Ondřej Neumajer: Jak integrovat ICT do vzdělávání

Již delší dobu se v moderním pedagogice poměrně běžně používá spojení integrace informačních a komunikačních technologií (ICT) do vzdělávání. Empirický vědecký výzkum v této oblasti někdy toto spojení nahrazuje termínem inkorporace ICT do vzdělávání. Je ale běžným učitelům jasné, co konkrétně si pod tímto termínem mají představit?

Snahy o definici pojmu integrace ICT do vzdělávání existují již třetí desetiletí. S postupujícím se technologickým pokrokem a mírou adaptace učitelů na využívání technologií ve vzdělávání se zákonitě musí měnit i tyto definice.

Tak například Wikipedia věnuje informacím o Technology Integration cca deset stránek textu. V základní definici tohoto pojmu zdůrazňuje konstruktivismus, který je zejména v USA velmi módní. Učitelé používají technologie k podpoře učení cizích jazyků, humanitních či přírodovědných předmětů a dalších vzdělávacích oblastí a oborů. Podaří-li se učiteli integrovat technologie do každodenního vyučování, pak je posílena snaha o aktivní zapojení studentů do vlastního vzdělávání.

Osobně nejvíce se mi líbí definice, kterou zveřejnil před čtyřmi lety doktor Rodney S. Earle. v lednovém vydání 42. ročníku Educational Technology Magazine: Integrace technologií do vzdělávání není o technologiích – jde především o vzdělávací obsah a efektivní vyučovací metody. Samotné technologie jsou pouze nástroje, jejichž úkolem je zprostředkování vzdělávacího obsahu a zkvalitňování vyučovacích metod. Těžiště této problematiky musí být v učebních plánech a samotném procesu učení. Integrace není určena množstvím technických zařízení, která jsou při vyučování používána, ale tím, jakým způsobem a z jakých důvodů jsou tato zařízení používána.

Obdobných a často i podrobnějších definic existuje nemalé množství. Pro zvídavé čtenáře doporučuji například stránky projektu GRITS – Great Resources for Integrating Technology in Schools, kde je shromážděno šest často citovaných definic a mnoho dalších zajímavých odkazů.

Americké The Northwest Educational Technology Consortium (NETC) připravilo na základě výzkumu a poznatků z praxe koncept podpory integrace ICT do vzdělávání. O integraci ICT můžeme hovořit tehdy, jsou-li splněny následující podmínky:

• učitelé jsou dlouhodobě vzděláváni v oblasti využívání ICT,

• učitelé i žáci zcela běžně prostředky ICT využívají v situacích, kdy to považují za vhodné,

• učitelé i žáci jsou podporování v používání prostředků ICT.

Používání ICT ve vyučování samo o sobě nemusí mít přímý pozitivní vliv na proces vzdělávání. Při splnění výše uvedených podmínek však může být docíleno situace, kdy využívání ICT zlepší proces učení a vyučování.

Podíváme-li se na výše uvedené výchozí teze, můžeme je ještě více rozpracovat. Všeobecně lze rozlišit pět oblastí (některé dílčí podmínky je obtížné jednoznačně kategorizovat), které mohou školám pomoci nastavit vhodné prostředí pro vzdělávání s ICT:

Technické zázemí

• Počítače, multimediální vybavení a telekomunikační zařízení jsou dostupné v prostorách, kde se vzdělávací aktivity odehrávají. Jedná se tedy především o běžné učebny, specializované učebny, školní knihovny, počítačové a multimediální pracovny.

• Existuje jednoduchý způsob, jak si učitel může příslušné prostory zamluvit, například vhodně sestavený rozvrh nebo jednoduchý rezervační systémem.

• Není problém jednotlivá technická zařízení přenášet a používat podle potřeb v různých prostorách. Typickým příkladem je možnost využívání školních notebooků nebo digitální projekce.

• Počet počítačů je dostatečný. Musí být zajištěno, aby současné používání těchto ICT prostředků bylo umožněno vysokému počtu studentů ze třídy. Tři žáci na jeden počítač je prostě moc.

• Handicapovaní žáci mají možnost využívat nejen speciální programové vybavení (software), ale i za tímto účelem vyrobené technické vybavení, tedy hardware.

• Vzdělávací software a informační zdroje, které mohou studenti využívat pokrývají všechny vzdělávací oblasti.

• Škola plánuje výběr a dodávku hardware a software. Tento bod by měl být zabezpečen dobře připraveným školním ICT plánem.

Školní vzdělávací program (ŠVP)

• Na škole proběhla v rámci tvorby či aktualizace ŠVP odborná diskuse, ve které si učitelé zvolili ICT nástroje (např. výukový software a informační zdroje nebo konkrétní hardwarové prostředky atp.), které jsou vhodné pro dosažení příslušných výukových cílů.

• Učitel má k dispozici informace o tom, které kompetence pro práci s ICT si mají studenti v jednotlivých ročnících utvářet a rozvíjet. Tento požadavek zabezpečuje, že učitel může připravit vzdělávací aktivitu založenou na přiměřené úrovni ICT znalostí a dovedností žáků. Nebude například od žáků šesté třídy očekávat schopnost pracovat s kontingenční tabulkou v tabulkovém kalkulátoru a na druhou stranu bude vědět, že šesťáci již umí pracovat s jednoduchou s grafikou.

• Metodické materiály pro učitele k  jednotlivým vzdělávacím oblastem či předmětům obsahují zmínky o možnostech využití ICT pro řešení příslušných úloh a zároveň popisují adekvátní úroveň ICT kompetencí žáka, která je nutná pro úspěšné řešení příslušného problému.

