Radek Sárközi: Koho volit aneb Mediální výchova nejen pro žáky

Řada voličů se v současné době zamýšlí nad otázkou, které politické straně dát svůj hlas v nadcházejících parlamentních volbách. V rámci mediální výchovy bychom mohli podobnou otázku položit žákům ve škole. Možná se dozvíme leccos zajímavého…

Nadcházející parlamentní volby mohou být námětem pro řadu činností ve škole. Obsahově mají nejblíže ke dvěma průřezovým tématům v RVP – mediální výchova a výchova demokratického občana.  

Učitelé by měli mít na paměti, že školský zákon zakazuje propagaci politických stran ve školách. To však neznamená, že bychom se v rámci výuky nesměli zabývat volebními programy, předvolební kampaní nebo politikou. Ba právě naopak. Myslím si, že tato témata do školy určitě patří, protože jsou nedílnou součástí našeho života. Všichni žáci budou jednou voliči.

Kterou politickou stranu byste volili a proč?

Žákům můžeme položit otázku „Kterou politickou stranu byste volili a proč?“. Každý žák si odpověď poznamená na malý papírek. Z jedné strany napíše zkratku politické strany a na jeho druhou stranu napíše stručně svůj důvod. Zdůvodnění už ale nesmí obsahovat název ani zkratku preferované politické strany. 

(Této aktivitě může předcházet krátký úvod, během něhož žáci říkají názvy politických stran a zapisují na tabuli jejich zkratky, aby je měly na papírku správně.) 

V další fázi žáci vytvoří větší skupinky zhruba po šesti. V nich si vzájemně přečtou svoje důvody a pokusí se je seskupit do několika obecnějších kategorií. Tyto kategorie si zapíší.  

V poslední fázi zástupci jednotlivých skupin nabídnou své kategorie ostatním a společně vytvoří jejich seznam. Některé se možná budou opakovat nebo překrývat. V tom případě stačí, když bude kategorie v seznamu pouze jednou. Tyto kategorie potom nalepíme na flip a k nim přilepíme důvody, které vedou voliče k tomu, že si vyberou nějakou politickou stranu. 

Tyto důvody mohou být samozřejmě velmi rozličné. Někdo se rozhoduje racionálně podle nějakého programového bodu. Jiný dává přednost emocím, například je mu předseda dané politické strany sympatický. Další upřednostňuje zkušenost s politickou stranou, vzpomene si tedy, co dělala před rokem atd.  

Každý jsme jiný a každý se rozhodujeme podle jiných kritérií. Co máme společné, je volební právo. 

Po této aktivitě může následovat výuka různých témat. Například Volební právo v historii a současnosti, Změny politického uspořádání v Československu, Demokracie a totalita atd. Já jsem vybral téma z mediální výchovy.

Předvolební kampaň

Některé z důvodů, které budou žáci uvádět, mohou souviset s předvolební kampaní. Dospělí i děti se předvolební agitaci těžko vyhnou. Zřejmě budou znát reklamy politických stran. Volební programy již méně.  

Žáci se tedy mohou zamyslet nad tím, co by jim někdo musel nabídnout, aby si získal jejich důvěru. Úvodní otázka se vůbec nemusí týkat politiky. Může například znít takto: „Co by ti musel nabídnout učitel, abys zůstal/a ve škole v sobotu?“ nebo „Napiš důvody, proč bys nešel/nešla do školy v sobotu.“. 

Pokud jste zvolili větší množství otázek, žáci mohou vytvořit skupinky, z nichž každá dostane jinou. Tuto otázku přepíše na flip a pod ní napíše různé důvody, na které žáci ve skupině přišli. Za každý důvod udělají čárku ti žáci, kteří s ním souhlasí.  

Po určitém časovém intervalu, například 5 minut, pošle skupina svůj flip dál. První skupina druhé, druhá třetí atd., takže k první skupině se dostane flip poslední skupiny. Žáci si přečtou novou otázku. Pokud pod ní najdou odpovědi, se kterými souhlasí, přidají k nim za sebe čárku. To se opakuje tak dlouho, dokud si všechny skupiny nevymění všechny flipy a neoznačí v nich své preference čárkami. Jde vlastně o průzkum veřejného mínění. 

