V souladu s ustanovením § 65 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se na žáky středních škol při praktickém vyučování mimo jiné vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují bezpečnost a ochranu zdraví při práci, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Ustanovení § 96 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. obdobně stanovuje použitelnost uvedených předpisů na uskutečňování praktické přípravy studentů vyšších odborných škol. Dále bude pro zjednodušení výslovně pojednáno pouze o praktickém vyučování žáků střední školy, závěry vyplývající z tohoto stanoviska však lze vztáhnout i na praktickou přípravu studentů vyšších odborných škol, a to v mezích pravidel poskytování vyššího odborného vzdělávání.
Pravidla výkladu ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jsou-li používána na základě § 65 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb.
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je v zákoníku práce upravena v části druhé v páté hlavě (§ 132 až 137). Citovaná ustanovení upravují zásadně jen obsah pracovněprávních vztahů. Protože žák při praktickém vyučování není vůči osobě, u níž praktické vyučování koná, v pracovněprávním vztahu, bylo nezbytné stanovit použitelnost § 132 až 137 zákoníku práce pro praktické vyučování výslovně v § 65 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb.
Při aplikaci § 132 až 137 zákoníku práce v souladu s § 65 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. je proto nutné práva a povinnosti zaměstnavatele vztáhnout obdobně na osobu, u níž (na jejímž pracovišti) se praktické vyučování v souladu s § 65 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. uskutečňuje (právnická osoba vykonávající činnost školy, střediska praktického vyučování nebo školního hospodářství, popřípadě fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřela s právnickou osobou vykonávající činnost školy smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání).
Žák, který koná praktické vyučování, má v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva a povinnosti obdobná jako zaměstnanec. Činnost žáka při praktickém vyučování má pro účely použití § 132 až 137 zákoníku práce povahu práce.
Podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a ochranných oděvů a obuvi
Podle § 132 odst. 1 zákoníku práce je osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňuje, povinna zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáků při praktickém vyučování s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu praktického vyučování. Konkrétní obsah této povinnosti upravuje mimo jiné § 133a zákoníku práce týkající se poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen „ochranný prostředek“), pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (dále jen „mycí prostředek“) a ochranných nápojů.
Osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňuje, je povinna poskytnout žákům v souladu s § 133a odst. 1 zákoníku práce ochranné prostředky chránící žáky před riziky, která nelze odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v organizaci práce. Povinnost poskytnout žákům ochranné prostředky je tedy podmíněna faktickou objektivní nemožností odstranit nebo dostatečně omezit daná rizika. Pokud osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňuje, neodstraní nebo dostatečně neomezí rizika, ačkoliv je to objektivně možné, není sice povinna poskytnout žákům ochranné prostředky odpovídající těmto rizikům, avšak ponese právní následky nedodržení povinnosti uložené jí v § 132a odst. 2 zákoníku práce.
Ochranné prostředky podle § 133a odst. 1 zákoníku práce musí chránit žáky před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí jim bránit při výkonu praktického vyučování a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem – nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky.
Mezi ochranné prostředky patří také pracovní oděv a obuv, pokud jsou poskytovány v souladu s § 133a odst. 2 zákoníku práce. Rozdíl oproti ostatním ochranným prostředkům spočívá v tom, že pracovní oděv a obuv nejsou určeny k ochraně žáků před riziky možného ohrožení života a zdraví. V souladu s § 133a odst. 2 poskytuje žákům pracovní oděv a obuv osoba, u níž se uskutečňuje praktické vyučování, pokud se praktické vyučování uskutečňuje v prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při vykonávání praktického vyučování mimořádnému opotřebení či znečištění.
Osoba, u níž se uskutečňuje praktické vyučování, musí v souladu s § 133a odst. 4 zákoníku práce udržovat ochranné prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání.
Bližší podmínky a rozsah poskytování ochranných prostředků a pracovních oděvů a obuvi se stanovuje v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. V příloze č. 2 nařízení vlády č. 495/2001 se stanovuje (neuzavřený) výčet ochranných prostředků včetně pracovních oděvů a obuvi. V příloze č. 3 je stanoven (rovněž neuzavřený) výčet prací a činností, které vyžadují poskytování ochranných prostředků.
Podmínky poskytování mycích prostředků a ochranných nápojů
Mycí prostředky poskytuje osoba, u níž se uskutečňuje praktické vyučování, na základě zhodnocení rozsahu znečištění žáků při výkonu praktického vyučování nebo jejich ohrožení dráždivými látkami, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem – přílohou č. 4 k nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami se za podmínek a v rozsahu stanovených zvláštním právním předpisem poskytují také ochranné nápoje. Rozsah a podmínky poskytování ochranných nápojů nejsou v současnosti zvláštním právním předpisem stanoveny, tím však není dotčena povinnost je poskytovat.