• ŠVP nechává žákům prostor pro volbu nástroje k řešení problémů. Žáci si mohou zvolit – například počítač připojený k Internetu – a mají možnost tento nástroj ve škole využít.

• Využívání ICT v rámci ŠVP je průběžně sledováno, hodnoceno a přehodnocováno.

Působení učitele

• Učitelé používají technologie různými způsoby a toto používání je víceméně každodenně pozorovatelné. Jinými slovy – ICT není používáno pouze sporadicky.

• Učitelé používají ICT vhodně a přiměřeně. Nejdou kanonem na vrabce.

• Učitelé mají on-line přístup k výukovým zdrojům jak přímo ze školy, tak z domova nebo jiného mimoškolního prostředí.

• Úspěšné příklady využití ICT si učitelé často vzájemně vyměňují a diskutují o nich.

• Učitelé se podílejí na procesu vytváření metodických materiálů využívajících ICT, vyjadřují se k úrovni ICT kompetencí žáků v jednotlivých ročnících.

• Učitelé vyučují a používají ICT v souladu s RVP.

• Učitelé vyžadují od žáků využívání širokého spektra možností ICT tak, aby došlo k naplnění stanovených vzdělávacích cílů.

• Učitelé respektují studentem zvolené způsoby využití ICT, které vedou ke splnění úkolu. V této svobodě volby žáky podněcují a podporují.

• Učitelé zadávají takové úkoly, které je možné řešit za pomoci ICT.

Činnost studenta

• Studenti mají možnost ovlivňovat plánování používání ICT. Mohou se sami rozhodnout, kdy prostředky ICT využijí.

• Studenti používají technologie různými způsoby a toto používání je víceméně každodenně pozorovatelné.

• Studenti používají ICT vhodně, přiměřeně a podle své volby. Pro některé úlohy je efektivnější sáhnout po jiné didaktické pomůcce.

• Využívání prostředků ICT je zlepšením oproti tradičním výukovým metodám nebo umožňuje realizovat takové vzdělávací aktivity, které bez technologií dříve nebyly možné.

• Studenti postupně zvyšují úroveň svých ICT dovedností a znalostí.

• Velká část studentů využívá širokou řadu technologických možností současně, například kombinuje používání prostředků ICT.

• Studenti používají ICT nejen individuálně, ale i týmově (společně).

• Některé úkoly jsou přímo určeny pro samostatnou práci s ICT, některé pro týmovou spolupráci za využití ICT.

• Studenti mají on-line přístup k výukovým zdrojům jak přímo ze školy, tak z domova nebo jiného mimoškolního prostředí.

Podpora

• Každý učitel má možnost vybrat si z nabídky vzdělávacích akcí takové, které posilují ICT dovednosti v příslušné vzdělávací oblasti. Typickým příkladem jsou předmětové vzdělávací moduly školení úrovně P v rámci Státní informační politiky ve vzdělávání (např. Využití ICT v matematice nebo Využití ICT v anglickém jazyce.

• Škola podporuje výměnu zkušeností s používáním ICT ve vyučování.

• Škola povzbuzuje učitele, kteří mají zkušenosti s ICT a podporuje je v poskytování podpory ostatním učitelům.

• Existují pracovníci, kteří jsou odpovědní za správu a údržbu ICT prostředků, jmenovitě např. za počítačovou síť, počítačové stanice, připojení k Internetu, software atd.

• Tito pracovníci jsou k dispozici, aby pedagogickým pracovníkům poskytovali technickou podporu.

• Učitelé mají dostatek času na plánování integrace ICT do vzdělávání.

• Pro jednotlivé vzdělávací oblasti, resp. pro jejich odborné komise, existují alokované finanční prostředky určené na nákup licencí software. Jde o to, aby se učitelé sami podíleli na rozhodování, který vzdělávací software či informační zdroj chtějí využívat.

Vytvořit prostředí, které dovede výše uvedené podmínky pro vzdělávání zajistit není jednoduché ani po materiální ani personální stránce. Výzkumy ale ukazují, že právě takto nastavené prostředí může mít pozitivní vliv na procesy učení žáků. Nejde tedy o to, kolik máme počítačů, skenerů a videokamer, ale o to, jakým způsobem a z jakých důvodů jsou tato zařízení používána. K tomuto tématu by se měla stáčet pozornost inovativních učitelů.

Doporučení pro státní instituce

Na metodickém portálu RVP.cz, který vytváří Výzkumný ústav pedagogický je možné nalézt čtyři doporučení, která sestavila odborná pracovní skupina ustanovená v rámci Lisabonského procesu a zaměřená na zajištění přístupu k ICT pro všechny občany. Ta ve snaze posunout integraci ICT do výuky na nejlepší možnou úroveň doporučuje:

• Propojení implementace ICT do dlouhodobých záměrů školství.

• Uspokojování potřeb pedagogů nabídkou nových služeb.

• Vzděláváním a školením klíčových pracovníků reagovat na změny v ICT.

• Vývoj hodnotících postupů, měření výsledků a propojení užití ICT ve vzdělávání s výzkumnými aktivitami.

Jednotlivé body jsou v článku blíže popsány včetně příkladů, jak každý z nich implementovat. Tyto body ale nejsou určeny přímo školám, jako spíše státním institucím, které jsou za plánování a realizaci vhodných podmínek ve vzdělávání zodpovědné.

Ondřej Neumajer