Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy odpovídá na časté dotazy týkající se způsobu úhrady nákladů souvisejících s výukou a výcvikem k získání řidičského oprávnění (dále jen „výuka a výcvik“) v případech, kdy se jedná o součást středního vzdělávání. Základní pravidla zajištění a financování výuky a výcviku včetně pravidel případného použití finančních prostředků poskytovaných právnickým osobám vykonávajícím činnost středních škol ze státního rozpočtu shrnuje následující výklad:
Výuka a výcvik v učebních dokumentech středních škol
Předem je vhodné rozlišit následující případy:
1. Podle učebních dokumentů má škola zajišťovat pouze výuku a výcvik. Příprava k získání řidičského oprávnění se uskutečňuje ve vyučovacích předmětech, jejichž učební osnova je dána obsahem a rozsahem výuky a výcviku podle
- zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a
- vyhlášky č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb.
2. Součástí vzdělávacího programu daného oboru vzdělání je nejen výuka a výcvik, ale i získání řidičského oprávnění.
Zajištění a financování výuky a výcviku
V souladu s § 13 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. může výuku a výcvik provádět výlučně provozovatel autoškoly. Provozovat autoškolu může fyzická nebo právnická osoba na základě živnostenského oprávnění a registrace k provozování autoškoly. Provozování autoškoly je vázanou živností, jejíž obsahovou náplň stanovuje nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů, v příloze č. 2 ve skupině 214. Provozování autoškoly je tedy činností odlišnou od činnosti střední školy upravené zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 21 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. mohou jednotlivé předměty (ve smyslu § 20 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb.), s výjimkou předmětu zdravotnické přípravy, vyučovat osoby, které jsou držiteli profesního osvědčení. O vydání profesního osvědčení rozhoduje krajský úřad. Výcvik mohou provádět osoby, které splňují podmínky stanovené v § 21 odst. 3 zákona č. 247/2000 Sb. K vyučování zdravotnické přípravy a provádění praktického výcviku první pomoci jsou oprávněny osoby uvedené v § 22 zákona č. 247/2000 Sb.
Pokud se ovšem výuka a výcvik stanovují v učebních dokumentech daného oboru vzdělání jako součást vzdělávání, znamená to, že jsou současně činností školy a řídí se také zákonem č. 561/2004 Sb. Zajistit pro žáky výuku a výcvik je potom povinností právnické osoby vykonávající činnost školy. I v případě výuky a výcviku zajišťovaného právnickou osobou vykonávající činnost školy v rámci středního vzdělávání však platí, že se musí uskutečňovat v autoškole, a musí být proto poskytovány na základě živnostenského oprávnění a registrace podle zákona č. 247/2000 Sb.
Výuka a výcvik uskutečňované současně v autoškole a v činnosti střední školy musejí být v souladu se zákonem č. 247/2000 Sb. a zákonem č. 561/2004 Sb. také z hlediska personálního zajištění. Výuka a výcvik musejí být poskytovány osobami, jež splňují podmínky podle §
Konkrétní způsob zajištění výuky a výcviku záleží na tom, kdo je držitelem oprávnění k provozování příslušné autoškoly. V úvahu přicházejí následující možnosti:
1. Držitelem oprávnění k provozování autoškoly je přímo právnická osoba vykonávající činnost střední školy – právnická osoba provozuje autoškolu vedle činnosti střední školy jako samostatný předmět činnosti nebo jako samostatný předmět podnikání.
V tomto případě bude právnická osoba vykonávající činnost školy zajišťovat i poskytovat výuku a výcvik v autoškole v rámci své vnitřní organizace. V souvislosti s poskytováním výuky a výcviku budou právnické osobě vykonávající činnost školy vznikat zejména tyto náklady:
a) náklady na plat nebo mzdu pedagogického pracovníka školy, který je v souladu s § 7 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb. přítomen u poskytování výuky a výcviku,
b) náklady na mzdy nebo platy učitelů výuky a výcviku, náklady na učební pomůcky, na pohonné hmoty apod. v rozsahu, v němž jsou prokazatelně vynaloženy na poskytování výuky a výcviku jako součásti vzdělávání žákům příslušné střední školy.
(Zde však není vyloučeno, aby učitel autoškoly byl také pedagogickým pracovníkem příslušné školy.)
Jedná se o náklady, jež vznikly v činnosti školy. Hradit je z finančních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu lze v rozsahu účelového určení těchto prostředků stanoveného právními předpisy:
- Z finančních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na činnost škol zřizovaných kraji, obcemi a svazky obcí lze podle § 160 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 561/2004 Sb. hradit náklady na platy, související zákonné odvody a další náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů.
- Právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, mohou z finančních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu hradit v souladu s § 160 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 561/2004 Sb. i další nezbytné neinvestiční náklady.
- Z finančních prostředků poskytnutých podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, na činnost tzv. soukromých škol lze hradit náklady na mzdy a související zákonné odvody, ale i další neinvestiční výdaje související s výchovou a vzděláváním a s běžným provozem školy.
