Otřepaný reklamní slogan má svůj prazáklad už v J. A. Komenském. Už on vyslovil zásadu, že nejlepší přípravou dítěte na život je hra. A povýšil ji na metodu, kterou by měl učitel preferovat při vyučování ve škole. Jak se jeho myšlenka změnila staletími, která od jejího vyslovení uběhla? Je pravda, že i dnes se nejen škola, ale i rodina, zájmové útvary, snaží motivovat činnost dětí hrou. Mají naše dětí ke hře dostatek příležitostí? Jsou jim k dispozici partneři, kteří si s nimi „hrají“?
Platí Komenský i dnes?
Zdá se, že odpověď je jednoznačná. Příležitostí ke hře mají dnešní děti víc než jejich předchůdci v kterékoliv historickém období. Vedle klasických her, přibyly hry mechanické, elektronické, virtuální. Proč tedy dnešní děti tolik „zlobí“ a proč je hra dostatečně nevychovává? Komenského výrok v moderní době počítačů neplatí?
Hra potřebuje spolupráci
Problém vidím v tom, že hra, jako forma činnosti dítěte, sama o sobě k dobré výchově nestačí. Hrát si je víc než co jiného činnost a komunikace s okolím, s blízkými a věci znalými lidmi. V rodině s rodiči a sourozenci, ve škole s učiteli a spolužáky, v zájmové činnosti s vedoucím kroužku či oddílu a dalšími dětmi provozující společný zájem. Domnívám se, že námětů a příležitostí ke hře je dnes opravdu dost. Dokonce si myslím, že až příliš. Co ale současným dětem při hraní chybí, to je právě kontakt a spolupráce. S okolím, které je ochotno si s nimi hrát a podílet se na všem, co je s hrou či zájmem spojeno. Podívejme se na tento problém podrobněji.
Rodina
Rodina se proměnila a v původní podobě dnes téměř neexistuje. Rodiče, pokud je oba dítě vůbec má, se ráno rozchází za prací a děti za vzděláváním do školy. Scházejí se až večer (někde až o víkendu), unavení. Sice plni dojmů a zážitků, které při vzájemném sdělování ostatní členové rodiny jen stěží chápou.
Na vzájemnou komunikaci mezi rodiči a dětmi, ale i sourozenci, nezbývá čas, ale ani síla. O víkendech a ve dnech volna je tolik odložených úkolů, že ztrácet čas hraním s dětmi připadá rodičům málo produktivní.
Škola
Škola je dnes vším možným, jen ne místem ke hraní. Přes všechny snahy a reformy, je škole víc než Komenského „dílnou lidskosti“, místem nejrůznějších střetů. Žáků s učitelem, žáků mezi sebou navzájem, nebo rodičů s učiteli. Narůstající objem informací, promítající se do objemu vyučovaného objemu vědomostí, vede učitele k předem ztracenému boji s časem. Má před sebou téměř nemožný úkol: učivo včas probrat a zajistit, aby ho co nejvíce žáků pochopilo a naučilo. To všechno s vědomím, že na konci školní docházky čeká žáky i učitele nelítostný metr (přijímací zkoušky, maturita, státnice…), který prověří stav vědomostí žáka. Ale zároveň i schopnosti učitele, který žáka ke zkoušce připravoval. Je v takovém stresu prostor pro hru? Přesto jsou učitelé, kteří to dokáží. Ale většina z nich po několika létech s takovým způsobem učení končí, právě z důvodu té konečné rigorózní zkoušky, kterou nelze pominout ani obejít. Buďto ho odvolají nespokojení rodiče, nebo nevydrží tlak kolegů, kteří tvrdí, že to jinak než „drilem“ nejede.
Zájmová činnost
Zájmová činnost se jeví jako záchrana pro děti a jejich poslední možnost ke hraní. Různé zájmové činnosti, kroužky a oddíly jsou možnou alternativou k nezájmu rodiny a k přísné škol. Je tomu ale tak v naší současné realitě života? Je přece známým pravidlem, že sportovní kluby mají zájem jenom o talenty. Umělecké školy si za výuku nechají pořádně zaplatit. A různé domy dětí a mládežnické kluby živoří na okraji zájmu obcí a měst, s minimální finanční a personální podporou krajů a žádnou podporou státu. Místo toho stát vkládá miliony do léčení psychicky a sociálně narušených dětí. Daleko efektivněji se narůstající delikvence dětí a problémy s kriminalitou mládeže řeší tam, kde jdou prostředky na podporu volno časových aktivit těchto věkových kategorií. Kde si školy mohou dovolit rozšířit okruh zájmových činností, zajištěný materiálně i personálně skutečnými odborníky a pedagogicky vzdělanými pracovníky. To je ten správný prostor k hrám, které jsou tou nejlepší přípravou pro život.
Příklady existují kolem nás
Zatím jde jen o jednotlivé příklady. Ale právě na nich je možné ukázat, jak jsou efektivní. Lze na nich doložit, že Komenského: ŠKOLA HROU stále působí. Uvedu některé příklady ze svého blízkého okolí.
Přírodovědné praktikum na ZŠ v Jičíně, které vede na 4. ZŠ pan učitel František Kynčl, vychovalo za roky svého působení mnoha mladých lidí s ekologickým myšlením, zájmem o přírodu. Jejich činnost přináší užitek městu i škole. Z jejich poznatků čerpají místní regionální noviny při meteorologických prognózách, používají je kronikáři do svých ročních zápisů. Žáci zapojení do celosvětových pozorování komunikují po internetu s vědeckými institucemi. Hrají si a současně konají užitečnou činnost pro druhé, ale hlavně pro sebe. Není třeba chodit daleko. I na naší škole jsou zajímavé příklady.
Aktivní skupina dívek - mažoretek, vedených jednou za maminek, nacvičuje programy, kterými přinášejí radost a potěšení divákům na nejrůznějších setkáních a slavnostech v Širokém okolí. Děvčata od 6 do 14 let nejenže užitečně tráví volný čas při nácviku, ale zároveň se učí vystupování a slušnému chování. Při zájezdech poznávají nové kraje a zajímavé lidi.
Nebo zájmový kroužek paličkování, který po mnoho let učí dívky trpělivosti, přesnosti, kráse a vztahu k umění. Je pro ně zajímavou hrou i zábavou. Také psaní na klávesnici počítače, které na škole několik let žákům jako nadstandard nabízíme, je vhodnou hrou, která kupodivu láká žáky všech zájmů i zaměření. Ráno přicházejí do školy dobrovolně hodinu před vyučováním a zůstávají do pozdních odpoledních hodin, aby se nejen cvičili v užitečné činnosti, ale přitom si zahráli s ostatními spolužáky, nejen z vlastní školy, ale žáky z celé r publiky i řady evropských zemí. Mají k dispozici speciální hry, které je v jejich zájmu podporují a posilují.
I když je takových příkladů stále málo a v nabídce se zdaleka nedostává na všechny zájemce, Komenský by při pohledu na takovou činnost školy, kroužku nebo oddílu určitě pochvalně kýval hlavou…
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat