Sociální demokraté již 8 let spravují ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Domnívám se, že špatně. Staré problémy ČSSD nevyřešila a naopak nadělala problémy nové…
ČSSD se ani nepokusila řešit následující vleklé problémy českého školství, natož aby je vyřešila:
1) Vysoký počet nekvalifikovaných učitelů na základních školách
2) Chybějící kvalifikovaní učitelé cizích jazyků a počítačů
3) Feminizace školství
4) Stárnutí pedagogických sborů
5) Finanční podhodnocení aktivních a kvalitních učitelů
V Karlovarském kraji dosáhl počet nekvalifikovaných učitelů na ZŠ neuvěřitelných 44 %, v Ústeckém kraji učí 25 % nekvalifikovaných učitelů. Na řadě škol působí více nekvalifikovaných učitelů než kvalifikovaných. Je otázkou, zda takové instituce mohou plnit svou roli, tedy vzdělávání žáků. Výuka oborů, které mají největší vliv na budoucí uplatnění absolventů na trhu práce, tedy cizích jazyků a informatiky, je zajišťována především nekvalifikovanými učiteli. Aby žáci získali potřebné dovednosti v těchto oborech, musejí navštěvovat placené komerční kurzy. Mrhá se tak stáními i soukromými prostředky.
Ze základního školství odešli skoro všichni muži.
Věkový průměr učitelek se blíží 50 letům.
Ve velké míře je výuka zajišťována důchodci.
Osobní ohodnocení kleslo na minimum, takže ředitelé nemohou finančně odměnit kvalitní a aktivní učitele.
ČSSD naopak způsobila nové problémy:
6) Nezvládnutá kurikulární reforma základních škol
7) Nekvalitní a diskriminující stání maturity
8) Podivná reorganizace pedagogických center
Ministerstvo školství nutí všechny základní školy, aby od září 2007 začaly učit podle vlastních školních vzdělávacích programů. Tato kurikulární reforma není zajištěna finančně, personálně ani metodicky. Na sepsání školních vzdělávacích programů dostali učitelé minimum času. Téměř třetina škol (především málotřídní a pražské) nedostala vůbec žádnou metodickou podporu, a byla tudíž znevýhodněna oproti školám ostatním. Učitelům, kteří se podílejí na psaní školních vzdělávacích programů, skrytě vzrostly jejich pracovní úvazky a pracovní doba o několik hodin týdně. Musejí se kromě běžné výuky zabývat prací, pro kterou nemají odpovídající vzdělání ani zázemí. Učitelé se psaní školních vzdělávacích programů věnují ve svém volném čase a tuto práci nemají zaplacenu. Informovanost veřejnosti o změnách ve školství je minimální.
Státní maturity nejsou připraveny v dostatečné kvalitě, přestože žáci, kteří již dnes studují na středních školách, mají maturovat podle nových pravidel. Předměty, z nichž je maturita povinná, mají na různých typech středních škol různou hodinovou dotaci, která se může lišit až dvojnásobně. Žáci tedy nemají srovnatelné podmínky. Státní maturita zvýhodňuje studenty gymnázií a diskriminuje studenty odborných škol. Ověřování státních maturit provází od počátku řada problémů. Loni to byly nekvalitní testy z dějepisu. Letos nezvládnuté testy z občanského základu s třetinou chybných úloh a politická agitace ve prospěch ČSSD, která je v rozporu se školským zákonem.
Katalogy cílových požadavků k maturitě navíc neodpovídají platným osnovám, podle nichž se žáci v současné době učí. Zohledňují totiž některé myšlenky rámcových vzdělávacích programů, které ale doposud nebyly schváleny a teprve vznikají. Letošní studenti druhých ročníků budou u maturity zkoušeni z něčeho, co se dosud nevyučuje, čímž budou značně poškozeni. Náklady přes 100 milionů, které byly na přípravu státních maturit dosud vynaloženy, považujeme za neadekvátní, protože dosud neměly žádný pozitivní efekt.
Ministerstvo školství sloučilo samostatná pedagogická centra, která působila v krajích, do jedné instituce s názvem Národní institut pro další vzdělávání. Odůvodnilo to potřebou ušetřit finanční prostředky. O místo mělo přijít 200 zaměstnanců. Pozdější vývoj ale ukázal, že NIDV značně nabobtnal. O redukci zaměstnanců nemůže být řeč a nedošlo ani k finančním úsporám. Kraje si totiž musely zřídit nová vzdělávací střediska, vybavit je technikou a najít finanční prostředky na jejich provoz a platy zaměstnanců. Chaotická reorganizace institucí pro další vzdělávání pedagogů měla negativní dopad na realizaci kurikulární reformy.
ČSSD ani po 8 letech nesplnila svoje sliby:
9) Plat učitelů nedosahuje 130 % průměrné mzdy v zemi
10) Školství není skutečnou vládní prioritou
Před osmi lety ČSSD přislíbila, že učitelské platy vzrostou na 130 % průměrné mzdy v zemi. Opak byl pravdou. Za vlády ČSSD se platy učitelů ocitly krátkodobě dokonce pod 100 % průměrné mzdy. V současné době tvoří platy učitelů přibližně 110 % celostátního průměru. Platy učitelů víceméně kopírovaly růst mezd v ostatních oborech. Nárůst tarifů byl kompenzován poklesem osobního ohodnocení. Zatímco průměrný plat vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance je 35 000 korun, učitelé pobírají 20 000 korun. Na rozdíl od učitelů dostávají státní úředníci 25 % nadtarif, vyšší platy mají i policisté.
Školství jako celek je dlouhodobě finančně podhodnoceno. Zatímco země Evropské unie dávají na školství více než 6 % HDP, v České republice to byla za vlády ČSSD pouze 4 % HDP. To se negativně odráží na stavu školních budov, vybavení tříd, pomůckách, metodické pomoci i v dalších oblastech.
Další negativa:
11) Peníze ze státního rozpočtu se vydávají neefektivně
12) Školský zákon nepřinesl nic pozitivního
Vzorovou ukázkou neefektivnosti financování školství za vlády ČSSD byl projekt Internet do škol, ve kterém se utopilo několik miliard. Podobně sporné jsou i další investice do oblasti informačních technologií, například předražený školský portál www.edu.cz. Patří sem i financování státních maturit.
Netuším, proč nově zavedená dávka 1000 korun na prvňáčka, tzv. pastelkovné, nejde přímo na školy, které by dokázaly nakoupit potřebné pomůcky hromadně, a tudíž levněji. Takto se může stát, že je rodiče utratí za nepotřebné a předražené pomůcky, nebo za něco úplně jiného.
Proč se ve státním rozpočtu nenašly peníze pro zanedbávané školství, ale peníze pro zadluženou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ano? Proč se našlo více než 20 miliard na nákup obrněných transportérů pro armádu, ale pro školy nic?
Podle mezinárodních studií investují do školství nejméně ty země, které trpí největší mírou korupce. Česká republika je toho evidentním příkladem.
Nový školský zákon přinesl pouze řadu formálních změn, které nemají žádný pozitivní přínos. Jde například o podobu vysvědčení po prvním pololetí v prvních třídách, výstupní hodnocení z devátých tříd, školskou právnickou osobu či přijímací řízení na střední školy. Množství změn vneslo nejistotu a chaos do škol, které ještě umocnily zpožděné vyhlášky. Nic pozitivního nepřinesl ani zákon o pedagogických pracovnících.
Úředníci ministerstva školství si z nových předpisů udělali soukromý byznys a nabízejí školám komerční semináře s tzv. autorskými výklady nových zákonů a vyhlášek. Dodnes chybí řada dokumentů, které školský zákon vyžaduje, například Národní program vzdělávání. Informování o změnách i jejich dopadech je naprosto nedostatečné. Obrovsky narostla též administrativa, aniž by to mělo nějaký pozitivní dopad.
Závěrem
Vzdělání je investice do budoucnosti. Za vlády ČSSD se do budoucí prosperity naší země a jejích občanů investovalo minimum. Lze předpokládat, že by ČSSD v tomto trendu pokračovala i po červnových volbách. Voliči by měli zvážit, zda to sociálním demokratům umožní, nebo dají svůj hlas jiné politické straně…
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat