ODS vypracovala kromě čerstvého volebního programu několik materiálů, které stojí za pozornost. První část se negativně vymezuje vůči ČSSD a říká, co dělá vládní strana špatně, co nesplnila a které problémy neřeší. Tyto názory najdeme v dokumentech Černá kniha hříchů ČSSD a 50 nesplněných slibů ČSSD. Vlastní vizi nabízí ODS ve známém materiálu Modrá šance pro vzdělávání nebo Desatero reforem pro české školství z pera Waltra Bartoše, stínového ministra školství. Tyto dokumenty jsou spíše staršího data. Nový volební program Plus pro Vaši rodinu a vzdělání je velmi stručný a obrací se hlavně na voliče nerozhodnuté. Předvolební průzkumy naznačují, že ODS bude sestavovat příští vládu jako vítěz voleb. Je možné, že obsadí i ministerstvo školství. Co tato politická strana nabízí učitelům, žákům a rodičům?
Černá kniha hříchů ČSSD
Černá kniha hříchů ČSSD charakterizuje poslední čtyři roky ve školství následovně:
V oblasti školství ČSSD slibovala mnohé. Mnozí slibům uvěřili a očekávali změnu k lepšímu. Zejména očekávali, že výrazem deklarované priority školství bude řízení resortu někým, kdo se v problematice orientuje, že způsob financování umožní zlepšit podmínky pro poskytování veřejné vzdělávací služby, že sociální demokraté nedopustí zavírání vesnických škol, že dobří učitelé budou za svou práci dobře odměňováni a výrazné podpory se dostane vysokým školám a výzkumným pracovištím.
Realitou socialistického vládnutí je, že si školy ani učitelé reálně nepolepšili, významná část žádostí uchazečů o vysokoškolské studium je z kapacitních důvodů odmítnuta a prostředků na výzkum a vývoj se stále zřetelněji nedostává.
A tak to jediné, co se za vládnutí ČSSD skutečně podařilo, bylo jen zvýšení počtu ministerských úředníků a další omezení práv občanů na úkor vlivu bobtnajících úřadů.
ODS dále připomíná nepovedenou akci Internet do škol.
Nesprávnost a neefektivitu tohoto projektu vyčíslil i NKÚ: "Kontrolou bylo dále zjištěno, že část prostředků určených na realizaci státní informační politiky ve vzdělávání byla použita neoprávněně nebo nehospodárně… Tímto způsobem bylo vynaloženo nejméně 884 mil. Kč." Za takovéto plýtvání penězi daňových poplatníků dosud nikdo nenesl odpovědnost.
Stranou kritiky samozřejmě nezůstaly ani sliby ČSSD ohledně platů pedagogů.
Zásadním bodem programového prohlášení vlády byl závazek, že se zlepší podmínky pro práci pedagogů. A to jako nezbytná podmínka realizace obsahových a kvalitativních změn vzdělávání. V tomto bodu byly dokonce sliby sociálních demokratů konkrétnější. Poté, kdy předchozí vláda ČSSD učitelům slíbila mzdu ve výši 130 % průměru v ČR a v roce 2000 mzda průměrného učitele dokonce poprvé od roku 1989 klesla pod republikový průměr, přišli socialisté se slibem poněkud střízlivějším, nicméně stejně kategorickým. A to, že výše platů učitelů průměr v ČR alespoň výrazně překročí. Všimněme si tedy jak ČSSD, která už sedm let resort školství řídí, své sliby splnila. Platy učitelů sice každoročně rostly, avšak zhruba stejně, jako rostla výše průměrného platu v ČR. O nějaké výrazné změně tak nemůže být řeč. Je skutečností, že zatímco v roce 1997 by k dosažení 130 % průměrných platů postačovalo přidat v průměru 2703 Kč, v roce 2004 by dosažení 130 % vyžadovalo přidat každému učiteli měsíčně v průměru 4170 Kč.
