Já na tu svoji velkou dvojku nevzpomínám rád: slečna učitelka mi velela ječením a rákoskou a ponižovala mě písničkou: „Ivánku náš, copak děláš…“ při každém zaškobrtnutí.
Dneska se tihle mladí rodiče a jejich školáčci mají: Pokoušejí se v poradně většinou úspěšně získat odklad školní docházky, to dnes je velká móda, nekvílejí tu už víc jak půl století sirény huíhuíhuííí, abych se klidili do krytu, a i v mrazech je zatím ve školách čím topit… a těch známek hned v prvním poletí u prvňáčka! Na počítačem vyvedeném vysvědčení jich má náš Cipísek hned několik podle české zásady - od zdi ke zdi. Paní Vlídná mým „dětem“ na schůzce řekla: Nebojte se, stejně budou mít všichni samé jedničky. Já ale pořád znám školu, kde místo známek píší kantorky i dopis…
Sláva, že náš Cipísek hned na začátku školní docházky kápnul na skvělou elementaristku. Správně mu určovala tempo, a tak se nenudil, a proto nezlobil…Vysvědčení v jeho případě vlastně opravdu by nebylo vůbec zapotřebí, ale on se na něj docela těšil. Dneska už i rodiče už většinou vědí, jaká jsou i jejich práva a jaké služby od školy žádají. Posílat děti do školy ze zákona sice zatím musejí, ale mohou už děti za určitých podmínek vyučovat i sami doma a taky to občas dělají.
Za poslední léta se vztahy učitelů a rodičů velmi proměnily. Ne vždy a všade k lepšímu. Ve velkých městech až moc zeslábl respekt rodičů ke škole. Dnešní matky a otcové se někdy těžko smiřují, že prvňáci vstupem do školy ochotně přijímají autoritu učitelky víc, než autoritu jejich a rodiny. Že si osvojují schopnost rozlišovat, co se musí, co se může a co se už nesmí, což je maminky a tatínkové ne vždy včas naučí. Pro dospělé z toho mohou vznikat pokořující okamžiky a deprese!
Školáčci například v Cipískově třídě nutili rodiče například k brzkému vstávání.No přece, aby přece včas stihli začátek vyučování a nechodili pořád pozdě. Odmítali obelhávat paní učitelku a klamat ji vymyšlenými omluvenkami podepsanými většinou maminkou. Jiní se zas naštvaně divili, proč chodí do školy jejich ratolesti tak nadšeně, že odmítaly stonat.
Co je slušné vychování, to bývá dneska pro řadu dnešních rodičů záhada. Na ředitelky a učitelky bývají i hrubí a volí nehezká slova. Zejména mladé matky jsou kritické a rády kantorky poučují, co a jak by se mělo učit a jaké činnosti a kde sdětmi provozovat.
Mnoho dětí tráví noci po večírcích s jinými dětmi v cizích bytech a do školy přicházejí unavené, nevyspalé a učitelky ve třídách řešívají situace, které za mého dětství byly výjimečné.
Nevěříte? V jedné velkoměstské škole se během jediného školního roku dokázala víc jak polovina rodičů dětí v první třídě rozvést a nákaza se šířila jako epidemie…
Někdy přemýšlím, kdo kromě prvňáků, by tu vlastně potřeboval víc péče?
Není tohle a mnohé další někdy na paní učitelky už trochu moc?
Ivo Fencl
0 comments:
Post a Comment