Když se flip dostane znovu k původní skupině, spočítají její členové čárky u jednotlivých odpovědí a určí jejich pořadí. První místo obdrží odpověď s největším počtem hlasů. Zástupce z každé skupiny potom přečte ostatním skupinám otázku a odpovědi, které obsadily první tři místa. Jako perličku může doplnit i jednu další odpověď, kterou považuje za nejkurióznější…  

Odpovědi potom mohou žáci porovnat se sliby a slogany různých politických stran. Dospělým se samozřejmě slibuje něco jiného než dětem… Nebo ne? 

Volební místnosti se často nacházejí přímo ve školách. Voliči do nich chodí v sobotu. Žáci tedy dostanou za úkol zeptat se doma rodičů, proč půjdou (nepůjdou) k červnovým volbám, kterou politickou stranu budou volit a co si od jejího zvolení slibují.

Politická reklama

Politická reklama je jedním z druhů reklamy (vedle reklamy komerční a sociální). Většinou bývá zacílena na nerozhodnuté voliče. Stejně jako jiné druhy reklam bývá i politická reklama často manipulativní. Z toho vyplývá, že volič, který se rozhodne pro danou politickou stranu až v průběhu předvolební kampaně, bude nejspíše jednat pod tlakem manipulace, nikoliv autonomně. 

Je na to jediný lék. Rozhodnout se, kterou stranu budete volit, již v průběhu volebního období, nikoliv na jeho samém konci. Ideální pro rozhodování je doba dva roky po volbách. V této době jsou strany nejvíce samy sebou. První rok se politici teprve rozkoukávají, poslední rok již bývá zcela ve znamení předvolebního populismu. Pokud jste se nerozhodli včas, doporučuji vrátit se v představách o dva roky zpět a zamyslet se, koho byste v té době nejspíše volili a proč. Je to jedna z technik, jak se vyhnout manipulaci, která se na nás v současné době valí ze všech stran, především masmédií. Tato strategie je samozřejmě nejužitečnější při posuzování politiky vládních stran. Opoziční strany se na rozhodování podílejí jen občas. I v jejich případě se ale vyplatí vzpomenout si, jak se chovaly před dvěma lety. 

Se žáky je možné posuzovat míru populismu a demagogie jednotlivých reklam a prohlášení politiků. I v politické reklamě totiž některé texty spíše informují a jiné dezinformují nebo manipulují.  

Vytvoříme si se žáky několik přímek. Například pomocí provázků přilepených na obou koncích k podlaze. K jednomu konci můžeme napsat „slušnost“ a k opačnému „neslušnost“. Dalšími dvojicemi mohou být „informace/dezinformace“, „autonomie/manipulace“, „věcnost/emotivnost“, „nuda/vtip“, „pravda/lež“ atd.  

Každá skupina žáků obdrží stejnou sadu politických reklam a výroků politiků, které musí rozmístit na svou přímku. Ne vždy bude panovat mezi členy skupiny shoda, ale žáci by se měli umět dohodnout a dospět ke kompromisu. I to k politice patří.

Kam byste umístili následující citáty vy?

• ČSSD: Jistoty a prosperita
• ODS: Zavedeme rovnou patnáctiprocentní daň
• US-DEU: Legalizace marihuany
• ČSSD: Viktor Kožený: Volím rovnou daň.
• ODS: KSČSSD
• KDU-ČSL: Klidná síla
• ČSSD: ODS mínus – Zrušíme bezplatné zdravotnictví
• ODS: ODS plus – Po modré společně
• ČSSD (ministr kultury Jandák): Když budete volit ODS, dostanete přes držku.
• KDU-ČSL (předseda strany Kalousek): Komunistická strana je zločineckou organizací.

Které politické strany jsem v tomto výčtu znevýhodnil?

Možná nám tato aktivita napoví, že předvolební kampaň nevypovídá ani tak o tom, co chtějí politikové po volbách dělat, jako spíše to, jací jsou dnes. Když používají nekorektní prostředky v oblasti reklamy, zřejmě se budou chovat nekorektně i po volbách…  

Radek Sárközi