Jedná-li se o školu, v níž se v souladu s § 123 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. nesmí poskytovat vzdělávání za úplatu, nelze požadovat po žácích úplatu za poskytování výuky a výcviku. V opačném případě by se jednalo o porušení práva na bezúplatné střední vzdělávání zaručeného v čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 561/2004 Sb. K porušení práva na bezúplatné vzdělávání však zpravidla nedojde, bude-li právnická osoba vykonávající činnost školy požadovat, aby si žáci na vlastní náklady pořídili školní potřeby, učebnice a učební texty. V souladu s § 27 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. je totiž právnická osoba vykonávající činnost střední školy povinna poskytovat bezplatně učebnice a učební texty pouze žákům plnícím povinnou školní docházku a žákům se zdravotním postižením. Tato povinnost se navíc týká pouze učebnic a učebních textů, jimž byla udělena schvalovací doložka podle § 27 odst. 1. (Srov. také nález Ústavního soudu vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 165/1995 Sb.)
2. Držitelem oprávnění k provozování autoškoly je jiná právnická osoba nebo fyzická osoba.
I v tomto případě jsou výuka a výcvik součástí středního vzdělávání, a tedy činností školy. Nic na tom nemění skutečnost, že právnická osoba vykonávající činnost školy může v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb. ovlivňovat poskytování výuky a výcviku pouze v omezené míře. Právnická osoba vykonávající činnost školy sama výuku a výcvik neposkytuje, ale zajišťuje pro žáky poskytování výuky a výcviku třetí osobou - provozovatelem autoškoly.
Za tímto účelem uzavírá s provozovatelem autoškoly smlouvu o poskytování výuky a výcviku pro žáky střední školy. Je-li výuka a výcvik součástí praktického vyučování, bude se jednat o smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání podle § 65 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.
Zároveň musí právnická osoba vykonávající činnost školy zajistit dohled pedagogického pracovníka školy při výuce a výcviku.
V souvislosti se zajištěním výuky a výcviku budou právnické osobě vykonávající činnost školy vznikat zejména následující náklady:
a) náklady na plat nebo mzdu pedagogického pracovníka školy, který je v souladu s § 7 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb. přítomen u poskytování výuky a výcviku,
b) náklady vyplývající ze smlouvy o zajištění výuky a výcviku, resp. smlouvy podle § 65 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. uzavřené s provozovatelem autoškoly.
Rozsah nákladů, jež mohou nést žáci, je stejný jako v předchozím případě. Jedná-li se o školy zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, je vzhledem k právu na bezúplatné střední vzdělávání zaručenému Listinou a zákonem č. 561/2004 Sb. omezen ve smyslu § 27 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. a výše citovaného nálezu Ústavního soudu č. 165/1995 Sb.
Náklady na plat nebo mzdu pedagogického pracovníka školy ponese vždy právnická osoba vykonávající činnost školy. (Právnické osoby, jež mohou poskytovat vzdělávání za úplatu, však mohou tyto náklady ve výši úplaty zohlednit.) Na jejich úhradu je právnická osoba oprávněna použít finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu podle § 160 až 162 zákona č. 561/2004 Sb., popřípadě podle zákona č. 306/1999 Sb.
Pro žáky škol zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí zajišťuje výuku a výcvik právnická osoba vykonávající činnost školy na své náklady. V případě škol, v nichž lze podle čl. 33 odst. 3 Listiny a § 123 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. poskytovat střední vzdělávání za úplatu, bude způsob úhrady výuky a výcviku záležet na obsahu smluvního vztahu mezi právnickou osobou vykonávající činnost školy a žákem.
Náklady vyplývající ze smlouvy s provozovatelem autoškoly je právnická osoba vykonávající činnost školy oprávněna hradit z finančních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, pokud to dovoluje jejich účelové určení stanovené v § 160 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., popřípadě v § 1 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb.:
- Účelové určení prostředků poskytovaných podle § 160 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 561/2004 Sb. na činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi obecně zahrnuje také nezbytné neinvestiční výdaje spojené s provozem školy. Úhrada nezbytných nákladů vyplývajících ze smlouvy s provozovatelem autoškoly je proto v souladu s účelovým určením finančních prostředků podle § 160 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 561/2004 Sb.
- Na činnost škol zřizovaných kraji, obcemi a svazky obcí se ze státního rozpočtu poskytují finanční prostředky určené na náklady, jejichž výčet stanovuje § 160 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 561/2004 Sb. Jelikož plnění právnické osoby vykonávající činnost školy na základě smlouvy s provozovatelem autoškoly budou mít povahu nákladů na nákup služby, nelze je podle našeho názoru zařadit pod žádnou z položek uvedených v § 160 odst. 1 písm. c) a d). Právnická osoba vykonávající činnost školy je proto bude muset uhradit z jiných zdrojů, zejména z vlastních příjmů a z prostředků zřizovatele (§ 160 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.). Zřizovateli se výslovně ukládá povinnost zajišťovat výdaje právnických osob vykonávajících činnost školy, jež zřizuje, v § 180, resp. v § 182 zákona č. 561/2004 Sb.
- V souladu s § 1 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb. se dotace na činnost tzv. soukromých škol poskytuje na neinvestiční výdaje související s běžným provozem školy. Účelové určení těchto dotací podle našeho názoru umožňuje použít je na nezbytné náklady vyplývající právnické osobě vykonávající činnost školy ze smlouvy s provozovatelem autoškoly.
Zajištění a financování zkoušek odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění
Zkoušky odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění upravuje § 32 až 45b zákona č. 247/2000 Sb. V souladu s § 32 odst. 1 se žadatel o řidičské oprávnění podrobí zkoušce po ukončení výuky a výcviku v autoškole. Ke zkoušce přihlásí žadatele provozovatel autoškoly u obecního úřadu obce s rozšířenou působností do 15 dnů od ukončení výuky a výcviku (§ 32 odst. 2).
Zajištění zkoušky je proto povinností provozovatele autoškoly a zkoušku provádí příslušný obecní úřad s rozšířenou působností, který sdělí žadateli prostřednictvím autoškoly místo, datum a čas konání zkoušky (§ 32 odst. 3).
Zákon č. 247/2000 Sb. tedy neskýtá právnické osobě vykonávající činnost školy možnost zasahovat do zajištění nebo provádění zkoušek odborné způsobilosti žáků školy. Přesto však v případech, kdy je získání řidičského oprávnění uvedeno v učebních dokumentech daného oboru středního vzdělání jako součást středního vzdělávání, je zkouška odborné způsobilosti součástí činnosti školy.
V souladu s § 39a zákona č. 247/2000 Sb. je žadatel o řidičské oprávnění povinen zaplatit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, u kterého je zaměstnán zkušební komisař, za zkoušku 700 Kč. V případě opakovaných zkoušek je žadatel povinen zaplatit za zkoušku z předpisů o provozu na pozemních komunikacích 100 Kč, za zkoušku ze znalosti ovládání a údržby vozidla 200 Kč a za zkoušku z praktické jízdy 400 Kč. Na tyto poplatky se nevztahuje zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ale jejich správa se provádí podle obecné právní úpravy zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Ačkoliv se v § 39a zákona č. 247/2000 Sb. ukládá povinnost výslovně žadateli o řidičské oprávnění, není vyloučeno, aby za něj poplatek uhradila jiná osoba (srov. § 59 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb.). Právní předpisy tak umožňují, aby poplatky podle § 39a zákona č. 247/2000 Sb. hradila za žáky právnická osoba vykonávající činnost školy.
Pouze tehdy, je-li zkouška z odborné způsobilosti součástí vzdělávání v daném oboru vzdělání, je však právnická osoba vykonávající činnost školy povinna tyto poplatky za žáka uhradit, a to včetně případných poplatků za opakované zkoušky. Poplatky podle § 39a totiž de facto představují příspěvek na úhradu nákladů vyplývajících ze samotného uskutečnění zkoušky. Požadovat jejich úhradu po právnické osobě vykonávající činnost školy je v daném případě obdobně odůvodněné jako požadovat, aby právnická osoba nesla náklady, které souvisejí se zkoušením a hodnocením žáků v jiných vyučovacích předmětech. Rozdíl samozřejmě spočívá v účetním zatřídění nákladů na poplatky podle § 39a zákona č. 247/2000 Sb., neboť z hlediska právnické osoby vykonávající činnost školy nejde o náklady na mzdy nebo platy, ani o náklady na služby.
Zákon č. 247/2000 Sb. umožňuje opakovat zkoušku vícekrát. Právnická osoba vykonávající činnost školy však bude povinna hradit opakované zkoušky pouze tehdy, je-li zkouška z odborné způsobilosti součástí středního vzdělávání v daném oboru vzdělání a umožňuje-li školní řád příslušné školy opakování zkoušky pro účely hodnocení výsledků vzdělávání žáka v daném vyučovacím předmětu.
Na úhradu poplatků podle § 39a zákona č. 247/2000 Sb. lze použít finanční prostředky státního rozpočtu poskytované podle § 160 až 162 zákona č. 561/2004 Sb. pouze v případě škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi. Právnické osoby vykonávající činnost školy zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí musí na úhradu poplatků použít finanční prostředky z jiných zdrojů.
Finanční prostředky poskytované v souladu s § 1 odst. 2 zákona č. 306/1999 Sb. lze na úhradu poplatků použít.
Poplatek za vystavení řidičského průkazu
V souladu s § 109 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, se řidičský průkaz vydá osobě, které bylo uděleno řidičské oprávnění. Řidičský průkaz tedy sám o sobě oprávnění nezakládá, ale je dokladem o již získaném řidičském oprávnění. To znamená, že i v případech, kdy je získání řidičského oprávnění součást vzdělávání ve střední škole, jdou výdaje na vydání řidičského průkazu k tíži žáka.
Jedná se zejména o výdaje na pořízení fotografie a o správní poplatek za vydání řidičského průkazu ve výši 50 Kč (položka 26 sazebníku podle zákona č. 634/2004 Sb.)
MŠMT
0 comments:
Post a Comment