelem, jsou z ostatních hledisek veskrze nekvalitní. Denně to dokazuje potřeba mít k dispozici další životně důležitý software na odvšivení asi 300 000 verzí a modifikací počítačových virů. K tomu dále přistupuje potřeba software na likvidaci škodné z oblasti spyware – tedy požadavek na další komerčně licencovaný software.

Za takových podmínek není příliš velká naděje na masové tržby z MS produktů. Proto „Milý Strýček“ přispěchal s velmi výhodnou nabídkou – (časově omezená) možnost nákupu školních a učitelských licencí za zhruba srovnatelnou cenu – program licencování SELECT, coby legalizace software jak ve školách tak v domácnostech. Avšak zvyk je železná košile. Většina dál bude krást, někteří možná „zlegalizují“ a výjimky úplně odmítnou. Nicméně žactvo se tak od školních škamen vychovává k legální zlodějně, nad kterou se pokrytecky zavírají oči – „dělá to přece každý“.

Za účelem získání lepších známek z předmětu v případě lenosti se učit nebo nemožnosti disponovat produkty Microsoftu doma – a tedy naučit se na hodiny, dokází ke kopírování hotových písemých prací od spolužáka ostatními přímo pod rukama vyučujícího - žactvo se ve škole učí podvádět.

Pro naprostou většinu z nich neexistuje jiná = alternativní svobodná možnost; učit se ve škole na funkčně obdobných produktech k Microsoftu až na zanedbatelné výjimky je v podstatě nežádoucí jev. Kdyby totiž vyučující předmětu IVT pro zmírnění nebo dokonce nápravu tohoto stavu navrhli a používali pro výuku alternativní svobodný software např. pod licencí GNU GPL (Linux – operační systém, Open Office – kancelářské nástroje, Python pro výuku programování, a další) s možností legálních instalací jak ve škole, stejně tak jako u žáků v domácnostech, prohřešili by se proti svému zaměstnavateli a proti Microsoftu zároveň. Nehledě k tomu, že od ministerstva pochopitelně nemají zásadní informace o tom, že alternativní software (a za jakých podmínek jeho použití) vůbec existuje. Profesionální znalost a prosazení něčeho alternativního za této situace tedy opravdu není pro „kardiaky“, lhostejno kde.

A tak se softwaroví piráti v běžné praxi „utěšeně“ rekrutují z uhrovitých teenagerů nejen po ukončení jejich studií, ve škole se s požehnáním ministerstva naučivších krást a podvádět. Ovoce jejich kýžených studijních zkušeností s produkty Microsoftu je zúročeno v momentu vstupu do praxe, kdy je živobytí subjektů zákonitě postaveno na komerční bázi. Zásadní roli zde rovněž sehrává psychologická závislost na „kompatibilitě s majoritou“ - vědomí "rizika" zavlečení jiného software, než je ten od Microsoftu.

Obecně sympatická rčení kriminalistů, že je vždy účinnější příčinně předcházet kriminalitě vhodnou prevencí a výchovou (ve školách?), než v důsledku trestat kriminální živly, zní tak u vědomí štědrého SELECTivního „mecenášství“ Microsoftu přes převodové soukolí ministerstva školství obzvlášť pikantně.

Microsoft se cílevědomě snaží na vstupu, kdežto BSA pro Microsoft sklízí ovoce na výstupu. Prodloužená ruka Microsoftu – BSA, snad jediná morálním kreditem rádoby zahalená instituce ve státě, hrdinsky štvoucí na softwarové piráty, musí být navýsost potěšena, neboť za takovýchto podmínek cílevědomě v systému nastavených, mají obé byznys zajištěn analogicky, jako hrobníci s nebožtíky.

Je vůbec s podivem, proč se kriminálka po dosavadních zkušenostech s projektem INDOŠ na ministerstvu nevěnuje „prevenci“ v tomto alarmujícím, letitém případě!

Aleš Drtil