Navíc, a to je podstatné, se současně zmenšil prostor pro odměňování podle kvality práce. Zatímco nenárokové složky mzdy dříve tvořily zhruba 25 %, nyní mnohde nedosahují víc než 1,5 %. Bez možnosti ocenit nadstandardní práci některých učitelů je však záměr reformovat obsah a kvalitu vzdělávání nereálný.
Ve srovnání s 30 nejvyspělejšími zeměmi světa jsou výdělky českých učitelů nejnižší. Přitom se neporovnávají nominální platy, ale experti OECD přepočítávají částky na skutečnou kupní sílu platu v dané zemi.
Možná jste na to už zapomněli, ale ČSSD také zrušila pedagogická centra spravovaná MŠMT.
Podmínkami pro práci učitelů však není jen výše mezd. Stejně významná je i úroveň informační, metodické a další podpory, která je učitelům péčí státu poskytována. Zejména pak v souvislosti s očekáváním změn stylu jejich práce. Namísto podpory však ministerstvo z úsporných důvodů zrušilo fungující poradenský systém pedagogických center.
Další kritické výtky míří k novému školskému zákonu, který „staré problémy neodstranil, ale přinesl nové“.
Údajným "úspěchem" ministryně školství bylo zejména přijetí dvou školských zákonů. Důsledky těchto nových právních norem však na sebe nenechaly dlouho čekat. Jako krok zpět je dnes vidí rodiče žáků, kterým zákon omezil možnost volby střední školy. Jako vážný problém vidí aplikaci zákona starostové obcí, kteří budou muset zrušit školu nebo alespoň její část. A jako problém vidí důsledky zákona i ředitelé škol, kterým přibude papírování. Spokojeno je jen ministerstvo.
Problémy přetrvávají i ve vysokém školství:
Vysokoškoláků je u nás stále až dvakrát méně než ve vyspělých zemích. Zatímco průměr v zemích EU je 24 % vysokoškolsky vzdělaných lidí, u nás je to jen 12 % (OECD, září 2005). V Austrálii, Dánsku či Finsku má vysokoškolský titul přes 40 % obyvatel.
Bezplatnosti však je dosaženo za cenu trvajícího omezení počtu uspokojených zájemců o studium a neefektivního vynakládání omezených prostředků.
20 % studentů vysokých škol uvádí, že nestuduje obor, který by si přáli studovat a zhruba 25 % studentů uvádí, že za sebou mají minimálně jeden neúspěšný pokus o přijetí, 40 % studentů uvádí, že v přijímacím řízení hrály roli známosti nebo korupce.
Připomeňme, že za vlády ČSSD došlo k nárůstu počtu vysokoškolských studentů na dvojnásobek. Nebyly však odpovídajícím způsobem navýšeny finanční prostředky pro vysoké školy. Výdaje na jednoho studenta VŠ díky tomu klesly oproti roku 1995 o 32% (byly jsme jedinou zemí z OECD, kde k poklesu výdajů došlo). Tím samozřejmě utrpěla kvalita vzdělávání na vysokých školách. Bohužel další statistiky ukazují, že počet úspěšných absolventů VŠ neroste. Hromadně nabraní studenti svá studia nedokončují…
50 nesplněných slibů ČSSD
Dokument 50 nesplněných slibů ČSSD se na školství zaměřuje pouze okrajově. ČSSD toho totiž naslibovala a nesplnila mnohem více, a to ve všech oblastech…
31. Zaměříme se na zajištění dostupnosti škol.
· Dostupnost vzdělávání se zhoršila. Obce jsou nuceny zavírat školy kvůli menšímu počtu žáků než je povoleno.A to i tehdy, kdy je obec ochotna vyšší náklady uhradit.
40. Nepřipustíme, aby se vzdělání stalo výsadou bohatých.
· Politika socialistů vede paradoxně k efektu, že dostupnost vysokoškolského studia je pro děti z nízkopříjmových rodin až čtyřikrát nižší,než je tomu v zemích s liberálním modelem školství. Tedy v zemích s vysokou podporou studia z veřejných i privátních zdrojů (např. USA,Nový Zéland).
41. Budeme prosazovat,aby co nejvíce občanů mohlo získat vyšší a vysokoškolské vzdělání.
· Vysokoškoláků je u nás stále až dvakrát méně, než ve vyspělých zemích.Zatímco průměr v zemích EU je 24 % vysokoškolsky vzdělaných lidí, u nás je to jen 12 % (OECD, září 2005).
42. Budeme pokračovat v každoročním zvyšování učitelských
· platů s cílem výrazně překročit průměrnou mzdu v ČR. Nepřestaneme zároveň usilovat o zlepšování podmínek a společenského uznání pedagogů. Mzdy učitelů zdaleka nedosahují slibovaných 130 % průměru v ČR (v roce 2004 by se tak musely zvýšit v průměru o 4170 Kč měsíčně).
Modrá šance pro vzdělávání
Modrá šance pro vzdělávání z dílny stínového ministra školství Waltra Bartoše obnáší 37 stran textu. Tak rozsáhlý dokument plný grafů a tabulek není možné na tomto místě podrobně reflektovat. Protože se jeho úvodní část opět zabývá hříchy ČSSD, dovolím si ocitovat pouze základní teze návrhů ODS. Případné zájemce odkazuji na internetové stránky ODS, kde je Modrá šance pro vzdělávání k dispozici.
Princip financování vzdělávání žáka: Stát způsobem, kterým definuje alokaci prostředků určených na vzdělávání, musí jednoznačně deklarovat skutečnost, že primárním předmětem podpory je vzdělávání žáka. Normativně stanovené výdaje na základní a střední vzdělávání, případně umělecké, jazykové nebo další vzdělávání zajišťované ve školách podle příslušných právních předpisů a podporované ze státního rozpočtu, mají být školám poukazovány podle počtu žáků a v jednotkové výši stanovené vzhledem k závazně určenému rozsahu, podmínkám vzdělávání určitého oboru a zohledňující jeho diagnostikované specifické vzdělávací potřeby.
Právo žáků a jejich rodičů na volbu: Především volba žáků nebo jejich rodičů má být tím, co v mezích schopnosti školy zajistit povinné podmínky pro vzdělávání má rozhodovat o tom, kolik žáků do jakého oboru a v jaké formě vzdělávání má být přijato. Tzv. kapacity škol a oborů vzdělávání, které nejsou než jinak nazvané kvóty schvalované ministerstvem, mají být zrušeny. Především volba žáků nebo jejich rodičů má být tím, co stimuluje změny v profilaci nebo charakteru vzdělávání.
Učebními dokumenty má být stanoven jen takový rámec povinných podmínek, obsahu a rozsahu vzdělávání, který na jedné straně neumožní nerespektování stanovených cílů vzdělávání, na straně druhé řediteli i učitelům umožní přizpůsobit charakter nebo profilaci vzdělávání podmínkám školy a současně i očekáváním a potřebám žáků Tzv. rámcové vzdělávací programy musí obsah a rozsah vzdělávání vymezovat skutečně jen rámcově. Současně ale musí být koncipovány tak, aby byly jednoznačným normativním podkladem nejen pro kontrolu, ale i pro stanovení rozhodujícího podílu ekonomické náročnosti zajištění vzdělávání žáka daného oboru. Musí tedy, vedle rámcově vymezených aspektů pedagogických, obsahovat i jednoznačné normativní podklady pro stanovení tzv. oborových normativů.
Další body se týkají omezení byrokracie ve školství nebo financování studia na vysokých školách kombinací jednotné studentské dávky, státního příspěvku na studentské spoření, odkladu plateb školného a prospěchových stipendií.
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat