Možná mi dáte za pravdu, že hodně škol se zásobuje školními učebnicemi pokusem a omylem, někdy podle katalogů. Těžko odhadnout v kolika školách rozhodují o volbě knih učitelé. V inspekčních zprávách zhodnocení poznatků a zkušeností škol, týkajících se kvality učebnic a úspěšnosti práce, jsem nenašel. Znám ale paní učitelku, která dokázala přesvědčit i vedení školy, aby znovu nakoupilo nové knihy, když podle dodaných se vyučovat nedalo.
Volnost škol při výběru má spoustu záporných stránek a nezpůsobuje jen škody finační. Jen málo nakladatelů je profesionálně odpovědných a dodává didakticko- metodicky zaručeně kvalitní a na sebe navazující řady učebnic.Snahou některých i akademicky graduovaných autorů je hlavně přijít k honorářům za „díla“, která pravděpodobně nikdy neměla vzniknout. Je to někdy až šokující zjištění. Už léta chybí nezávislé a kritické hodnocení předností a nedostatků učebnic českých školáků i tzv. ministerskou doložkou. Když se objeví kritický postoj, je hned oheň na střeše. Učebnice by však vždy měly být zárukou vysoké jakosti.
V praxi je řada škol, která si s volbou učebnic ale hlavu neláme. Vedení vždycky „něco“ nakoupí. Rozhoduje náhoda, obratnost nabízeče, známosti … cena, vzhled, vazba, jméno nakladatelství, váha, formát … vzdělávací a metodicko-didaktická úroveň.
Vezměme si například slabikáře prvňáčků. Setkání s učebnicí u nich určuje vztah ke knize do budoucna. Učebnice, na rozdíl od dalších ročníků, neodevzdávají, měli je zatím darem zdarma od státu Nejdůležitější z nich je slabikář. Pro řadu dětí to bohužel bývá jejich první setkání s uměleckou literaturou a někdy jejich poslední vlastní kniha.
Kvalitní slabikář tvoří živá abeceda, vlastní slabikář a čítanka. K napsání učebnice nestačí chuť a dobrá vůle. Je třeba mít cit pro mateřštinu, pro výtvarné zpracování a spoustu odborných znalostí a zkušeností.
Vím něco o nejméně pěti různých slabikářích. Jeden zkrachoval hned na začátku a přestal být vydáván. Po deseti letech splňuje nároky na rozvoj mluvních dovedností, výuku čtení a estetické vnímání nejspíše jediný z nich. Knížka obdržela několik cen. Dále se ale bez rozumného důvodu vydávají „slabikáře“ nepoužitelné nebo použitelné jen částečně. Zcela nový slabikář, který lektorovala jedna univerzitní fakulta, obsahuje řadu pochybených věcných a metodických postupů i pokynů a z tvůrčího, kvalifikovaného kantora skoro dělá primitiva. Ohrožovány jsou v něm nejen cílové kompetence, ale i zdraví žáků. Výuku „čtení“ nelze taky zajistiti stereotypními návody jako v kuchařce. Nebo jde o záměr? Budou moci malé děti teď už vyučovat kuchtičky? Jiní koumáci vydávají nejméně tři roky za slabikář jen čítanku. Proč je asi nakladatelská produkce učebnic tak nevyrovnaná a někdy odborně pochybená ?
Chudáci děti, chudáci učitelé, chudáci rodiče. Kde jste elementaristé, kdysi chloubo české školy? I vy jste vymírající kantorský druh?
Občas i vy možná potkáte paní učitelku, které tráví nesčetně hodin množením pro žáky z jedné knihy, kterou si sama zakoupila. Nedělává to vždycky s nadšení, ale z nouze. Možná i ze zoufalství. Nechce úplně resignovat.
Pro stát je takové učení asi nejdražší. V kolika učitelských knihovnách jsou sestavy nově vydaných učebnic, aby je učitelé mohli v klidu promýšlet a pak využívat?
Jak se slučuje profesionální morálka autorů s jejich chtivostí a nestydatostí?
Proč neznalí nebo zkorumpovaní byrokrati na stavu parazitují a jinde jsou jen neteční?
Co si myslet o nakladatelích, kteří vydávají špatné, drahé a svědomí, city a dobré mravy zraňující učebnice.
Občas i bez pracovního sešitu. Knížky, které se během roku zničí nejen psaním, ale i kreslením, ba i čmáráním.
Naši předkové, kteří měli vždy úctu ke knihám se z toho musejí obracet v hrobech.
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat