Použití dataprojektorů a interaktivních tabulí při frontální výuce je ve řadě předmětů výhodnější než práce v počítačových učebnách. Koupě samotné interaktivní tabule řeší jen část problému. Pro úspěšnou aplikaci ve výuce je třeba často i zbavení se zábran a především je vhodné i využití kombinace nejrůznějších nástrojů a pomůcek. A pochopitelně potřebujeme vhodný ovládací software a výukový obsah.
Opět mi to nedá a na počátku si opět rýpnu do realizace SIPVZ. Celá pětiletka SIPVZ byla naplněna macešským vztahem k výukovému software a infomačním zdrojům. Důsledky se projevují překvapivě markantně i u interaktivních tabulí a při jejich využití. Vhodného výukového materiálu je v podstatě trvale nedostatek a vlastní tvorba kantorů ho stále nestačí nahradit. Přestože se vloni objevila řada zajímavých materiálů vzniklých v rámci projektů SIPVZ, pokud ale hodnotíme poměr celkových nákladů na projekty a všeobecně využitelných výstupů z nich, je výsledek tristní. Odbor SIPVZ se ale ze zkušeností z vyspělých zemí stále nepoučil a uvedený nepoměr zatím vnímá jen velmi slabě. Doufejme, že z letošních projektů bude smysluplnějšího výukového obsahu více. Ale zpět k tabulím a jejich příslušenství.
V minulém článku jsem již zmínil, že součástí dodávky interaktivních tabulí je proprietární ovládací software, který umožňuje pomocí interaktivní tabule a pera (či tabletu nebo dotykového displaye) tři různé režimy práce:
-
ovládacího zařízení, kdy nahrazuje myš nebo i klávesnici
-
anotační, který umožňuje na tabuli psát či kreslit jakoby po běžících aplikací nejrůznější poznámky či zvýraznění
-
autorského nástroje
První režim využití interaktivní tabule má jednu neoddiskutovatelnou obrovskou výhodu: takto s tabulí dokáže pracovat v podstatě každý učitel. Pro svoji práci pak ale potřebuje výukové materiály, bez ohledu na to kolik času interaktivní tabuli v hodině využívá a to buď:
-
výukové aplikace
-
digitální informační zdroje
-
vlastní zdigitalizovanou přípravu
V posledním případě je nutné počítat pro výuku s dalšími technologickými pomůckami, pokud se nechceme omezit jen s přípravou v textovém editoru. V řadě škol se pro převod výukového obsahu osvědčily scannery (ať už běžné plošné nebo speciální na diapozitivy, většinou s vhodným OCR), vizualizéry (nejlépe digitální, vhodné jsou i prosvětlovací podložky) nebo i digitální fotoaparáty a kamery.
Už jsem uvedl, že výrobci používají proprietární ovládací software i proprietární příslušenství. Proprietární ovládací software zpravidla znemožňuje využití výukových materiálů vyvinutých pro jeden typ tabule na jiných typech tabulí. Bílou vránou se zřejmě stane společnost Hitachi, která připravuje universální ovládací aplikaci Chameleon.
Ve všech případech je vhodné mít i vhodné nástroje pro správu výukového obsahu (LMS), přestože autorské nástroje ovládacího software interaktivních tabulí nabízejí základní možnosti správy. Zde se projeví další absurdní deficit SIPVZ, dodnes není školám k dispozici Školský vzdělávací portál, který měl být v původní koncepci SIPVZ právě takovýmto úložištěm. Evaluační web na e-gram.cz je bohužel jen po všech stránkách poloamatérským nepovedeným nedodělkem, který spolykal za tři roky existence již zhruba tři miliony korun a je stále více méně k ničemu. Ani plánované úložiště prací ze školení P není schopná Jednota školských informatiků uvést v život, přestože za garantování jednotlivých modulů školení P inkasovala od odboru SIPVZ nemalé částky a pořídila si pro tyto účely i vysoce výkonný server a zprovoznila špičkový systém pro správu obsahu Plone. Nepovedly se bohužel ani krajské projekty vzdělávacích portálů a některé privátní aktivity. Světlou výjimkou je snad jedině portál www.veskole.cz žižkovské ZŠ v Lupáčově ulici, který rediguje Milan Hausner.
Tím se dostáváme k dalšímu problému spojeného s interaktivními tabulemi: pokud chceme tabule využívat nejen jako ovládací zařízení, je potřeba specializovaných školení. V nabídce školení S je jich sice akreditováno několik desítek, ale kapacita je podle všeho nedostatečná a v řadě regionů je dostupnost jen omezená. Bohužel proškolení ze strany dodavatelů tabulí obvykle postrádá zkušenost lektorů s výukou ve škole. Díky tomu je často přeceňována role s tabulemi dodávaných autorských nástrojů a výukových materiálů a dopad je někdy vysloveně kontraproduktivní. Setkal jsem se už opakovaně s názorem učitelů, kteří absolvovali podobnou prezentaci nebo školení, že práce s interaktivní tabulí je pro ně příliš náročná.
Takže se vraťme k titulní otázce, kterou tabuli vybrat, tentokrát s přihlédnutím k ovládacímu software, výukovému obsahu a podpory dodavatele. Pokusím se shrnout doporučení do několika bodů:
-
ovládací software by měl být universální s podporou použití výukového obsahu v běžných formátech (HTML, XML, Flash…)
-
ovládací software by měl dodržovat standardy pro výukový obsah (SCORM, IMS…) a umožňovat import a export standardizovaných výukových balíčků, u hlasovacích zařízení by měla být podporována standardizovaná komunikace s LMS
-
k tabuli by měl být dodáván alespoň základní výukový obsah s českou katalogizací, zde je vhodné srovnat kvalitu takdto dodávaného obsahu s běžně dostupným a evaluovaným obsahem
-
dodavatel nebo výrobce by měl nabízet sadu školení pro různou úroveň uživatelů (vhodná je eLearningová podpora) i úložiště výukových objektů
V pokračování tohoto článku se za týden pokusíme uvést další podrobnosti a zkušenosti jednotlivých škol. Můžete se také připojit a napsat nám, jak interaktivní tabuli využíváte.
Jan Wagner
0 comments:
Post a Comment