Způsob poskytování ochranných prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích prostředků a ochranných nápojů
Podle ustanovení § 133a odst. 5 zákoníku práce je osoba, u níž se uskutečňuje praktické vyučování, povinna poskytovat žákům ochranné prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí prostředky a ochranné nápoje bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Pravidla pro hodnocení rizik jsou rovněž stanovena v nařízení vlády č. 495/2001 Sb. (příloha č. 1).
K plněním podle § 133a odst. 5 zákoníku práce je povinna výhradně osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňuje. Zákon nedovoluje, aby osoba, u níž se uskutečňuje praktické vyučování, nebo právnická osoba vykonávající činnost školy uložila žákům opatřit si ochranné prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí prostředky nebo ochranné nápoje na vlastní náklady.
Pravidla stanovená v § 133a zákoníku práce jsou kogentní – tzn. nelze se od nich smluvně odchýlit, a proto se odlišná úprava nepřipouští ani v případné smlouvě o obsahu a rozsahu praktického vyučování a o podmínkách pro jeho konání podle § 65 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.
Právní předpisy ovšem nezakazují, aby právnická osoba vykonávající činnost školy uhradila osobě, u níž se praktické vyučování uskutečňuje, náklady související s plněním povinnosti podle § 133a zákoníku práce. Taková úhrada může být dohodnuta ve smlouvě podle § 65 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.
Za plnění poskytnutá žákům podle § 133a odst. 5 zákoníku práce nelze po žácích požadovat úhradu.
Dále se v § 133a odst. 5 druhá věta zákoníku práce výslovně zakazuje nahrazovat poskytování ochranných pracovních prostředků žákům finančním plněním (v případě ochranných nápojů a mycích prostředků to zakázáno není).
Možnosti použití finančních prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle § 160 až 162 zákona č. 561/2004 Sb.
Na plnění poskytovaná žákům při praktickém vyučování v souladu s § 133a zákoníku práce lze použít finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu na činnost škol a školských zařízení podle § 160 až 162 zákona č. 561/2004 Sb., jen umožňuje-li to jejich účelové určení. Základní podmínkou použití těchto finančních prostředků je, že se praktické vyučování uskutečňuje ve škole nebo školském zařízení. Zda právnická osoba vykonávající činnost dané školy nebo školského zařízení bude oprávněna použít finanční prostředky poskytnuté jí na činnost školy nebo školského zařízení ze státního rozpočtu, závisí na druhu zřizovatele právnické osoby:
1. Právnické osoby zřizované státem nebo registrovanou církví a náboženskou společností, jíž bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, jsou oprávněny finanční prostředky podle § 160 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona č. 561/2004 Sb. použít, neboť jsou jim poskytnuty také na „další nezbytné neinvestiční výdaje spojené s provozem škol a školských zařízení“.
2. Právnické osoby zřizované kraji, obcemi a svazky obcí nemohou použít finanční prostředky poskytované podle § 160 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 561/2004 Sb. Náklady na plnění podle § 133a zákoníku práce poskytovaná žákům nelze zařadit pod účelové určení finančních prostředků uvedené v § 160 odst. 1 písm. c) a d), a to ani pod „ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů“. Žák totiž, jak již bylo výše uvedeno, není při praktickém vyučování vůči právnické osobě vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, v pracovněprávním vztahu.
3. Právnické osoby, které jsou příjemci dotací poskytovaných podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, mohou tyto dotace použít. V souladu s § 1 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb. jsou dotace na činnost „soukromých“ škol a školských zařízení poskytovány k financování neinvestičních výdajů souvisejících se vzděláváním a školskými službami a s běžným provozem školy a školského zařízení.
K právní úpravě, jež bude účinná od 1. ledna 2007
Od 1. ledna 2007 bude účinný nový zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který v plném rozsahu nahradí stávající zákoník práce. Právní úprava poskytování ochranných prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích prostředků a ochranných nápojů však v novém zákoníku práce nedozná zásadních změn.
Ustanovení § 104 nového zákoníku práce je až na drobné odlišnosti totožné s § 133a stávajícího zákoníku práce. V § 104 odst. 2 se zpřesňuje účel poskytování pracovních oděvů a obuvi – osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňuje, je povinna je poskytovat žákům také v prostředí, kde oděv nebo obuv plní ochrannou funkci.
Rovněž podmínky pro poskytování mycích prostředků se zpřesňují. Předpokladem pro poskytování mycích prostředků již nebude „zhodnocení rozsahu znečištění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení dráždícími látkami“, ale „rozsah znečištění kůže nebo oděvu“.
Ustanovení § 104 také nadále předpokládá úpravu bližších podmínek poskytování ochranných prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích prostředků a ochranných nápojů nařízením vlády. Do doby vydání nového nařízení vlády podle § 104 odst. 6 se v souladu s přechodným ustanovením § 394 odst. 1 písm. a) nového zákoníku práce postupuje podle dosavadního nařízení vlády č. 495/2001 Sb.
MŠMT
0 komentářů:
Okomentovat