Dnešní informatika pokládá nové výzvy před školské vyučování – internet doma i ve škole, satelitní komunikaci, miniaturizaci elektronických zařízení, ať už jsou to odposlechy nebo přehrávače videa… Výukový proces je založen na zpracování informací. Důležitost a nutnost zvládnutí nových znalostí a dovedností v informatice tradičními pedagogy je zařadí o kvalitativní skok výše, což by mělo mít odraz i v pojmenování takto vzdělaného učitele.
Pro učitele obohaceného o další „gramotnost“ jsem navrhl a používám název „pedagogik“ vytvořený spojením názvů pedagog a informatik. A to nejen pro odlišení této kvalitativní změny (viz dále).
Pedagogikem je například učitel českého jazyka, který je schopen nejen vyložit látku z českého jazyka, seznámit žáky s pravidly atd., ale je toho schopen s využitím moderních IC technologií, nástrojů informatiky tzn. efektivnějším způsobem. Ve slohu si dovedu představit učitele, jak pravidla psaní kombinuje s výukou práce v textovém editoru. V matematice si jej lze představit, jak využívá možností tabulkových procesorů, v zeměpise využívá dat z internetu atd.
Stejně dobře pedagogik využívá možností počítače s interaktivní tabulí při výuce přírodovědy na prvním stupni s výukovými programy anglické Dorling Kindersley či jinými. Pedagogik si připravuje hodinu například v prezentačních programech, může vytvářet jednoduché programy například na doplňování písmen do slov či slov do vět atd. V rámci výtvarné výchovy může malovat s dětmi v grafických programech a jiné.
Samozřejmě, že toto nemůže vytvářet bez předchozí přípravy. Všichni, kteří pracují s ICT, vědí, že toto nelze naučit za několik málo hodin v kurzech typu Z, P či S a to ať už specializovaných či obecných. Důležitá je kontinuální příprava a každodenní využívání ICT jak v přípravě na budoucí povolání tak v praxi samotné.
Chceme-li, aby technika sloužila žákům a učitelům, musíme na to učitele připravit. Učitele připravují vysoké školy. Koho ale vlastně připravují? Co chtějí po svých studentech, aby uměli?
Prošel jsem několik internetových prezentací vysokých škol v Čechách a na Slovensku a zjistil jsem, že studijní programy pro budoucí učitele na 1. a 2. stupni ZŠ se v podstatě neliší. Ve většině případů to je mnoho teorie, kterou budoucí učitelé při své praxi ani nevyužijí, například některé kapitoly matematiky pro budoucí učitele prvního stupně a jiné. Samozřejmě souhlasím, že by učitelé měli znát více, než učí, ale kde je ta hranice? Proč se dnešní vysoké školy nezaměřují na potřebné věci? Proč se s počítači učí pracovat jen budoucí učitelé informatiky? Proč není výuka ICT součástí každého aprobačního předmětu na VŠ podobně jako tomu bývalo kdysi se světonázorovou vědou? Nejsou lidi?
Přijde mi podivné, když vysokým školám není stydno brát peníze za uskutečňovaná školení Z, P, S… v rámci SIPVZ, když současně nejsou schopny toto zohlednit ve svých studijních programech a nezavedou povinnou výuku ICT do všech studijních programů. Vždyť těchto školení se zúčastňují učitelé všech předmětů.
Co si myslíte vy, potřebuje české základní školství pedagogiky? Myslíte si, že je nutné zavést ICT do všech učitelských studijních programů?
Pavel Stopa
0 komentářů:
Okomentovat