Autor článku Parodie na maturitu 4, zveřejněného v identické podobě na internetových stránkách Britských listů a České školy, jednoznačně prokázal, že ovládá dovednost napsat text plně odpovídající jeho názvu.
Podle J. Kratochvíla se někteří žáci při psaní didaktického testu dostávají do situace, v níž „nemají možnost uplatnit celou šíři svých znalostí češtiny a literatury“. Kdyby znal Katalog požadavků k maturitní zkoušce pro český jazyk, věděl by, že didaktický test nic takového ověřovat nemá. Zároveň vcelku přesně pojmenoval jeden z důvodů, proč je třeba změnit maturitní zkoušku z českého jazyka. Nová maturitní zkouška nechce ověřovat „celou šíři znalostí“, to by totiž a priori znamenalo zkoušení faktografie. Že by se tak reformovaná maturitní zkouška dostala do přímého rozporu s reformou kurikulární, je nasnadě. Pokud tedy autor článku postrádá v testu „otázky z dějin literatury a literární vědy“, je to v pořádku: podle základního evaluačního dokumentu, tedy katalogu, v testu nic takového být nemá.
Poněkud úsměvný je požadavek, aby autoři testu použili jako výchozí text „neutrální umělecký text“. Bylo by docela zajímavé vědět, jaký umělecký text je pro J. Kratochvíla tím neutrálním. Jaká kritéria musí splňovat takový neutrální umělecký text? Žádný neutrální umělecký text přece neexistuje, podobně jako neexistují neutrální texty obecně! Při vnímání jakéhokoli textu se vždy uplatňuje úhel pohledu jednotlivého čtenáře, a ten je z podstaty věci natolik variabilní, že jakoukoli neutralitu jakéhokoli textu znemožňuje. Samozřejmě, některé texty působí kontroverzněji (dokladem je třeba text o reality show; zdá se, že v době před volbami i text s politickým námětem), jiné jsou vnímány vstřícněji. Výchozí texty vůbec leží autorovi Parodie na maturitu 4 v žaludku. Příkladem budiž výhrada proti textu, ve kterém se píše o problémech ve školství. Mohlo by se prý stát, že „jednostranný pohled na situaci ve školství může být pro něj (= maturanta) zavádějící“. Tohle téměř zavání cenzurou. O problémech ve škole se nesmí psát, resp. nesmí se takový text předkládat jako výchozí text, protože žák by mohl mít pocit, „že instituce, do které léta chodil, vlastně za nic nestojí“? Maturant má vedle dalších dovedností u maturitní zkoušky prokázat porozumění textu i jeho částem, což mimo jiné znamená, že rozpozná v textu prvky manipulace, podbízivosti, laciného efektu; postihne situaci (náladu) navozovanou textem; identifikuje více interpretačních pojetí, odhalí eventuální dezinterpretaci textu; rozezná vyjádření domněnky a různé míry pravděpodobnosti od konstatování skutečnosti; oddělí informace podstatné od nepodstatných; nalezne v textu požadované informace; vystihne hlavní myšlenku/y textu; odhadne autorskou strategii; rozliší komunikační funkce textu. Má-li žák složit maturitní zkoušku, musí takovými dovednostmi disponovat, vždyť se de facto nejedná o nic jiného než o čtenářskou gramotnost! Porozumění textu je ověřováno i všemi těmi úlohami, které by J. Kratochvíl raději viděl v testu všeobecných studijních předpokladů. Ony s porozuměním textu ale souvisejí téměř všechny výhrady, které vůči maturitnímu testu vznáší. A to například i tehdy, když kritizuje ověřování žákovských znalostí o synonymech na archaickém slovu kmán. Nejde o samotné izolované slovo kmán. Jde o to, že žák musí posoudit význam tohoto slova v daném kontextu, odvodit jej právě v tomto konkrétním textu. Mimochodem, bylo by možná zajímavé vědět, jestli Werichův text je tím „neutrálním uměleckým textem“.
I některé další argumenty, s jejichž pomocí se J. Kratochvíl pokouší „shodit“ daný test, jsou pozoruhodné. Výchozí texty jsou dlouhé, žák musí příliš číst. Nabídky odpovědí jsou dlouhé a mohou tak být žákovi na obtíž, “neboť si musí uvědomit význam jednotlivých větných úseků a porovnávat je“. Jinde je na závadu, že žák bude při řešení úlohy postupovat vylučovací metodou. Mějme přitom na paměti, že píšeme o testu pro maturanty. Spojíme-li tyto výhrady dohromady, nabídne se otázka, jak by vlastně měla vypadat taková ideální maturitní testová úloha podle autora Parodie na maturitu 4. Ono na tom vlastně ani nezáleží. J. Kratochvíl se pokusil najít nějaké argumenty, aby dokázal, že test z českého jazyka byl špatný. Při tomto „dokazování“ ovšem předvedl, že o pojetí nové maturitní zkoušky toho příliš neví a o testech už vůbec ne. Pokud mu šlo jen o to najít cokoli, čím by bylo možné v současné „protimaturitní“ kampani „přitopit pod kotlem“, jeho článek účel splnil. Nic víc.
Samotným závěrem. Britské listy i Česká škola uvádějí zcela totožnou poznámku redakce („nalazen“ – co to je, to je česky? Snad „naladěn“, ne? Cermate?). Ano, obě redakce, správně jste identifikovaly chybu, na kterou se daná testová úloha ptá. Aspoň že tak.
Autor článku je pracovníkem Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání – CERMAT.
František Brož
0 komentářů:
Okomentovat